Dneska vám budu vypravovat o tom, jak bychom neměli nikdy nic vzdávat. Nikdy. Svůj příběh mi vypravovala jedna moje známá a já vám ho teď převyprávím.

Bylo mi devatenáct a byla jsem strašně zamilovaná. Mému zamilování předcházel inzerát, který mi vyšel v červenci 1969 v Mladém světě. Protože jsem chtěla, aby mě stál co nejméně, byl velice stručný. „Spisovatelka hledá Zn. Přítele.“

Moji milí, od Vánoc ještě tolik času neuběhlo, tak si na ně pojďme trochu vzpomenout, ano?

Když jsem se včera kolem osmé hodiny vracela s naším Baxíkem z ranního venčení, zastavil mě u domu hodně mladý muž - možná bych i mohla napsat, chlapec. Byl takový... zoufalý. Když na mě promluvil, uvědomila jsem si, že ho znám, že bydlí někde v okolí.

Také vás překvapí, když si v novinách přečtete výsledky statistického průzkumu, a zjistíte, že většina dotazovaných má úplně jiný názor než vy a vaše okolí? Mně se to stává pravidelně. Pokaždé si říkám, koho se ti, kteří tyto průzkumy dělají, vlastně ptají?

Loni v prosinci jsem vám vyprávěla o Nei-Reportu, tak mě napadlo, dát si na začátku nového roku, malé, úsměvné repete! Pojďme na to!

S Janou jsme se potkaly v klimkovických lázních. Vozila na procedury svého manžela na vozíku, takže mi bylo jasné, že je s ním v lázních jako doprovod.

Občas se potkám s lidmi, kteří stále neodpustili svým rodičům. Mladí, starší, senioři. Říkám jim, křivdy z dětství neodpustíte nikdy, pokud je nepochopíte do pětatřiceti.

Řeknu vám moji milí popravdě, že jsem pásákovi naletěla. Nenapadlo mě, že v mém věku bude mít o mě zájem. Ale měl to dobře promyšlené. Jeho nájezdy jsem si pokaždé dokázala něčím vysvětlit, takže jsem mu vlezla do pařátů, ani nevím jak.

Před měsícem mi přišla esemeska, ve které se dotyčný představil s tím, že píše bakalářskou práci o Nei-Reportu, erotickém čtrnáctideníku, který u nás začal vycházet začátkem devadesátých let. Že by mi rád položil několik otázek, protože ví, že jsem s Nei-Reportem spolupracovala.