JÓGA VÁSIŠTHA - Kniha III - O stvoření

RÁMA se zeptal: Ó mudrci! Co je zdrojem mysli a jak mysl vzniká? Prosím, osvětli mi to.

VASIŠTHA odpověděl: Po zániku vesmíru, předtím, než započne nová epocha, je celý svět ve stavu dokonalé rovnováhy. Je tu nejvyšší Bůh, věčný, nezrozený a sebe ozařující. Je všemohoucí a je vším. Je označován různými jmény, jako například Átman, ale jde jen o název, nikoli Pravdu, neboť on sám je mimo všechny představy a popisy. Je tu, a přesto není světem pochopen a poznán. Je v těle, a přesto i něco jiného než tělo. Podobně jako ze Slunce vychází bezpočet paprsků, vznikne z něho bezpočet bohů. Podobně jako vznikají vlny na hladině oceánu, vznikne z něj nekonečné množství světů.

Je to kosmické Vědomí, v němž se objevuje bezpočet objektů vnímání. Je to světlo, v němž září Já i svět. Určuje povahu všech stvořených věcí. Jako se objevuje a zase mizí přelud faty morgány, tak v něm opakovaně vznikají a zanikají světy. Jeho forma, tedy svět, se vytratí, ale jeho Já je neměnné. Přebývá ve všem. Je schovaný v nejmenší částečce a zároveň se rozlévá dodaleka. Pouhou svou přítomností udržuje tento zdánlivě nehybný hmotný svět i s jeho obyvateli v činnosti. Díky jeho všudypřítomné všemohoucí vševědoucnosti dostávají jeho myšlenky a představy hmotnou podobu.

Ó Rámo, nejvyššího Já nelze dosáhnout jinak než poznáním, rozhodně ne prováděním náboženských obřadů. Nejvyšší Já není daleko ani blízko. Není nedosažitelné ani vzdálené. Je tím, co se v člověku projevuje jako zážitek blaženosti, proto jej lze v člověku uskutečnit.

Odříkání a pokání, dobročinnost a dodržování náboženských přikázání k dosažení Já nevedou. Pouze společnost mudrců a studium posvátných textů může pomoci rozptýlit nevědomost a klam. Až když je člověk přesvědčen o tom, že jediné, co je skutečné, je samo Já, dostává se mimo utrpení na cestu vedoucí k osvobození.

Odříkání a pokání jsou trápení, která způsobujeme jen sami sobě. Smysl nemá ani dobročinný skutek, jenž byl učiněn s penězi získanými na úkor druhých. To oni sklízí plody takové dobročinnosti. A dodržování náboženských povinností jen podporuje domýšlivost jedince. Pouze jediný lék dokáže vyléčit nevědomost o Bohu, a tím je zřeknutí se honby za smyslovým potěšením.

TEXT ve formátu PDF zde.

VÁLMÍKI pravil: V tomto okamžiku se již Slunce sklánělo k západnímu pohoří, jako by zatoužilo rozjímat o slovech mudrce a osvítit jiná místa na zemi. Všichni přítomní se rozešli, aby se mohli věnovat večerním modlitbám. Následujícího rána se sešli znovu a pokračovali v naslouchání.

RÁMA se zeptal: Ó mudrci, pověz mi prosím, co je to ve skutečnosti mysl.

VASIŠTHA odpověděl: Tak jako je prázdná a netečná nicota označována za prostor, je prázdnou nicotou i mysl. Ať skutečná či neskutečná, je mysl tím, co je chápáno jako objekt vnímání. Ó Rámo, myšlenky znamenají mysl a mezi myšlenkami a myslí není žádný rozdíl. Já, jež je oděno hávem duchovního těla, se označuje jako mysl. Mysl způsobuje vznik hmotného, fyzického těla. Nevědomost, samsára, myšlenky, omezení, nečistota, temnota či netečnost, to vše jsou synonyma a jiná vyjádření pro mysl. Samotná zkušenost není nic jiného než mysl a to, co je zakoušeno či vnímáno, je opět mysl.

Zlatá ozdoba není nic jiného než zlato a podobně celý vesmír není nic jiného než Vědomí, jež sídlí v každé nepatrné částečce. Tak jako se ve zlatě ukrývá možnost vzniku zlaté ozdoby, tak existuje v subjektu možnost objektu.* Pokud se subjekt zbaví představy objektu, pak je tu samo Vědomí bez projeveného světa objektů. Je-li toto pochopeno, pak se z nitra člověka vytratí přitažlivost i odpor, láska i nenávist a stejně tak falešné představy „já“, „ty“ a „svět“. Odejde i tendence k vytváření myšlenek a představ. A to samo je osvobozením.

RÁMA se zeptal: Svatý muži, pokud je objekt vnímání skutečný, pak nemůže přestat existovat, a pokud je neskutečný, pak ho jako neskutečný nechápeme. Lze něco takového překonat?

VASIŠTHA pravil: Ó Rámo, vidíme přece, že existují mudrci a svatí muži, kteří to překonali! Vnější objekty jako například prostor, nebo psychologické faktory jako „já“ existují jen coby označení či pojmy. Ve skutečnosti neexistuje svět objektů ani „já“, jež objekty pozoruje, a neexistuje ani samotné pozorování, prázdno či nehybnost. Jediné, co existuje, je kosmické Vědomí neboli čit. A je to mysl, jež v něm vytváří rozmanitost, různorodé činy a zkušenosti, pocit omezení i touhu po osvobození.

--------------------

* Subjekt je ten, kdo vnímá a zakouší objekty. (Pozn. překl.)

TEXT ve formátu PDF zde.

VASIŠTHA pokračoval: Stvořitel nemá předchozí karman, nemá tudíž ani vzpomínky na minulost. Nemá fyzické tělo. Nebyl zrozen z těla, proto má pouze duchovní tělo. Smrtelné bytosti mají těla dvě, fyzické a duchovní, ale nezrozený Stvořitel má pouze duchovní tělo, neboť v něm není příčina, která by dala vzniknout tělu fyzickému.

Nezrozený či nestvořený z předchozí příčiny je Stvořitelem všech bytostí. To, co je vytvořeno, je vždy téže podstaty jako to, z čeho to bylo vytvořeno. Zlatý náramek má stejnou podstatu jako zlato, z něhož byl vyroben. Protože příčinou rozmanitosti stvoření byla myšlenka Stvořitele, jenž je bez fyzického těla, je i podstatou stvoření pouze myšlenka, nikoli hmota.

Ve Stvořiteli se objevil záchvěv a myšlenka Stvořitele se rozvinula do podoby vesmíru. Toto zachvění způsobilo vznik nehmotných duchovních těl bytostí. Tyto bytosti vznikly z pouhé myšlenky, proto je jejich existence jen zdáním, třebaže ji vnímají jako skutečnost. Jejich projevení, jež se zdá být skutečné, má své následky, podobně jako má své následky sexuální vzrušení během snu. A ačkoli Stvořitel neboli svatý muž z našeho příběhu nemá fyzické tělo, jeví se tak, jako by ho měl.

Stvořitel má dvojí povahu. Je Vědomí i mysl. Vědomí je čiré, zatímco mysl podléhá omylům. Zdá se, že Stvořitel vznikne a začne existovat, ač tomu tak není. Stvořitel je Inteligence, Vědomí, jež udržuje celý vesmír, a každá myšlenka, která ve Vědomí vznikne, dostane nějaký tvar, formu. Přestože podstatou všech forem je čiré Vědomí, tak kvůli zapomenutí na Já i kvůli představě o existenci fyzického těla zůstanou tyto formy uvězněny ve fyzickém těle, ač jsou ve skutečnosti nehmotné. Podobně se v důsledku iluzorního vnímání pozorovatele může zdát, že nehmotný duch má tělo, přestože je bezforemný.

Stvořitel však takové iluzi nepodléhá. Jeho podstata je vždy duchovní, nikoli hmotná. A proto je i podstata jím stvořeného světa ve skutečnosti duchovní. Stvoření je bez příčiny. Jeho podstata je tedy duchovní, stejně jako podstata nejvyššího Bytí, Brahman. Materiálnost stvořeného světa je jen jako vzdušný zámek, je to iluzorní představa, jež se objevila v mysli jedince.

Stvořitel je mysl a jeho tělem je mysl nebo čiré Vědomí, čirá Inteligence. Myšlenky jsou spjaté s myslí a objekt pozorování je spjatý s pozorovatelem. Kdo kdy rozeznal jedno od druhého?

TEXT ve formátu PDF zde.

VASIŠTHA pokračoval: Jeden svatý muž jménem Ákášja, což znamená zrozený z prostoru, žil v neustálé meditaci a pracoval pro dobro všech. Už byl dlouho naživu, a tak si smrt pomyslela, že si pro něho dojde. Jak se ale k němu přiblížila, objevil se silný oheň, který světce chránil. Smrt oheň sice překonala, ale ať natahovala ruce sebevíc, uchopit světce se jí nepodařilo. Zmatená zcela nečekanou situací vydala se za bohem jménem Jama, který vládne v říši mrtvých, a zeptala se ho: „Pane, řekni mi prosím, jak je možné, že toho člověka nedokážu odvést s sebou?“

Jama odpověděl: „Víš, smrti, ty ve skutečnosti nikoho neodvádíš ani nezabíjíš. Smrt každé bytosti je způsobena následky jejích činů, jež se označují jako karman. Najdi proto karman onoho světce a to ho přivede ke smrti.“

Tak jako nikdo nikde nenalezne syna neplodné ženy, tak smrt nebyla schopná nalézt karman světce.

Oznámila to Jamovi a ten řekl: „Ó smrti, tento svatý muž Ákášja je skutečně zrozený z prostoru, a nemá tudíž žádné karman. Je čirý jako prostor a nevytváří žádné karman, pomocí něhož by ses ho zmocnila.

Stejně jako syn neplodné ženy ani tento světec se nenarodil. Nemá karman z předchozích životů, a proto je bez myšlenek. Z toho důvodu se ani nedopouští mentálních činů, které by ho přivedly do tvé náruče. Není ničím jiným než Inteligencí, Vědomím. Jako živá bytost se jeví pouze nám, v něm samém žádná taková představa, která by mohla vést ke vzniku karman, nevzniká. Vědomí se uvědomuje ve Vědomí a považuje se za oddělené. Ale je to falešná oddělenost, nikoli skutečná existence, a tento svatý muž to ví.

Jako je přirozeností vody tekutost a přirozeností prostoru prázdnota, je pro tohoto světce přirozeností život v nejvyšším Vědomí. Jeho projevení je bez příčiny, je zrozený z Já. Kdo se drží hloupé představy, že je tělem zrozeným ze země, je připoután ke hmotě a ty, smrti, nad ním můžeš zvítězit. Pokud však světec takovou představu nemá, je bez těla, a tudíž i mimo tvůj dosah.

Tento svatý muž se nikdy nenarodil. Není ničím jiným než čirým Vědomím, které nepodléhá žádné změně. V neomezeném Bytí se na počátku věků v důsledku skryté nevědomosti projeví vibrace a jako v kosmickém snu vznikne svět různorodých bytostí. Světec se však do kosmického snu nezapojuje a setrvává jako čiré Vědomí.“

VASIŠTHA pravil: Ve Stvořiteli neexistuje pozorovatel ani objekt pozorování. Říká se proto, že Stvořitel je zrozen z Já. Jako obraz v mysli malíře září v kosmickém Vědomí.

TEXT ve formátu PDF zde.

VASIŠTHA pravil: Nyní ti povím o stvoření a jeho tajemství. Dokud člověk vnímá objekty jako skutečné, je tu omezení. Jakmile taková představa zmizí, omezení zmizí s ní. Pouze to, co bylo v tomto stvořeném světě zrozeno, roste, rozvíjí se a upadá, pak odchází do nebe či do pekla nebo dosahuje konečného osvobození.

Během kosmického zániku se celé stvoření rozplyne v neomezeném Bytí, jež mudrci nazývají různými jmény, jako jsou Átman, Brahman, Skutečnost či Pravda, aby o tom vůbec bylo možné mluvit. Átman neboli neomezené Já v sobě vytvoří dualitu „já a ti druzí“. Se vznikem duality se jako vlnka na hladině původně klidného moře objeví mysl. Měj na paměti, že tak jako zlatý náramek není nic jiného než zlato a ve zlatě se skrývá možnost vytvoření zlatého náramku, tak v sobě Stvořitel skrývá možnost stvoření světa a vlastnosti všeho stvořeného. Tak jako zlato existuje, aniž by muselo být náramkem, ale náramek nemůže bez zlata či jiného kovu existovat, tak mysl nemůže existovat bez Já, nemůže být od neomezeného Já oddělena.

Tak jako vytvoří fata morgána na poušti přesvědčivou iluzi oázy, jeví se i stvořený svět jako zcela skutečný. A dokud člověk lpí na tom, že „já“ a „ty“ jsou skutečné, nemůže tu být osvobození. Představu individuálního já nestačí odmítnout pouze slovně, neboť takové odmítnutí se stane jen další hříčkou mysli.

Ó Rámo, kdyby byl stvořený svět skutečný, nebyla by tu možnost jeho ukončení. Pravda je taková, že to, co je neskutečné, nemůže mít reálnou existenci a to, co je skutečné, nemůže přestat existovat. Odříkání, meditace a další metody proto nemohou způsobit ukončení existence stvořeného světa ani osvícení. Dokud přetrvává představa skutečnosti stvořeného světa, není možné nirvikalpa samádhi, tedy pohroužení neboli samádhi, v němž není pohyb mysli. A i kdyby takové pohroužení bylo možné, pak by v okamžiku návratu z tohoto stavu znovu vyvstal v mysli stvořený svět i se vším utrpením. Pohyb v mysli zapříčiní představu stvořených objektů.

Tak jako má každá věc svoji podstatu, tak jako je olej v sezamovém semínku nebo vůně v květině, tak je v pozorovateli ukryta schopnost pozorování objektů. Zakoušet předměty ve snu může jen ten, kdo sní, a podobně objekty pozorování zakouší ten, kdo pozoruje. Tak jako v pravý čas vyraší ze semínka klíček, tak se možnost zakoušení začne projevovat jakožto představa stvořeného světa.

--------------------

* Poznámka k celé kapitole:

Třemi hlavními pojmy, které se v textu vyskytují, jsou čit ákáša, čitta-ákáša a bhúta ákáša. Ákáša znamená prostor, čit ákáša je prostor Vědomí, čitta-ákáša je prostor mysli a bhúta ákáša je prostor prvků. Tyto pojmy dobře vysvětlil Bhagaván Ramana Maharši.

Někdo se zeptal: „Říká se, že čit ákáša je Átman svarúpa neboli obraz Átman a že jej můžeme vnímat pouze myslí. Jak to můžeme vnímat, pokud je mysl utišena?“

Bhagaván pravil: „Vezmeme-li jako příměr nebe, je nutno říci, že jsou tři typy, čit ákáša, čitta-ákáša a bhúta ákáša. Přirozený stav se nazývá čit ákáša. Z toho se zrodí pocit jáství neboli čitta-ákáša. Jak se čitta-ákáša rozpíná a přijímá podobu všech prvků, nazýváme to vše bhúta ákáša, neboť bhúta značí prvek. Jestliže čitta-ákáša, což je vědomí já, nevidí prostor Vědomí, ale vidí prostor prvků, je to manó ákáša neboli prostor mysli, neboť manas značí mysl či myšlení. A opustí-li čitta-ákáša prostor mysli a vidí prostor Vědomí, říkáme, že je to činmája neboli čiré Vědomí. Utišení mysli znamená, že zmizí představa rozmanitosti objektů a objeví se představa jednoty objektů. Je-li tohoto dosaženo, všechno se jeví jako přirozené.“

Možná by bylo lepší přeložit pojem ákáša jako dimenze. Totéž neomezené Vědomí se nazývá čit ákáša, čitta-ákáša nebo bhúta ákáša podle toho, zda je to nahlíženo z úhlu pohledu dimenze duchovní, mentální či fyzické. (Pozn. Svámí Vénkatéšánanda)

TEXT ve formátu PDF zde.

yataḥ sarvāṇi bhūtānipratibhānti sthitāni ca | yatraivopaśamaṃ yānti tasmaisatyātmane namaḥ || 1 ||

jñātā jñānaṃ tathā jñeyaṃ draṣṭādarśanadṛśyabhūḥ | kartā hetuḥ kriyā yasmāttasmai jñasyātmane namaḥ || 2 ||

sphuranti sīkarā yasmādānandasyāmbare'vana | sarveṣāṃ jīvanaṃ tasmai brahmānandātmane namaḥ || 3 ||

Chvála oné Skutečnosti, v níž vše živé i neživé a všechny prvky září, jako by měly nezávislé bytí, a v níž po určitý čas existují, než se opět rozplynou. (1)

Chvála onomu Vědomí, jež je zdrojem zdánlivé odlišnosti v trojici poznávající, poznávání a to, co je poznáno, či pozorovatel, pozorování a to, co je pozorováno, nebo konající, konání a vykonaný skutek. (2)

Chvála absolutní Blaženosti neboli oceánu blaha, jenž je životem všech bytostí a z jehož vod pochází jejich rozvoj a štěstí. (3)