Příjmení Šiller by se dalo vyložit ze středohornoněmeckého schuolaere, tj. „žák“, „student“ nebo „nižší duchovní“, popř. ze středohornoněmeckého schilder, tj. kdo „maluje vývěsní štíty“. Další možností, kterou uvádí Josef Beneš, je středohornoněmecké sloveso schiln či schilhen, tj. „šilhat“, „mžourat“.

Příjmení Šochman se vykládá jako obyvatelské z místního jména obce Schocha nebo Schochen v Bavorsku. Podle Josefa Beneše je to pravděpodobnější než výklad ze středohornoněmeckého schocke, tj. „rozpustilý člověk“. Nejvíce nositelů příjmení Šochman a Šochamnová dnes žije ve Vimperku a Strakonicích, celkem jich v evidenci obyvatelstva najdeme 160.

Připravili a provázejí Iva Bendová a Mirek Vaňura.

Příjmení Štus vykládá Josef Beneš ze středohornoněmeckého apelativa stuz (tj. „bodnutí“, „náraz“), nebo stôz (tj. „bodnutí“, „srážka“, „spor“). Dobrava Moldanová i Antonín Kotík se naproti tomu domnívali, že vzniklo z apelativa štus ve významu „hromada“, „hranice“, „vrstva“ (srov. štos), v hornickém slangu se užívalo apelativum štus ve významu „vrstva dříví na oheň k měkčení skály“. Příjmení Štus/Štusová dnes nosí jen 37 obyvatel.

Příponou -er se odvozovala mimo jiné příjmení z místních jmen. Kottnauer je tedy nejspíše příjmení podle původu. Německé místní jméno Kottnau se ovšem nepodařilo nikde najít, jen Antonín Kotík vykládal příjmení z německého jména hradu Kottnau pro Kotnov (ve městě Tábor) ‒ toto německé pojmenování táborského hradu se však nepodařilo doložit.

Příjmení Freibera pravděpodobně vychází z původní německé formy příjmení Freiberg. Jedná se o příjmení podle původu z místního jména Freiberg, které je časté v Německu. V češtině odpadlo koncové -g a naopak byla připojena česká přípona -a (jako u příjmení Fišer ‒ Fišera). V současnosti u nás žijí již jen 2 muži a 3 ženy s příjmením Freibera.

Příjmení Dejmek patrně vzniklo z apelativa dým, tj. „kouř“. Máme i další příjmení jako Plamínek, Požár, Jiskra, Vohník nebo Čouda. Podle Dobravy Moldanové mohlo jít i o označení „kudrnatého člověka“. V současnosti u nás žije 715 nositelů příjmení Dejmek/Dejmková.

Připravili a provázejí Iva Bendová a Mirek Vaňura.

Příjmení Čep patrně souvisí s povoláním. Vykládá se z apelativa čep, tj. „zátka sudu“ nebo „část hřídele“, čep se také říkalo „uzávěru sloužícímu k uzavírání odtoku rybníka“. Příjmení Čep dnes nosí 254 mužů, dále u nás žije 98 mužů s formou Čepa a 335 žen s přechýleným Čepová, které se může vztahovat k oběma výše zmiňovaným jménům. Příjmení Čep a Čepa jsou rozšířená též na Slovensku, na Ukrajině je doloženo příjmení Čepak, které se též vykládá jako „čep“, „víčko“.

Příjmení Bůžek vzniklo patrně jako odvozenina z rodných jmen jako Božetěch, Bohuchval, Bohuslav apod. Je to příjmení běžné, dnes je nosí 911 mužů a žen.