JÓGA VÁSIŠTHA - Kniha III - O stvoření

VASIŠTHA pravil: Lílá byla zmatena. Pomyslela si: „Je divné, že se tito lidé vyskytují na obou místech zároveň, tam, kde jsem je viděla ve svém rozjímání, i zde přímo přede mnou. Tak jako horu lze vidět v zrcadle i mimo něj, lze toto stvoření vidět ve vlastním vědomí i mimo něj. Ale co z toho je skutečné a co jen odraz? Musím to zjistit od bohyně Sarasvatí.“ Modlila se k bohyni, až ji uviděla sedět před sebou.

LÍLÁ se zeptala: Ó Bohyně, snažně tě prosím o vysvětlení. To, v čem se tento svět zrcadlí, je naprosto čiré, nedělitelné a nelze to poznat. Svět existuje v Tom jako zrcadlový odraz a vně Toho jako pevná hmota. Co z toho je skutečné a co je jen odraz?

SARASVATÍ pravila: Nejprve mi prosím pověz, co pokládáš za skutečné a co za neskutečné.

LÍLÁ odpověděla: To, že jsem tady a ty jsi přede mnou, považuji za skutečné. Sféru, kde se nyní nachází můj manžel, považuji za neskutečnou.

SARASVATÍ pravila: Jak může být důsledkem skutečného neskutečné? Mezi důsledkem a příčinou není žádný zásadní rozdíl. Hliněná nádoba udrží vodu, zatímco její příčina, jíž je hlína, vodu neudrží, ale tento zdánlivý rozdíl vzniká jen dalšími příčinami, které do toho vstupují. Jaká byla hmotná příčina narození tvého manžela? Jen hmotný důsledek má hmotnou příčinu.

Pokud nenalezneš k danému následku bezprostřední příčinu, pak jistě existovala tato příčina v minulosti, ve vzpomínce. Vzpomínka je stejně jako prostor prázdná. Celé stvoření je důsledkem této prázdnoty, proto i stvoření je prázdné. Stejně jako narození tvého manžela je jen iluzorní výtvor vzpomínky, tak vše, co je stvořeno, vidím jako iluzorní důsledek představivosti.

Budu ti vyprávět příběh, který ukazuje snovou podstatu stvoření. V čirém Vědomí v koutku mysli Stvořitele stojí svatyně s modrou kopulí jako nebeskou klenbou podpíranou horou Méru. Je v ní čtrnáct pokojů coby vesmírů. Tři pukliny tvoří tři světy, v nichž jako lampa září Slunce. Hromádky hlíny jsou horami, mraveniště jsou městy a louže jsou oceány. Takové je stvoření čili vesmír. A v jednom malém kousku vesmíru žil svatý muž se svojí ženou a dětmi. Měl pevné zdraví, ničeho se nebál a dobře vykonával své náboženské i společenské povinnosti.

TEXT ve formátu PDF zde.

VASIŠTHA pokračoval: Král Padma a královna Lílá žili dokonalý život. Užívali si všeho dobrého, co život nabízel. Byli mladí a plni síly jako bohové a jejich vzájemná láska byla silná a čistá, bez přetvářky a strojenosti.

Jednoho dne si královna Lílá pomyslela: „Tento vznešený král, jenž je mým manželem, je mi dražší než vlastní život. Co mám dělat, abychom oba mohli žít a užívat si radostí života navěky? Podstoupím odříkání, jaké mi doporučí svatí muži, aby bylo moje přání splněno.“ Nato vyhledala svaté muže a požádala je o radu.

Svatí muži jí řekli: „Ó královno, odříkání a pokání, opakování mantry a život v kázni ti jistě nadělí vše, co je pro člověka možné v tomto světě získat, ale fyzickou nesmrtelnost získat nelze!“

Královna se nad jejich slovy zamyslela a rozhodla se: „Pokud bych zemřela dříve než můj manžel, získám poznání Já a osvobodím se od utrpení a zármutku. Kdyby mne však on měl opustit dříve, musím se už nyní snažit získat požehnání bohů, tak aby džíva krále po smrti neopustil palác. Pak budu moci žít šťastně s vědomím, že je král stále se mnou.“

Takto rozhodnuta začala okamžitě, aniž by se o svém záměru zmínila králi, obětovat bohyni Sarasvatí. Jedla jednou za tři dny a před tím vždy prováděla oddané uctívání Boha, svatých mužů, mudrců, učitelů a učenců. Byla naprosto přesvědčena o tom, že její pokání přinese kýžený výsledek, a toto přesvědčení posilovalo její úsilí a odhodlání pokání podstupovat. Neodhalila králi své záměry, ani nedovolila, aby její služba králi utrpěla kvůli obětem a obřadům, jež prováděla. Poté co své třídenní oběti provedla stokrát, zjevila se před ní bohyně Sarasvatí, aby jí udělila požehnání. Královna prosila: „Ó svatá Matko, uděl mi prosím dvojí požehnání. Nejprve tě prosím, ať po smrti krále zůstane jeho duše v této svatyni uvnitř paláce. Moje druhé přání je, ať tě mohu vidět, kdykoli se k tobě pomodlím.“ Sarasvatí jí požehnání udělila a zmizela.

Čas neúprosně plynul. Král Padma byl smrtelně raněn v bitvě a v paláci zemřel. Královna byla zdrcena žalem. Jak ale byla ponořena ve svém truchlení, promluvil k ní hlas z nebe.

TEXT ve formátu PDF zde.

VASIŠTHA pokračoval: Ó Rámo, tak jako v bdělém stavu je zřejmé, že objekty vnímané ve snu nemají hmotnou podstatu, třebaže se to během snění může zdát, i tento svět se zdá být hmotným, ale ve skutečnosti je to jen čiré Vědomí. Voda ve fatě morgáně neexistuje ani dočasně ani v jemné formě, a v tomto smyslu také neexistuje svět, ale pouze čiré Vědomí. Jen poznání založené na nevědomosti se přiklání k představě světa. Ve skutečnosti není rozdíl mezi pojmy „svět“, „Brahman“, „Absolutno“ či „Já“. Svět je ve vztahu k Brahman stejně skutečný jako město ve snu ve vztahu ke zkušenosti bdělého stavu. Proto pojmy „svět“ a „kosmické Vědomí“ jsou synonyma.

Abych to vše učinil zcela jasným, budu ti nyní vyprávět příběh o místě zvaném mandapa neboli svatyně.* Pozorně prosím naslouchej.

Kdysi dávno žil na zemi král Padma. Byl dokonalý ve všech ohledech a díky své povaze i svému jednání se mu dařilo pozvednout slávu své dynastie. Ctil náboženské tradice, tak jako oceán uznává autoritu břehů. Podmanil si své nepřátele, tak jako Slunce rozptyluje temnotu. Jako oheň spálí seno na popel, tak vymýtil ve společnosti všechno zlo. Svatí muži u něho přebývali, tak jako přebývají bohové v nebi. Byl příbytkem ctnosti. Jako se při silném větru chvěje popínavá rostlina, tak se před králem na bitevním poli třásli jeho nepřátelé. Byl velmi vzdělaný a nic pro něj nebylo nemožné, stejně jako není nic nemožného pro boha Nárájanu.**

Tento král měl manželku jménem Lílá. Byla to žena velmi moudrá a navíc krásná. Vypadala jako vtělená bohyně Lakšmí, družka boha Nárájany. Měla vybrané způsoby, jemnou mluvu, ladnou a rozvážnou chůzi a její úsměv zářil jako chladný svit Měsíce. Byla milá a čestná. Měla útlé a jemné ruce a její tělo bylo čisté a svěží jako vody svaté řeky Gangy. Její dotek přinášel stejnou blaženost jako osvěžení ve vodách Gangy. Svému muži byla velice oddána, uměla mu posloužit a také ho potěšit.

S králem byla jedno tělo jedna duše a sdílela s ním radost i bolest. Byla jeho druhým já, jen s jednou výjimkou. Vyjadřoval-li král hněv, v královně se odrážel strach.

--------------------

* Mandapa je též modlitební prostor v hinduistických klášterech ohraničený sloupy. (Pozn. překl.)

** Nárájana je jiné jméno boha Višnu. (Pozn. překl.)

TEXT ve formátu PDF zde.

VASIŠTHA pokračoval: Jak jsem ti již, Rámo, objasnil, tento svět skládající se z ega a bezpočtu zakoušených objektů nemohl být stvořen, a tudíž neexistuje. To, co existuje, je Brahman, Absolutno. Tak jako se na klidném moři objeví vlna, je-li hladina moře zčeřena, stejně tak „pomyslí-li si“ Absolutno, že je džívou, projeví se sama od sebe povaha džívy. Tak jako si v sobě spící člověk vytvoří představy různých bytostí, aniž by se vzdal své vlastní jedinečné existence, tak vytvoří Absolutno pouhou myšlenkou či přáním bezpočet bytostí, aniž by ho to oslabilo či proměnilo.

Virádž neboli kosmická forma neomezeného kosmického Vědomí má pochopitelně povahu čirého Vědomí, neposkvrněného hrubou hmotou. Kosmickou formu čirého Vědomí lze připodobnit k nikdy nekončícímu snu spícího člověka, ve kterém existují města, paláce a všemožné bytosti.

V kosmickém Vědomí je i Stvořitel Brahmá pouhou myšlenkovou formou. Vědomí, odrážející v sobě své vlastní myšlenkové formy, je zdánlivým pozorovatelem i tím, co je pozorováno, ale to vše jsou pouhé představy. Všechno to existuje a rozvíjí se jen zdánlivě. Podobně jako kosmické Bytí vzniklo v kosmickém Vědomí coby myšlenková forma, tak jako se jedna lampa zapaluje od druhé, vynořilo se z myšlenek kosmického Bytí i vše ostatní. Nic z toho však nelze od jediného kosmického Bytí oddělit, neboť z jeho myšlenkových vibrací vše vzniklo.

Samo Brahman je kosmickým Bytím či kosmickou formou a kosmická forma neboli virádž je celým stvořením, včetně džívy a základních prvků, z nichž se stvořený svět skládá.

RÁMA se zeptal: Pane, je tu jen jeden kosmický džíva, který je univerzální, nebo jich je mnoho či tvoří nějaká uskupení?

VASIŠTHA odpověděl: Není tu jeden džíva, ani jich není mnoho, ani netvoří žádná uskupení. Džíva je jen jméno! Jediné, co existuje, je Brahman. Protože je všemohoucí, jeho myšlenkové formy se materializují. Jedno se zdá být rozmanitostí v důsledku nevědomosti. Je-li tu pátrání a dotazování se na Já, nevědomost zmizí, podobně jako zmizí temnota, posvítíme-li si na ni lampou. Brahman sám je kosmickou duší zvanou mahádžíva i milionem individuálních duší zároveň. Nic jiného než Brahman neexistuje.

VASIŠTHA pokračoval: Poznáváním a vnímáním toho, co je poznatelné, se Vědomí stane džívou, duší jedince, a zdánlivě je zataženo do koloběhu života a smrti, který nazýváme samsára. Jakmile odejde mylná představa, že poznávající je oddělen od toho, co je poznáváno, pak je obnovena rovnováha.

Jediný mahádžíva se stane individuálním džívou, který po předchozí generaci zdědil pocit duality a individuality.

Tajemná síla Vědomí, která podivuhodným a nevysvětlitelným způsobem vytvoří nekonečnou rozmanitost jmen a forem, se nazývá ego. Vědomí, které touží zakoušet samo sebe, se stane poznatelným vesmírem. Pouze nezralý člověk v tom vidí skutečnou proměnu či iluzorní projevený svět, neboť ve skutečnosti neexistuje nic jiného než Vědomí.

Oceán je ve své podstatě voda, vlny na hladině jsou též voda, a když si vlnky hrají a hladina se zčeří, je to stále jen voda. Stejné je to se světem. Podobně jako oceán může rozpoznat každou jednotlivou vlnku, tak Vědomí pochopí každého jedince jako nezávislou individualitu a zrodí se pocit ega neboli jáství. Toto všechno je úžasná hra tajemné síly Vědomí, kterou nazýváme vesmírem.

Jakmile se objeví ego, které však není nijak odděleno od Vědomí, vytvoří si představu rozmanitých prvků tvořících tento svět a tyto prvky se ve světě objeví. V jednotě vznikne rozmanitost. Ó Rámo, vzdej se všech falešných představ „já“ a „ty“ tím, že se zřekneš představy džívy i jeho příčiny. Jakmile to vše odejde, pochopíš Pravdu, která se nachází uprostřed mezi skutečným a neskutečným. Jakmile se mraky rozplynou, jediný nedělitelný celek zazáří, jako by nikdy zářit nepřestal, a nelze poznat, co je skutečné a co není.

(Zkráceno -- celý text viz PDF níže.)

TEXT ve formátu PDF zde.

VASIŠTHA pokračoval: V nejvyšším Bytí je přítomna vibrace, jež je zároveň klidem i rozruchem. Díky této vibraci se objeví prostor, světlo či netečnost, přestože nic z toho ve skutečnosti nebylo stvořeno. Protože se to vše odehrává ve Vědomí, získá to kvalitu poznatelného a s tím v témže okamžiku vznikne ten, kdo poznává. Tímto poznávajícím je síla Vědomí, která všechny věci osvětluje. Vědomí se tedy stane jak tím, co je poznáváno, tak i samotným poznávajícím. A jakmile se objeví tento vztah, objeví se ve Vědomí představa „jsem džíva, duše jedince“.

Během dalšího ztotožňování se s tím, co je poznatelné, se v původně ryzím Vědomí objeví představa ega a poté schopnost rozlišování a logického uvažování. Pak vznikne mysl a základní prvky. Neustálým spojováním a kombinováním základních prvků se vytvoří světy. Spontánně i v rámci pravidelných změn stále vzniká a zase zaniká bezpočet forem, tak jako se objevují a zase mizí objekty ve snu. Žádná z těchto forem nepotřebuje hmotnou příčinu, jakou by byla země, voda či oheň. Vše má svůj základ ve Vědomí a je to právě Vědomí, jež to vše zdánlivě tvoří, podobně jako člověk své snové obrazy. To všechno není nic jiného než čiré Vědomí.

Pět základních prvků tvoří semínko, z něhož vyrůstá strom zvaný svět, a věčné Vědomí je zase semínkem, z něhož vznikají tyto prvky. Jaké je semínko, takový je i strom. Proto svět není nic jiného než Brahman, Absolutno.

Kosmickým Vědomím byl tak v kosmickém prostoru vytvořen vesmír se všemi svými vlastnostmi. Tento vesmír není skutečný a nebyl ani doopravdy stvořen. Pět základních prvků se vzájemně namíchá a vytvoří zdání materiálnosti světa. Vše je však jen pouhé zdání. V prostoru vidíme formy, jejichž podstatou je kosmické Vědomí, a to jediné je skutečné.

Nepodléhej dojmu, že svět pěti prvků byl stvořen těmito prvky. Pohlížej na ně jako na projev tvořivé síly Vědomí, která je s Vědomím neoddělitelně spjata. Lze říci, že pět základních prvků se objevilo ve Vědomí jako objekty ve snu, nebo že to jsou pouhá zdání, která v důsledku nevědomosti zakrývají kosmické Vědomí. Tak to vidí či chápou svatí muži a mudrci.

VASIŠTHA pokračoval: Ó Rámo, nyní ti povím, jak se džíva neboli individuální duše usídlila v těle.

Džíva si pomyslel: „Jsem ve své podstatě a svou velikostí jen pouhý atom.“ A tak se stal atomem, ale jen zdánlivě, na základě mylné představy. Podobně jako se může někomu ve snu zdát, že zemřel nebo má jiné tělo, tak se tento džíva, jenž má ve skutečnosti jemné tělo čirého Vědomí, začne ztotožňovat s hrubou hmotou, až se jí stane.

Stejně jako se v zrcadle odráží obraz hory a zdá se, jako by hora v zrcadle opravdu byla, tak džíva odráží vnější objekty a činnosti, až si začne myslet, že jsou všechny uvnitř něho a on sám je tím, kdo koná a kdo zakouší.

Jakmile džíva zatouží vidět, jsou v hmotném těle zformovány oči. Podobně jsou podle příslušných tužeb, jež v něm vyvstanou, utvořeny uši, nos, jazyk, kůže a činné orgány. Tak se džíva, jehož tělem je jemné tělo Vědomí, usídlí v hmotném těle a představuje si různé vnější fyzické zážitky i vnitřní psychické prožitky. Setrvávajíc v neskutečném, jež se zdá být skutečným, se nyní Brahman projeví jako džíva a stane se nevědomým.

Totéž Brahman, které se však nyní považuje za omezeného džívu obdařeného fyzickým tělem, vnímá vnější svět a ten se mu v důsledku závoje nevědomosti jeví jako hmotný. Někdo má představu, že je Brahmou, a někdo jiný si sám sebe představí zase jako něco jiného. Džíva si pomyslí, že je to či ono, a připoutá se k iluzi projeveného světa.

Všechno je to však jen pouhá představa či myšlenka. Ani v této fázi nebylo nic stvořeno. Existuje pouze neomezený čirý prostor. Stvořitel Brahmá nemohl stvořit svět takový, jaký byl před zánikem předchozího vesmíru, neboť při zániku vesmíru i Brahmá dosáhne konečného osvobození. Jediné, co existuje teď i navždy, je kosmické Vědomí... (zkráceno, celý text viz PDF)

TEXT ve formátu PDF zde.

VASIŠTHA pravil: Ó Rámo, budu ti vyprávět o tom, jak se zdá, že v jediném čirém a nerozděleném kosmickém Bytí vznikne stvořený svět, stejně jako vzniknou sny ve vědomí spícího člověka.

Tento vesmír je ve skutečnosti věčná, zářící Inteligence, která uvnitř sebe vytváří to poznatelné, co bude poznáno jako to, co existuje, s představou formy, jíž je prostor, a s dotazováním se na sebe sama. Takto vznikne nejprve prostor. Když po určitém čase v kosmickém Bytí zesílí uvědomění si stvořeného světa, objeví se budoucí džíva, kosmická duše neboli hiranjagarbha, a Absolutno, Brahman, se vzdá svého nejvyššího stavu a vymezí se jakožto džíva. I poté však Brahman zůstane Brahman a k žádné proměně v něco jiného ve skutečnosti nedojde.

V prostoru se sama od sebe projeví kvalita zvuku. Pak se objeví představa ega, která je základem pro další stvoření vesmíru, a ve stejném okamžiku vznikne to, co nazýváme čas. To vše se děje jen jako tvůrčí představa neoddělitelně spojená s kosmickým Bytím, nikoli jako skutečná proměna Absolutna.

Pomocí této tvůrčí představy vznikne vzduch. Dále se objeví posvátný text zvaný véda.* Vědomí, které je vším tím obklopeno, se nazve džíva a stane se příčinou vzniku všech prvků tohoto světa.

Existuje čtrnáct úrovní existence a každá má své obyvatele. Všechny jsou projevem tvůrčích představ Vědomí. Jakmile ve Vědomí vznikne představa „jsem světlo“, okamžitě se vynoří zdroj světla, například Slunce. Podobným způsobem vznikne voda a země.**

Všechny základní prvky na sebe vzájemně působí jako zakoušející a to, co je zakoušeno, a celý stvořený svět se objeví jako vlny na hladině oceánu. Vše je dohromady tak dokonale propojeno, že není možné jedno od druhého oddělit, dokud nenastane konec vesmíru. Tyto hmotné projevy se neustále mění, kdežto Skutečnost zůstává beze změn. Jelikož jsou všechny projevené objekty propojeny s Vědomím, přijmou hmotnou podobu okamžitě, přestože nejsou ničím jiným než neomezeným Vědomím, jež nepodléhá žádné změně.

--------------------

* Třemi hlavními védami jsou Rgvéda, Sámavéda a Jadžurvéda. (Pozn. překl.)

** Prostor, vzduch, oheň, voda a země je pět základních prvků, viz bhúta, z nichž je všechno složeno. (Pozn. překl.)

TEXT ve formátu PDF zde.

RÁMA řekl: Ó pane, co bude se světem, který teď tak jasně vnímáme, až nastane zánik vesmíru?

VASIŠTHA pravil: Odkud přijde a kam odejde syn neplodné ženy? Syn neplodné ženy nikdy neexistoval. Podobně sám o sobě neexistuje ani tento svět. Tato podobnost ti přijde matoucí jen proto, že existenci světa považuješ za samozřejmost.

Uvažuj tedy takto. Je ve zlatém náramku „náramkovost“, anebo je to prostě zlato? Je věc, kterou nazýváme nebe, oddělena od prázdného prostoru? Podobně věc, kterou nazýváme svět, není nic jiného než Brahman. Tak jako k ledu patří chlad, tak je s Brahman neoddělitelně spjat tento svět.

Voda, kterou vidíme jako fatu morgánu, nikdy nevznikne ani nezanikne a stejně tak tento svět nevznikne z Absolutna a nikam neodejde. Stvoření světa nemá příčinu, tudíž ani začátek. Ani teď svět neexistuje, tak jak by mohl zaniknout?

Pokud připustíš, že svět nebyl stvořen z Brahman, ale tvrdíš, že je to projev založený na Skutečnosti Brahman, pak svět sám o sobě neexistuje a existuje pouze Brahman. Je to podobné snu. Ve stavu nevědomosti se Inteligence projeví v jedinci jako bezpočet snových objektů, které nejsou ničím jiným než touto Inteligencí. A podobně se takové projevení uskutečnilo při tom, co nazýváme počátkem stvoření. Toto projevení však není od Brahman odděleno, neexistuje mimo Brahman, a tudíž samo o sobě neexistuje.

RÁMA se zeptal: Svatý muži, je-li tomu tak, jak je možné, že tento svět působí tak skutečně? Dokud je tu pozorovatel, existuje to, co je pozorováno, a naopak. Teprve když obojí zmizí, je tu osvobození. Je-li tu čisté zrcadlo, pak v sobě neustále odráží to či ono. Dokud existuje pozorovatel, bude stále znovu a znovu vyvstávat stvořený svět. Je-li pochopeno, že stvořený svět jako takový neexistuje, pak přestane existovat i pozorovatel. Ale získat toto pochopení je velice těžké!

VASIŠTHA pravil: Rámo, rozptýlím tvé pochybnosti pomocí podobenství. Pak pochopíš ne-existenci stvoření a budeš žít osvíceným životem.

TEXT ve formátu PDF zde.

RÁMA řekl: Svatý muži, jak je možné říci, že Absolutno není prázdnota, není světlo a není temnota? Těmito protiklady jsem zmaten.

VASIŠTHA odpověděl: Ó Rámo, kladeš nevyzrálé otázky, ale přesto ti objasním pravý smysl toho všeho.

Jako je dosud nevyřezaný ornament ukryt v kusu dřeva, tak je tento svět, ať už ho považuješ za skutečný nebo neskutečný, neoddělitelně spjat s Absolutnem, které tudíž nemůže být prázdnotou. Tak jako o klidném moři nemůžeme říci, že v něm nejsou přítomny žádné vlny, tak o Absolutnu nemůžeme říci, že je prázdné a neobsahuje svět. Toto podobenství má ovšem svá omezení a neměly by se mu přidávat další významy.

Ve skutečnosti tento svět z Absolutna nevzniká ani v něm nezaniká. Jediné, co nyní a navždy existuje, je Absolutno. Pojmy prázdný a neprázdný zde ztrácí smysl, neboť říkáme-li prázdný, musíme myslet na něco, co prázdné není, a naopak. Pojem prázdný má význam jen vedle pojmu neprázdný.

Absolutno nemá materiální povahu, proto jej nelze osvětlit pomocí světla pocházejícího z hmotných zdrojů, jakým je například Slunce, jejichž světlo je opakem tmy. Absolutno je sebe-ozařující, proto není netečné a není temné. Absolutno nemůže být pochopeno či zakoušeno něčím jiným než sebou samým.

Neomezené Vědomí je čiřejší než nekonečný prostor. Stejně nekonečný je svět. Člověk nemůže poznat chuť papriky, dokud papriku neochutná, a stejně tak nemůže zakoušet Vědomí v jeho neomezenosti, aniž by tu byl svět objektů. Podobně jako v hmotném oceánu existují hmotné vlny, tak v bezforemném Brahman existuje bezforemný svět. Z Absolutna vzniká Absolutno a existuje v sobě samém jako Absolutno. Svět tudíž ve skutečnosti nebyl nikdy stvořen, je totožný s tím, z čeho vznikl.

Přestane-li mysl vytvářet představy, je představa „já“ zničena a to, co zůstane, je Absolutno. Absolutno je to, co není netečné a nespí. V Absolutnu trojice poznávající, poznávání a to, co je poznáno, existuje bez přítomnosti rozumu jako jedno a totéž.

TEXT ve formátu PDF zde.

RÁMA se zeptal: Jakým způsobem lze tohoto poznání dosáhnout a co bych měl vědět, aby skončilo to, co je poznatelné, a mohlo být dosaženo nepoznatelného?

VASIŠTHA odpověděl: Mylná představa o tom, že tento svět je skutečný, je pevně zakořeněná v důsledku nepřetržitého mylného uvažování. To však lze změnit hned v ten den, kdy se dostaneš do společnosti svatých mužů a ke studiu posvátných textů. Ze všech textů je tato Mahá-Rámájana nejlepší. Co lze najít v jiných textech, zde nechybí, a co tu najít nelze, není ani jinde. Pokud však někdo nemá chuť ke studiu této knihy, nechť studuje cokoli jiného.

Jakmile zmizí mylné představy a je pochopena Pravda, pak toto pochopení člověka natolik naplní, že o tom rozjímá a mluví, raduje se z toho a učí to druhé. Takový člověk je džívanmukta, osvobozený za života, anebo vidéhamukta, osvobozený, jenž je bez těla.

RÁMA se zeptal: Pane, jaké jsou vlastnosti toho, kdo se nazývá džívanmukta nebo vidéhamukta?

VASIŠTHA odpověděl: Ten, kdo žije zdánlivě normální život a přitom zakouší celý svět jako prázdnotu, je džívanmukta. V bdělém stavu zakouší klid hlubokého spánku a ani v nejmenším se ho nedotýká potěšení ani bolest. Bdí i v hlubokém spánku, ale nikdy se nebudí do tohoto světa. Jeho poznání není zamlženo skrytými touhami. Může se zdát, že má něco rád a něco nerad, nebo že má strach, ale ve skutečnosti je prázdný jako prostor. Je osvobozen od sobectví a chtění a zůstává nedotčen jakoukoli činností či nečinností. Nenahání nikomu strach a sám se nikoho nebojí. Až přijde jeho čas a odloží své tělo, stane se z něj vidéhamukta.

Vidéhamukta je a přitom není, není „já“ ani „druzí“. Je Sluncem, které září, je bohem Višnu, jenž všechny ochraňuje, je Rudrou, který vše ničí, i Brahmou, který vše tvoří. Je prostorem, zemí, vodou i ohněm. Vidéhamukta je kosmické Vědomí, jež je samou podstatou všech bytostí. On sám je vším, co je v minulosti, přítomnosti i budoucnosti.

RÁMA se opět zeptal: Pane, moje vnímání je pokřivené, jak mohu dosáhnout stavu, který jsi nyní popsal?

VASIŠTHA odpověděl: Ó Rámo, to, co se označuje jako osvobození, je samo Brahman, Absolutno, jež jediné skutečně existuje. Co je zde vnímáno jako „já“ a „ty“, to pouze budí dojem vlastní existence, ve skutečnosti nic takového neexistuje, neboť to nikdy nebylo zrozeno. Jak můžeme tvrdit, že se Brahman těmito světy někdy stalo?

Ó Rámo, za zlatou ozdobou vidím pouze zlato, za vlnami vodu, za fatou morgánou teplo, za vesmírem prázdnotu. Podobně za všemi světy vidím pouze Brahman, Absolutno.

Vnímat „světy“ znamená nevědomost. Nevědomost zmizí za pomoci dotazování a pátrání po Pravdě. Přestat existovat může jen to, co vzniklo. Tento svět ve skutečnosti nikdy nevznikl, třebaže se zdá, že existuje.

Když nastal minulý zánik vesmíru, zmizelo vše, co se předtím zdálo, že existuje. Přetrvalo pouze neomezené Absolutno, jež není prázdnotou ani formou, viděním ani tím, co je viděno, a nedá se ani říci, zda to je nebo není. Absolutno nemá uši, oči ani jazyk, a přece slyší, vidí a jí. Je nestvořené a je bez příčiny. Jako je však voda původcem vln, je Absolutno původcem všeho. Jeho světlo září všude a neustále a sídlí v srdci každého. V tomto světle se jako přelud zjevují a září tři světy.

Jakmile se v Absolutnu objeví vibrace či chvění, zdá se, že dochází ke vzniku světů. Jakmile vibrace ustane, budí to dojem, že světy zanikají. Je to podobné, jako když točíme hořící větévkou a vznikají ohnivé kruhy, které zmizí, jakmile točit přestaneme. Absolutno zůstává všude a ve všech časech stále stejné, ať tu vibrace je nebo není. Pokud tu není toto pochopení, upadne člověk do iluze. Jakmile pochopení přijde, všechny touhy a obavy zmizí.

Z Absolutna pochází čas i vnímání pozorovatelných objektů. Činnost, forma, chuť, čich, dotyk a myšlení, tedy všechno, co znáš, je Absolutno samo a jen díky jemu to vše můžeš znát. Pozorovatel, akt pozorování i to, co je pozorováno, to vše je Absolutno jako pozorování samo.

TEXT ve formátu PDF zde.

RÁMA se zeptal: Kde tento Bůh, toto nejvyšší Já, přebývá a jak k němu lze dojít?

VASIŠTHA odpověděl: Bůh, kterého jsem ti popisoval, není daleko. Je Inteligencí či Vědomím přebývajícím v těle. Je vesmírem, třebaže vesmír není on. Je čiré Vědomí.

RÁMA podotkl: I malé dítě řekne, že Bůh je Vědomí, tak proč je třeba to rozebírat a dále se tím zabývat?

VASIŠTHA odpověděl: Kdo chápe čiré Vědomí jako vesmír objektů, ten neví nic. Vesmír je vnímající. Vnímající je duše jedince neboli džíva. Tento vnímající vytvoří objekt, který lze poznávat, a upadne do utrpení. Jestliže to, co lze poznávat, ustoupí do pozadí a pozornost se přesune k nepoznatelnému čirému Vědomí, je tu naplnění a člověk se vymaní z utrpení.

Dokud to, co je poznatelné, neustoupí do pozadí, nemůže se pozornost člověka obrátit k nepoznatelnému. Nestačí, aby si džíva uvědomil svoji zapletenost do samsáry. Je-li však dosaženo Boha, utrpení samsáry zmizí.

RÁMA požádal: Prosím, svatý muži, popiš mi Boha.

VASIŠTHA odpověděl: Bůh je kosmické Vědomí, v němž přestává existovat vesmír takový, jaký byl. Přestává v něm existovat vzájemný vztah subjektu a objektu.* Bůh je prázdnota, v níž se projevuje vesmír. V Bohu zůstává i kosmické Vědomí klidné a nepohnuté jako hora.

RÁMA se zeptal: Jak můžeme dosáhnout Boha a uvědomit si neskutečnost světa, který jsme vždy považovali za skutečný?

VASIŠTHA odpověděl: Boha lze dosáhnout jen tehdy, když je člověk pevně ustálen v přesvědčení o tom, že vesmír je stejně klamný jako modrá barva nebe. Dvojnost neboli dualita předem předpokládá jednotu a nedvojnost zase dualitu. Boha lze dosáhnout jen tehdy, je-li tu poznání, že celé stvoření je klam.

--------------------

* Jde o subjekt, který pozoruje, a objekt, který je pozorován. (Pozn. překl.)

TEXT ve formátu PDF zde.