Megafon

Začínal jako spisovatel sci-fi, ale dnes je známý jako autor literatury faktu a scénárista. Jeho specializací je Československo, tedy naše dějiny 20. století. Prvně do nich jako průvodce pozval čtenáře v roce 1993 knihou o osudech prezidentských manželek Osm žen z Hradu. Dnes má za sebou ke třicítce titulů. O historii nejraději referuje přes příběhy výrazných a zajímavých osobností – jen namátkou Masaryk otec i Masaryk syn, Ferdinand Peroutka, Přemysl Pitter, Pavel Tigrid, Pavel Kohout. Má za sebou i knižní rozhovory, např. s Madlou Vaculíkovou nebo s Helenou Třeštíkovou. Pravděpodobně zatím jeho největším autorským projektem byl scénář k devítidílné filmové sérii České století, na které pracoval spolu s režisérem Robertem Sedláčkem. Teď mu vychází kniha, která, zdá se, z logiky věci, jednou vyjít musela – Slovenské století.

Dvacet let píše o výtvarném umění. Podle vlastních slov se snaží navštívit každou výstavu v České republice – a když se mu to nepodaří, je nespokojený, že mu něco utíká. Zná se s výtvarníky, s kurátory, s galeristy. Kromě knihy k padesátinám Davida Černého připravil i knihu vzpomínek svého dědy, Antonína Vitvara, nejlepšího československého silničního motocyklisty z přelomu 40. a 50. let minulého století. Nedávno mu vyšla kniha Umění, kterému nikdo nerozumí. Snaží se v ní přiblížit svět moderního výtvarného umění, tedy svět, který často lidí dráždí svými formami, provokacemi, fórky a záměrnou konfrontací s předchozí estetikou a společenskými předsudky. Dnešním hostem je Jan.H. Vitvar, šéf kulturní rubriky Respektu.

Původně měla být její kariéra asi malířská, ale okouzlila ji Itálie. Díky tomu se dnes mohou čeští čtenáři těšit z několika desítek překladů, kterými už pár let otevírá do českých knihkupectví dveře tomu nejlepšímu, co italská moderní literatura nabízí. Alesandro Baricco, Antonio Tabucchi, Luigi Pirandello, Roberto Saviano, Antonio Moresco, Paolo Giordano, dvě knihy od Umberta Eca. I Geniální přítelkyni Elleny Ferranty má česky na svědomí. A také prózy filmového režiséra a scénáristy Paola Sorrentina. Za překlad jeho prozaické prvotiny Všichni mají pravdu dostala v roce 2020 prestižní překladatelskou Jungmannovu cenu. V Itálii už byla dvakrát oceněna za šíření a propagaci italské literatury. Hlavně na Sorrentinovy knihy a filmy se dnes budeme ptát překladatelky Alice Flemrové.

V roce 1976 se narodil české matce a nigerijskému otci při jejich studiu v Kyjevě. Později žil s matkou v Bruntále a jako mulat, míšenec, tam byl skutečně viditelnou raritou. Vůbec celý jeho dosavadní život je pěkně dobrodružný, takže jen v bodech – v 15 let poprvé za otcem v Nigerii, tam kadetní škola, po návratu do Čech pobyt na vojenské škole ve Vyškově, první afro-český voják z povolání, kromě vojenské akademie vystudoval i právo, založil Ligu etnických menšin, vrátil se po smrti otce do Nigérie, kde zažil doslova a do písmene akční scény. O tomto pobytu sepsal a v roce 2019 vydal svoji první knihu 7 let v Africe. Dnes žije a podniká ve španělské Malaze. Právě mu vyšla další kniha – rozhovory s Čechy, kteří mají africké kořeny.

Můžeme se sebevíc chlácholit, že takový už je prostě život a že ta s kosou přece k životu patří, ale už jen ze slova smrt zebe a takzvaně civilizovaný člověk ho od sebe usilovně odstrkuje co nejdál. Před časem napadlo mé dnešní hosty oslovit několik osobností, a těch se na téma smrti, umírání, strachu z bolesti, prostě na smrt z hlediska duchovního i praktického poctivě vyptat. Vznikla tak kniha o sedmi stech stranách, zachycují jedinečné výpovědi o podstatném tématu, kterému nikdo z nás neuteče. Hosty ve studiu jsou dnes redaktorka Českého rozhlasu Lucie Vopálenská a šéfredaktor nakladatelství Kalich Michal Plzák a povídat si budeme o jejich knize rozhovorů Pro smrt uděláno.

Je českou spisovatelkou, která se stalo známou hned svoji prvotinou Paměť mojí babičce. Od roku 2002 tedy pravidelně vydává své novely a romány. Ty jsou překládány po celé Evropě, ale také např. do arabštiny. Teď vyšla její první kniha pro děti. Jmenuje se Liščí oči – a je to vlastně fantasy dobrodružství o roce 1968 a o tom, jestli by bylo možné zachránit socialismus s lidskou tváří. Do takového příběhu pro děti se dnes u nás dokáže pustit podle mého jen jedna autorka - hostem ve studiu je tentokrát spisovatelka Petra Hůlová.

První jeho text zhudebnil v roce 1979 jeho bratr Filip. Autorovi bylo tehdy 17 let a ten kus se jmenoval Psí vojáci. Podle jeho slov ho napsal ovlivněný Pavlem Zajíčkem, Ginsbergovým Kvílením, ale také indiánskou a rytířskou romantikou. Přestože se nikdy nevydával za textaře, teď mu v rámci jeho Sebraných spisů vychází v nakladatelství Torst souborná kniha jeho zhudebněné poezie s názvem Udržuj svou ledničku plnou a má něco kolem stovky položek. Hostem Megafonu je tentokrát Jáchym Topol.

Před lety si nechal vypracovat rozbor rukopisu a zaskočilo ho, kolik informací se o sobě dozvěděl. O té doby se stal nejen předsedou České grafologické komory, ale také psychoterapeutem. A také autorem tří knih - Grafologie - víc než diagnostika a nově také Grafologie a všímavost a Všímavost proti snížení stresu. Hostem Megafonu je Jan Jeřábek.

Uspořádat v době hygienických vládních opatření mezinárodní knižní veletrh je rébus, jehož řešení nemají organizátoři pochopitelně zcela ve svých rukách. V roce 2020 byl kompletně připravený veletrh zrušen, letos znovu, ale s náhradním termínem 23. - 26. září 2021. Informace o něm jsme zjišťovali, kde jinde, než u ředitele veletrhu.

Spolu s Jiřím Michkem a svojí ženou Hanou založili v roce 1991 nakladatelství a v roce 1992 vydali první titul - Gustav Meyrink: Anděl západního okna. Na začátku vydávali 20 knih za tři roky. Dnes je to cca 200 knih ročně a počet vydaných titulů se pomalu ale jistě blíží k hranici 5000. O začátcích, několika historických milnících, ale také současnosti se spoluzakladatelem a dnešním výkonným ředitelem nakladatelství Argo Milanem Gelnarem.