Že pobyt v lázních přináší i komické situace, o tom se přesvědčila Irena Fuchsová. Tady jsou tři z nich.

Do klimkovických lázní jezdí i arabská klientela. Některé pacienty znám, protože tam, stejně jako já, jezdí pravidelně, s mladšími si tykám, z těch starších mě jeden - dva zdraví, a to je co říct, protože jsem žena.

V Klimkovicích je naproti autobusové zastávce restaurace, na které visela velká cedule s nápisem KULTŮRNÍ DŮM. Rok co rok mě ten kroužek nad ů, rozesmál. Když jsem jednou o kultůrním domě řekla paní recepční, která v Klimkovicích bydlí, zarazila se.

Před lety byla první polovina července docela chladná, a protože jsem do lázní přijela jenom s tílky, rozjela jsem se do Klimkovic, koupit si nějakou teplejší mikinu. A protože miluju sekáče, zašla jsem do toho jediného, co je v podloubí na náměstí.

S Lubošem jsem se v lázních setkala poprvé před deseti lety. Bylo mu kolem čtyřicítky, ale vypadal jako patnáctiletý mladík, a holky by si za ním nohy uběhaly, kdyby neměl dětskou mozkovou obrnu a nechodil o berlích. Jeho dolní končetiny zůstaly zamrzlé ve věku patnácti let a tak se z Luboše stal malý muž.

Když jsem si skoro před dvaceti lety pořídila pracovnu, snažila jsem se ji zabydlet z toho, co dům dá, protože se mu to už nehodí. Bohužel, nástěnky mi dům nedal, protože jsme je doma neměli. Když jsem v papírnictví zjistila, kolik by mě stály tři nástěnky, ano, musela jsem mít tři!, padla na mě deprese.

Moje ségra Jolana miluje překvapení. Před devíti lety si mě například pozvala do slovenské Pošty pre teba. Jindy se domluvila s pořadateli a přijela na mojí besedu přes půlku republiky, aby si na jevišti tajně, za mými zády, sedla ke klavíru a začala hrát a zpívat.

Ono se to hezky řekne, nedělejte si ze skříně skladiště! Když něco nenosíte rok, dva, tak už to nebudete nosit nikdy. Zbavte se toho! Udělejte si ve skříni místo! Jó, to se hezky řekne!

Doba coronavirová byla zlá. Každý z nás ztratil někoho, koho znal více nebo méně a mnoho z nás ztratilo někoho z rodiny. A přesto měla doba coronavirová okamžiky, kdy byla krásná. Vzpomínám si, jak bylo Václavské náměstí před rokem na jaře, překrásně liduprázdné! Vlastně by se spíš hodilo, abych řekla, že Václavské náměstí bylo překrásně turistuprázdné!

Jana vstoupila do našeho manželství před pěti lety. Využila toho, že jsem byla od rána do večera v Činoherním klubu na generálních zkouškách, a když jsem jednou zavolala panu Fuchsovi, jestli je doma chleba, řekl, že ho Jana koupila.