VASIŠTHA pokračoval: Obě ženy vstoupily do svatyně krále jako dvě bohyně, každá zářící jako Měsíc na obloze. Královo služebnictvo pod jejich vlivem upadlo okamžitě do spánku. Jakmile se posadily ke králi, ten se vzbudil a pohlédl na ně. Okamžitě před nimi padl na zem a uctil jejich svaté nohy květinami. Sarasvatí probudila svou vůlí králova ministra, aby Líle pověděl o původu a předcích krále.

Ministr sdělil ženám, že tento král jménem Vidúratha je potomkem legendárního krále jménem Ikšváku a že jeho otec Nabhóratha předal tehdy teprve desetiletému Vidúrathovi vládu a odešel do ústraní, aby se věnoval duchovnímu životu.

Sarasvatí poté položila ruce na hlavu krále a díky jejímu požehnání si král vzpomněl na všechny skutečnosti svých předchozích zrození.

VIDÚRATHA se zeptal Sarasvatí: Ó bohyně, jak je možné, že ačkoli je to sotva jeden den, co jsem zemřel, zdá se mi, že jsem v tomto těle již celých sedmdesát let a pamatuji si všechno i z doby, kdy jsem byl v tomto těle mladý?

SARASVATÍ odpověděla: Ó králi, všechno to, co zde vidíš, se projevilo přesně v místě a v okamžiku tvé smrti. Vše se odehrává na kopci ve vesnici, kde žil svatý muž Vasištha. Jde o jeho svět, uvnitř něhož je svět krále Padmy, a ve světě krále Padmy je zase svět, v němž jsi nyní ty. Žiješ v něm a myslíš si: „Toto jsou moji příbuzní, poddaní, ministři a nepřátelé.“ Domníváš se, že tu vládneš a vykonáváš náboženské obřady, že jsi bojoval s nepřáteli a byl jimi poražen. Domníváš se, že nás nyní vidíš, vzdáváš nám úctu a přijímáš od nás osvícení. Myslíš si: „Překonal jsem všechno utrpení, zakouším nejvyšší blaženost a měl bych se ustálit v pochopení Absolutna, Pravdy.“

Všechny tyto události se dějí, aniž by vyžadovaly nějaký čas, podobně jako se během jediného snu odehraje celé životní drama. Ve skutečnosti ses nenarodil ani nezemřeš. Vidíš všechno, jak to bylo, ačkoli to vlastně nevidíš, neboť je-li toto všechno jen jediné neomezené Vědomí, kdo potom může co vidět?

VIDÚRATHA se zeptal: Moji ministři tedy nejsou nezávislé bytosti?

SARASVATÍ odpověděla: Pro osvíceného je tu jen jediné neomezené Vědomí a představy „já jsem a oni jsou“ pro něj neexistují.

Jakmile Vasištha domluvil, den se nachýlil ke konci a v rozpravě se pokračovalo zase příštího rána.

TEXT ve formátu PDF zde.

VASIŠTHA pokračoval: Lílá to vše nahlédla a pak znovu spatřila svatyni paláce i tělo krále, pohřbené pod záplavou květů. Zrodila se v ní obrovská touha spatřit králův další život. Okamžitě vystoupala na vrcholek stvoření a poté se dostala do říše, jíž nyní její manžel vládl.

Jeho království začal právě v tu dobu obléhat mocný vládce Sindhu. Obě ženy se přenesly nad bitevní pole, kde se již mnoho nebeských bytostí chystalo stát svědky bitvy i hrdinských činů velkých bojovníků.

RÁMA se zeptal: Svatý muži, řekni mi, koho z bojovníků lze ve válce považovat za hrdinu a kdo je válečným zločincem, lidskou zrůdou?

VASIŠTHA odpověděl: Ó Rámo, kdo se účastní boje, jenž je v souladu s pokyny svatých knih, a bojuje za bezúhonného spravedlivého krále, tak ať už vyhraje nebo v bitvě padne, je hrdinou. Kdo bojuje jménem nespravedlivého vládce, který má zálibu v mučení lidí a zohyzďování jejich těl, ten třebaže v boji padne, je válečným zločincem a přijde do pekla. Kdo bojuje, aby chránil dobytek, světce, přátele nebo ty, jimž poskytl přístřeší, je ozdobou nebes. Ten, kdo bojuje za krále či pána, který týrá a mučí druhé, přijde do pekla. Do nebe se může dostat jen ten, kdo zemře v čestném boji. Kdo bojuje nečestně, ten i kdyby v bitvě padl, do nebe nepřijde.

Ó Rámo, Lílá viděla shůry, jak se k sobě přibližují dvě obrovské armády s odhodláním utkat se v bitvě.*

Když přišel večer, manžel Líly svolal své ministry, aby společně rokovali o vývoji událostí. Potom šel spát.

Obě ženy opustily místo, z něhož pozorovaly zuřivou bitvu, a přenesly se jako vánek do komnaty, v níž spal král.

RÁMA se zeptal: Svatý muži, tělo se mi zdá velké a těžké na to, aby mohlo projít nepatrnou škvírou ve dveřích.

VASIŠTHA pravil: Ó Rámo, pro toho, kdo je pevně svázán s představou fyzického těla, to opravdu není možné. Avšak je to jen vnitřní přesvědčení „jsem tělo, omezené ve svém pohybu“, které vytvoří překážku a zabrání tomu, aby to možné bylo. Ale není-li tu mylné přesvědčení, není tu žádná překážka.

Tak jako voda vždy zůstane vodou a bude téci dolů a oheň zůstane věrný své přirozenosti stoupat vzhůru, tak Vědomí vždy zůstane Vědomím. Avšak ten, kdo to nepochopil, nemůže zakoušet jemnost a pravou podstatu Vědomí. Jaké je pochopení, taková je mysl. Proto pochopení znamená mysl. A přece nasměrování mysli lze pomocí velkého úsilí změnit. Jednání člověka je v souladu s jeho myslí, tedy s jeho pochopením.

Jak by mohl být omezen v pohybu ten, kdo ví, že má éterické tělo? Ve skutečnosti každé tělo, ať je kdekoli, není nic jiného než čiré Vědomí. V důsledku představ vyvstávajících v nitru člověka se však tělo jeví jako něco, co přichází a odchází. Totéž neomezené Vědomí je tedy jak individuálním vědomím, tedy myslí jedince, tak i vesmírným prostorem, tedy hmotou. Proto může éterické tělo vstoupit kamkoli a jít, kam ho touhy jeho srdce povedou.

Ó Rámo, tuto povahu a schopnost má vědomí každého člověka. Každý člověk má však jinou představu o světě. Smrt a podobné zkušenosti jsou jako rozpuštění vesmíru, noc kosmického Vědomí. Jakmile přijde konec, probudí se jedinec do svého vlastního myšlenkového stvoření, jež je zhmotněním jeho představ, myšlenek a iluzí. Stejně jako po zániku vesmíru stvoří kosmické Bytí svět, jedinec si stvoří svůj vlastní svět po své smrti.

Božstva jako Brahmá, Višnu a Šiva, dále též mudrci a světci dosahují během rozpuštění vesmíru konečného osvobození a jejich zrození v novém cyklu stvoření již nevychází z minulých vzpomínek. Co se týká ostatních, jejich nové zrození po smrti je ovlivněno otisky různých zážitků a zkušeností z minulého života, které se zachytily v mysli.

--------------------

* Zde následuje popis obou armád a rozmístění vojenských jednotek, popis bitvy i následných hrůzných scenérií. To vše je v tomto překladu vynecháno. (Pozn. Svámí Vénkatéšánanda)

--------------------

Zkráceno -- celý text viz:

TEXT ve formátu PDF zde.

VASIŠTHA pravil: Královna Lílá spolu s bohyní Sarasvatí vystoupaly do nebe, prolétly oblastí Polárky, říší dokonalých mudrců, říšemi, kde sídlí bozi se Stvořitelem Brahmou, dostaly se za oblast zvanou Gólóka, za říši Šivy, za říši praotců i osvícených mudrců. Zde Lílá viděla, jak jsou Slunce a Měsíc daleko pod nimi téměř neviditelné.

SARASVATÍ pravila: Má milá, musíš se dostat ještě dále až na samý vrcholek stvoření. Vše, co jsi viděla, je jen pár částeček, které odtamtud vyvěrají.

Brzy dosáhly tohoto vrcholku, neboť odhodlání těch, kteří mají vědomí čiré a nezkalené, je pevné jako diamant.

Tam Lílá uviděla, že stvoření je obaleno vrstvami vody, ohně, vzduchu a prostoru a za tím vším je čiré Vědomí. Toto nejvyšší neomezené Vědomí je čiré a klidné, bez iluzí, usazené ve vlastní nádheře. Zde Lílá spatřila bezpočet stvořených vesmírů vznášejících se jako částice prachu ve světle. Tím, jak se džívové sami promítají do vesmírů, v nichž přebývají, jsou dány tvary a povaha těchto vesmírů. Díky základní podstatě neomezeného Vědomí všechno opakovaně vzniká a silou svých myšlenek se zase vrací do stavu klidu. Je to celé jako spontánní dětská hra.

RÁMA se zeptal: Co lidé rozumí slovy „nad“ a „pod“, jestliže Skutečností je jen to neomezené?

VASIŠTHA odvětil: Ó Rámo, když mravenec přelézá kulatý kámen, je „dole“ to, co je pod jeho nohama, a „nahoře“ to, co je nad jeho zády. Podobně o těchto směrech mluví lidé.

Z bezpočtu vzniklých vesmírů jsou v některých pouze rostliny, jinde vládnou Brahmá, Višnu, Rudra či další bohové a někde není nic. V některých je jen oceán, jinde jsou skály, některé obývají pouze červi a převládá tam temnota, jiné jsou ozářeny jasným světlem a sídlí v nich bohové. Některé vypadají, že směřují k rozpuštění, jiné budí dojem, že letí prostorem a brzy skončí úplným zničením. Protože Vědomí existuje všude a po všechny časy, pokračuje na všech místech a ve všech dobách tvoření i zánik vesmírů. To vše drží pospolu tajemnou všudypřítomnou silou. Ó Rámo, všechno existuje v jediném neomezeném Vědomí, všechno z tohoto Vědomí vzniká a samo Vědomí je vším, co je.

TEXT ve formátu PDF zde.

RÁMA se zeptal: Ó svatý muži, jak mohly obě ženy cestovat do tak vzdálených galaxií a překonávat během dlouhé cesty vesmírem všechny překážky?

VASIŠTHA odpověděl: Ó Rámo, kde je vesmír, kde jsou galaxie a kde jsou překážky? Obě ženy zůstávaly v královniných komnatách paláce, v němž světec Vasištha nyní vládl jako král Vidúratha, zatímco předtím byl králem Padmou. To vše se odehrávalo v čirém prostoru Vědomí a tam není vesmír, vzdálenost ani žádné překážky.

Během hovoru spolu obě ženy vyšly z pokoje paláce a vydaly se směrem k vesnici, jež se nacházela na vrcholku hory. Krása a vznešenost hory byla nepopsatelná. Všechny domy ve vesnici byly pokryty květy padajícími ze stromů. V pokojích spaly mladé ženy na postelích z obláčků. Všechny domy byly ozářeny světlem.

Díky tomu, že Lílá s velkou intenzitou praktikovala jógu poznání, dosáhla dokonalé znalosti minulosti, přítomnosti i budoucnosti. Připomněla si tedy minulost a obrátila se k Sarasvatí.

LÍLÁ řekla: Ó Bohyně, před nějakým časem jsem byla starou ženou a žila zde v této vesnici. Vedla jsem po všech směrech správný život, ale nikdy jsem nepátrala po podstatě Já, nedotazovala jsem se: „Kdo jsem já a co je tento svět?“ Můj manžel byl dobrý, spravedlivý a učený muž, ale jeho vnitřní inteligence také nebyla probuzena. Byli jsme příkladem správného chování a učili druhé, jak mají žít.

Nato Lílá ukázala Sarasvatí svůj předchozí příbytek.

LÍLÁ pokračovala: Podívej, zde je moje nejmilejší telátko. Kvůli mé nepřítomnosti přestalo jíst a po celých osm dní ustavičně naříká. Na tomto místě můj manžel vládl jako král. Díky své silné vůli a tomu, že to bylo tak předurčeno, stal se během krátké doby osmi dní králem. Ač uběhlo pouze osm dní, zdálo se, jako by to trvalo velmi dlouhý čas. Stejně jako se vzduch pohybuje nepozorován v prostoru, žije můj manžel neviděn v prostorách tohoto domu. A zde na nepatrném prostoru jsme si představili rozlehlé království zaujímající obrovskou plochu. Já i můj manžel nejsme nic jiného než čiré Vědomí. Přesto se v důsledku tajemné síly máji zdá, že se v království nacházejí stovky hor a pohoří. Vskutku úžasné. Přála bych si jít do hlavního města království, kde můj manžel nyní žije a vládne. Pojďme, vždyť co je nemožné pro toho, kdo je snaživý a vytrvalý?

TEXT ve formátu PDF zde.

VASIŠTHA pokračoval: Když takto potěšily truchlící rodinu, obě ženy zmizely a členové rodiny se rozešli do svých příbytků. Lílá se obrátila na Sarasvatí s otázkou. Ve stavu, v jakém se nacházely, neměla jejich těla ani povahu hmotnou jako země, ani psychosomatickou jako životní dech. Byly jako navzájem komunikující objekty ve snu.

LÍLÁ se zeptala: Jak je možné, že tady nás členové rodiny viděli, zatímco když jsme navštívily mého královského manžela, ten nás nezpozoroval?

SARASVATÍ odpověděla: Při návštěvě svého manžela jsi byla připoutaná k představě „jsem Lílá“, kdežto nyní jsi již představu těla překonala. Dokud v člověku přetrvává vědomí duality, nemůže jednat jako neomezené Vědomí a nemůže ho ani pochopit. Podobně ten, kdo stojí vystaven slunečnímu žáru, nemůže vědět, jak chutná chladivý stín stromu. Kdybys nyní přišla za manželem, mohla bys s ním hovořit, jako když ještě žil.

LÍLÁ řekla: Ó Bohyně, právě zde byl můj muž světcem a já jeho ženou. Právě

zde jsem byla královnou, právě zde můj královský manžel zemřel a právě zde nyní opět vládne. Vezmi mě však tam, kde se s ním budu moci vidět.

SARASVATÍ pravila: Ty a tvůj manžel jste spolu prošli mnoha inkarnacemi. Tři z nich již znáš. Ve svém současném životě král upadl do léčky světa a představuje si, že je silný a šťastný vládce. Třebaže z duchovního hlediska je celý vesmír zakoušen právě zde, z pohledu hmotného jsou jednotlivé úrovně velmi vzdáleny. V neomezeném Vědomí, v každé jeho částečce, vesmíry přicházejí a odcházejí jako částice prachu vznášející se v pruhu osvětleném slunečními paprsky procházejícími škvírou ve střeše. Vynořují se a mizí jako vlny na hladině oceánu.

LÍLÁ začala vzpomínat: Ó Bohyně! Od doby, kdy jsem se jako odraz vynořila v neomezeném Vědomí, jsem prošla osmi sty zrozeními. Teď to vidím. Byla jsem nymfou, nemravnou ženou, hadem, ženou divokého lesního kmene, dále v důsledku svých špatných činů popínavou rostlinou a díky blízkosti mudrců zase dcerou mudrce. Byla jsem králem, nato kvůli dalším špatným skutkům komárem, včelou, ptákem či rybou, poté opět nebešťankou, pak želvou, labutí a znovu komárem. A též jsem byla nebeskou nymfou, které všichni nebešťané padali k nohám. Tak jako se miska vah neustále kloní nahoru či dolů neschopna nalézt rovnováhu, tak jsem i já byla chycena v neustále se opakujících zrozeních kola samsáry.

TEXT ve formátu PDF zde.

VASIŠTHA pokračoval: Ó Rámo, bohyně s královnou vešly do domu světce. Celá rodina byla ve velkém smutku a v důsledku jejich truchlení působil dům skličujícím dojmem. Protože Lílá cvičením jógy čistého poznání dosáhla schopnosti okamžitě materializovat své myšlenky, přála si, aby ona i Sarasvatí vypadaly před příbuznými jako obyčejné ženy. Tak se i stalo, avšak z obou žen vycházela nadpozemská záře, která v domě naráz rozptýlila veškerou chmurnou atmosféru.

Nejstarší syn zemřelého světce je přivítal, a protože je považoval za lesní bohyně, řekl jim: „Ó bohyně, jistě jste sem přišly, abyste ulevily našemu smutku. Neboť je přirozeností božských bytostí, že utěšují druhé v jejich trápení.“

Obě ženy mladého muže oslovily: „Řekni nám, jaká je příčina smutku, který, jak se zdá, postihl všechny zde přítomné.“

Syn světce odvětil: „Ó bohyně, zde v tomto domě žil zbožný muž se svou oddanou ženou a oba vedli ušlechtilý život. Nedávno opustili své děti, dům i dobytek a vystoupili na nebe. Bez nich se nám svět jeví prázdným. Pohleďte, i ptáci naříkají, bozi smutkem roní slzy deště a stromy roní každé ráno slzy rosy. Moji rodiče opustili tento svět a jistě odešli do světa nesmrtelných.“

Když to Lílá uslyšela, položila ruku na hlavu muže a jeho trápení okamžitě ustalo. Jakmile to ostatní uviděli, byli i oni ihned zbaveni svého smutku.

RÁMA se zeptal: Ó svatý muži, proč se Lílá svému synovi nezjevila jako jeho skutečná matka?

VASIŠTHA odvětil: Ten, kdo pochopil neskutečnost hmotných věcí, vidí všude jen jediné nerozdělené Vědomí. Snící člověk nevidí svět, v němž se nachází, a člověk v hlubokém kómatu vidí zcela jiné světy. Lílá pochopila Pravdu. Co znamená syn, přítel či manžel pro toho, kdo pochopil, že Já, Brahman a vůbec všechno je jen jediné neomezené Vědomí? I to, že Lílá položila ruku na mladíkovu hlavu, bylo spontánní vyjádření milosti Brahman.

TEXT ve formátu PDF zde.

VASIŠTHA pokračoval: Držíce se za ruce, stoupaly Sarasvatí a Lílá pomalu k velmi vzdálenému místu ve vesmíru. Prostor byl čirý a zcela prázdný. Odpočaly si na vrcholku hory Méru, jež je osou země, a poté se jim naskytla nádherná podívaná, když překračovaly dráhu Měsíce. Putovaly mezi obrovskými formacemi mraků, až vstoupily do neomezeného prostoru, který je lůnem a zdrojem nekonečného množství bytostí v nekonečném množství světů.

Viděly sedm velkých hor, zářících jako ničivé ohně při zániku vesmíru, viděly zlaté pláně v okolí hory Méru a viděly i ty nejtemnější formy temnoty. Viděly bytosti obdařené nadpřirozenými silami, viděly zástupy démonů a skřetů. Viděly vozidla pohybující se prostorem sem a tam, viděly zpívající a tančící nebeské nymfy, viděly spousty ptáků a zvířat, andělů, bohů i velkých asketů obdařených skvělými vlastnostmi a dovednostmi. Viděly příbytek Stvořitele Brahmy, boha Šivy i dalších. Jako dvě poletující včelky se toulaly po všech těchto místech.*

V krátkosti lze říci, že viděly všechno, co bylo v mysli bohyně Sarasvatí a co Sarasvatí chtěla královně ukázat. Svět vypadal jako lotos srdce. Okvětní plátky lotosu byly různými kontinenty, bahno, z něhož lotos vyrůstal, bylo podsvětím a kořen lotosu byl božským hadem jménem Šéša.

V tomto lotosu srdce uviděly kontinent zvaný Džambudvípa, jenž se skládá z nesčetně zemí a oblastí. Džambudvípa je obklopený slaným oceánem. Za ním se nachází Šákadvípa obklopený oceánem mléka, Kušadvípa s oceánem sraženého mléka, Krauňčadvípa s oceánem přepuštěného másla ghí, Šálmalidvípa s oceánem vína, Gomédadvípa s oceánem šťávy z cukrové třtiny a Puškaradvípa s oceánem sladké vody. Za tím následuje hrůzu budící vesmírná jáma a oslnivě zářící hora Lókálóka, na jejímž vrcholku se potkávají tři světy. Dále pak je ohromný les, velký severní oceán obklopující pól, jasné světlo polární záře a tak to pokračuje, až nakonec se rozkládá neomezený prostor, čirá prázdnota.

Poté co viděla oceány a hory, vládce světů, říše bohů, vysoké nebe i samotné lůno země, spatřila Lílá svůj příbytek.

--------------------

* Popis je v textu velmi barvitý se spoustou podrobností. (Pozn. Svámí Vénkatéšánanda)

TEXT ve formátu PDF zde.

SARASVATÍ pravila: Tělo, které máme ve snu, se během snění jeví jako skutečné, ale jakmile se probudíme a zjistíme, že šlo o sen, skutečnost snového těla se vytratí. Stejně tak fyzické tělo udržované vzpomínkami a skrytými sklony shledáme neskutečným, budou-li jako neskutečné vnímány vzpomínky a skryté sklony. Jakmile skončí sen, uvědomíme si své fyzické tělo. Ustanou-li vzpomínky a skryté sklony, uvědomíme si své éterické tělo. Skončí-li snění, přijde hluboký spánek. Zaniknou-li semínka myšlenek, jsme osvobozeni. Osvobození znamená, že neexistují semínka myšlenek. Zdá-li se, že osvícený mudrc prožívá a přemýšlí, jenom to tak vypadá. Ve skutečnosti je jako popel, jenž zachoval tvar spáleného předmětu. Osvobození však není jako hluboký spánek či bezvědomí, neboť v obou těchto stavech semínka myšlenek existují, jen jsou ukrytá.

Soustavným a vytrvalým cvičením můžeš mírnit pocit ega. Pak budeš přirozeně spočívat ve Vědomí a pozorovaný svět bude směřovat k zániku. Co rozumíme pojmem cvičení neboli abhjása?

Cvičení moudrých neboli abhjása znamená myslet na To jediné, s ostatními mluvit o Tom jediném a Tomu jedinému se naprosto oddat. Je-li mysl člověka naplněna krásou a blažeností, je-li vnímání člověka rozšířené a není-li v člověku touha po smyslových potěšeních, pak je to abhjása. Je-li člověk upevněn v přesvědčení, že tento vesmír sám o sobě nikdy nebyl stvořen, a nemůže tedy zaniknout, a neobjevuje-li se v člověku myšlenka „toto je svět a toto jsem já“, pak je to abhjása. Je-li tu abhjása, nevzniká chtění ani odmítání. Překonávat chtění a odmítání pomocí vůle je odříkání, nikoli moudrost.

V tuto chvíli nastal večer. Shromáždění se rozešlo, aby se znovu sešlo časně zrána následujícího dne.

VASIŠTHA pokračoval: Ó Rámo, bohyně Sarasvatí a královna Lílá okamžitě vstoupily do hluboké meditace nirvikalpa samádhi a odpoutaly se od vědomí těla. Protože odložily všechny představy o světě, zmizela z jejich vědomí i představa fyzického těla. Pohybovaly se volně ve svých éterických tělech. Třebaže se zdálo, že v prostoru urazily obrovskou vzdálenost, byly stále na tomtéž místě, jen na jiné úrovni vědomí.

TEXT ve formátu PDF zde.

SARASVATÍ pokračovala: Svatý muž se jmenoval Vasištha a jeho žena byla Arundhatí (nebyl to však věhlasný mudrc Vasištha s manželkou Arundhatí). Jednoho dne seděl světec na vrcholku hory. Vtom uviděl, jak se k úpatí hory blíží velké procesí. V čele jel na královském slonu král a za ním šlo vojsko s nákladem věcí. Jak to světec spatřil, zrodilo se v jeho srdci přání: „Život krále je bohatý, plný potěšení a slávy. Kdy taky budu já sedět na královském slonu následován svým vojskem?“

Po čase světec zestárl a vzala si ho smrt. Jeho žena, jež mu byla velmi oddaná, se ke mně modlila a prosila o totéž jako ty, tedy aby duše manžela po jeho smrti neopustila dům. I jí jsem toto požehnání udělila.

Třebaže byl světec éterickou bytostí, díky síle svého přání z předchozího života se stal mocným králem a panoval velké říši připomínající nebe na zemi. Jeho nepřátelé se ho báli, ženy ho milovaly, vůči pokušení byl pevný jako skála, zrcadlil v sobě všechny svaté texty, naplňoval přání těch, kdo to potřebovali, a byl útočištěm svatých mužů. Byl vskutku úplňkem spravedlnosti.

Jeho žena též odložila tělo a dosáhla opětovné jednoty se svým manželem. Je to právě osm dní, kdy k tomu došlo.

Ó královno, tentýž světec je nyní tvým manželem, králem Padmou, a žena tohoto světce, Arundhatí, je nyní tebou. V důsledku nevědomosti se toto všechno zdá odehrávat v neomezeném Vědomí. A můžeš to považovat za skutečné, nebo za neskutečné.

LÍLÁ se zeptala: Ó Bohyně, všechno se mi jeví tak zvláštní a neuvěřitelné! Je to jako říci, že v hořčičném semínku je ukryt slon, že uvnitř malého zrnka bojuje komár se lvem, nebo že se v poupěti lotosu tyčí vysoká hora.

SARASVATÍ pravila: Má milá, netvrdím nesmysly, říkám ti pravdu. Zní to neuvěřitelně, ale království, ve kterém žiješ, existuje pouze v domě světce jako důsledek jeho touhy. Vzpomínky na minulost jsou překryty a vy dva jste se znovu objevili jako Padma a Lílá. Smrt je jen probuzení ze snu. Zrození, které vzniká na základě přání, není o nic skutečnější než samo přání, podobně jako voda ve fatě morgáně.

SARASVATÍ pokračovala: Tvůj dům, ty sama, já i všechno ostatní nejsme nic jiného než čiré Vědomí. Tvůj palác se nachází v domě světce Vasišthy. V prostoru vědomí jeho džívy byly vytvořeny řeky, hory a všechno ostatní, co nyní zakoušíš jako Lílá. Ale i poté, co to bylo v domě světce „stvořeno“, tam vše zároveň zůstalo jako předtím. V každé částečce se nacházejí světy uvnitř světů.

LÍLÁ se zeptala: Ó Bohyně, řekla jsi, že je to teprve osm dní, co světec zemřel, ale já a můj manžel Padma jsme přece spolu žili dlouhý čas. Jak lze vysvětlit tento rozpor?

SARASVATÍ pravila: Ó královno, tak jako nemá prostor pevné měřítko, nemá čas pevně danou dobu trvání. Protože svět a jeho stvoření jsou pouhá zdání, jsou i okamžik a epocha jen zdánlivé a nikoli skutečné. Mrknutím oka džíva projde iluzí smrti, zapomene na vše, co se událo, a v neomezeném prostoru Vědomí si pomyslí: „Jsem ten a ten, jsem syn toho a toho, je mi tolik a tolik let.“ Není podstatný rozdíl mezi zakoušením tohoto či jiného světa, všechno jsou to myšlenkové formy v neomezeném Vědomí, jako dvě vlny v témže oceánu. Poněvadž tyto světy nebyly nikdy stvořeny, nemohou ani zaniknout. Takový je zákon. Jejich pravou podstatou je Vědomí.

Tak jako se ve snu odehraje zrození, smrt či milostný vztah ve velmi krátkém čase a tak jako pro milence trvá jediná noc bez milované bytosti celou věčnost, tak dokáže džíva mrknutím oka pomyslet na věci, které prožil i které ještě neprožil, a okamžitě si je představí jako skutečné, jako svět. Dokonce i to, co ještě neprožil a neviděl, se před ním začne objevovat jako ve snu.

---

Zkráceno, celý text zde:

TEXT ve formátu PDF zde.

NEBESKÝ HLAS BOHYNĚ SARASVATÍ pravil: Má dcero, ulož tělo krále do svatyně a zakryj ho květinami, nepodlehne tak rozkladu a duše krále neopustí palác.

Lílá tak udělala, ale přesto nebyla spokojena. Cítila se jako člověk, jenž měl velké bohatství, ale byl podveden a musí žít v chudobě. Modlila se k bohyni Sarasvatí a ta se jí zjevila.

SARASVATÍ pravila: Proč naříkáš, má dcero? Utrpení je stejná iluze jako voda ve fatě morgáně.

LÍLÁ se zeptala: Řekni mi prosím, kde je teď můj manžel.

SARASVATÍ odpověděla: Ó Lílo, existují tři typy prostoru, psychický prostor, fyzický prostor a neomezený prostor Vědomí, z nichž ten poslední je nejjemnější. Důkladným rozjímáním o neomezeném prostoru Vědomí lze vidět a zakoušet přítomnost člověka, jehož tělem je neomezený prostor, například tedy tvého manžela, i když ho zde nevidíš. Omezené vědomí cestuje z jednoho místa na druhé, ale neomezený prostor Vědomí je stále zde. Jestliže se vzdáš všech myšlenek, teď a tady dosáhneš jednoty se vším. Obyčejně toho dosáhne jen ten, kdo pochopí ne-existenci světa, ale ty toho dosáhneš díky mojí milosti.

VASIŠTHA pokračoval: Lílá začala meditovat a okamžitě vstoupila do nejvyššího stavu Vědomí, osvobozeného od všech rozptylujících představ, tedy do stavu, jenž je nepohnutý neboli nirvikalpa. Byla v neomezeném prostoru Vědomí. A tam uviděla krále. Seděl na trůně obklopen králi, kteří ho uctívali, mudrci a světci recitujícími védy a též mnoha ženami a vojáky. Lílá ho viděla, ale on ji neviděl, neboť své myšlenky a představy zná jen člověk sám a nikdo druhý. Lílá viděla, že má král mladé tělo. Viděla tu i mnoho členů královského dvora a divila se, že jsou mrtvi.

Milostí bohyně se Lílá vrátila zpět do paláce a uviděla spát své sloužící. Vzbudila je a požádala, aby ihned svolali všechny členy královského dvora. Poslové je rychle shromáždili, takže se zanedlouho celý královský dvůr krále Padmy hemžil ministry, mudrci, služebnictvem, příbuznými a přáteli. A Lílá byla potěšena, že je vidí.

TEXT ve formátu PDF zde.