Tohle moje rande bylo nejenom mým prvním rande, ale zároveň bylo i mým rande nejostudnějším! Jediné, co mě snad trochu omlouvá, je skutečnost, že mi bylo sedmnáct let, a že se toto dubnové rande uskutečnilo před padesáti lety.

Dcera si koupila pepřový sprej, který je zároveň i baterkou. Když se zeptala, jestli se baterie dá vyměnit, prodavač se usmál. „Než se vybije, tak ho vypotřebujete.“

On je zamilovaný do Ní. Ona je zamilovaná do Něho. Jeho matka neví, co má dělat. Její matka vztah „dětí“ zlehčuje, ale Jeho matka si myslí, že k sexu už mezi nimi došlo.

Když mi to kamarádka Lenka tiše oznámila, nešťastně se stočila v křesle do klubíčka a čekala, až řeknu, aby se s tím úchylem okamžitě rozvedla! Ale já mlčela.

Moje kamarádka mi vyprávěla o farmářském trhu a skončila u vší! „Představ si, že ta holka, oblečená jak na módní přehlídce, chodila mezi lidmi, sbírala si vši z krku a cvrnkala je mezi nás! Všichni jsme to viděli!“

Nestává se mi často, že ženě, kterou dobře znám, řeknu, že je blbá. A ještě méně často se stane, že tatáž žena to druhý den, řekne o sobě také.

Reklamy, kde je v hlavní roli muž, mi začaly vadit až poslední dobou. Možná mi vadí proto, že se o rovnoprávnosti víc mluví a ženy i muži si uvědomují, že se jejich role v rodině podstatně mění. Ale nemění se jenom u mladých párů, k velkým změnám v rodině, dochází i u párů důchodového věku!

Moje dcera, která má neobvyklé jméno, Rita, se narodila skoro devět let po synovi Filipovi. Bylo mi tehdy třiatřicet. Do první třídy šla až od sedmi, takže jsem ji skoro do svých čtyřiceti vodila každé ráno do školky, a stejně jako před lety s Filipem, i s ní jsem praktikovala naše milované Áčko a milované Po O.

Ano, trochu jsem to s názvem dnešního vypravování přehnala, ale nejsem zase tak daleko od pravdy.  Rychlostní trať z Prahy do Drážďan, o které se začíná uvažovat, bude mít několik tunelů a nejdelší z nich bude měřit 26 km. Trať zkrátí cestu z Prahy do Drážďan z dnešních 135 minut na cca 50 minut. Cestování bude tedy kratší o 85 minut, a cena za tuto kratší cestu bude 60 miliard!

Koncem loňského roku jsem si v jednom deníku, v pravidelné rubrice, přečetla komentář, nazvaný: O pejscích a lidech. Novinář popisoval příběh jezevčíka Mildy, na který si určitě vzpomenete, protože před loňskými Vánocemi se o něm denně a psalo v denním tisku.