Příjmení Simeth/Simethová u nás nosí jen 26 obyvatel. Běžné je zvl. v Německu. Vykládá se z rodného jména Simon. To je rodné jméno hebrejského původu, které znamená „slyšící“, „naslouchající“, v češtině se používá ve formě Šimon.

Příjmení Deutscher/Deutscherová dnes nosí 42 obyvatel ČR. Vzniklo z etnonyma (pojmenování příslušníka národa) Deutsch, tj. „Němec“. Označovalo tedy někoho, kdo k nám přišel z Německa, kdo mluvil německy apod. Máme i příjmení Deutsch a Deutschmann a české příjmení Němec.

Příjmení Nos je motivačně průhledné, vzniklo z apelativa nos a označovalo někoho, kdo měl nos nějak nápadný. Máme i příjmení Nosek, Nosák, Nosál apod. Nos je doloženo jako příjmí dokonce již z roku 1402 (Wenceslaus dictus Nos). Dnes ho používá 161 obyvatel.

Připravili a provázejí Iva Bendová a Mirek Vaňura.

Stejně jako máme příjmení Strakáč z adjektiva strakatý, máme i příjmení Krapáč z adjektiva krapatý, které mělo význam „kropenatý“. Vztahovalo se tedy patrně k fyzickému vzhledu původního nositele, který mohl být např. výrazně pihatý, nebo měl nějaké skvrny na kůži, např. jaterní apod. V ČR dnes žije jen 17 osob s příjmením Krapáč/Krapáčová.

Josef Beneš řadil příjmení Dutý do kategorie pojmenování podle tvaru těla, jeho velikosti, plnosti a celkového vzhledu, stejně jako např. příjmení Prázdný nebo Plný. Vzniklo patrně z adjektiva dutý, tj. „uvnitř prázdný“. V současnosti ho nosí 90 obyvatel.

Příjmení Radoň/Radoňová u nás nosí 322 obyvatel. Vzniklo z rodného jména začínajícího na Rad-, jako je např. Radoslav, Radovan, Radomil, Radiměr apod. Stejně byla utvořena příjmení jako Bartoň, Vavroň, Vitoň, Jaroň atd.

Příjmení Simm/Simmová u nás používá jen 27 obyvatel. Běžné je v Německu. Vykládá se z rodného jména Simon. To je rodné jméno hebrejského původu, které znamená „slyšící“, „naslouchající“, v češtině se používá ve formě Šimon.

Připravili a provázejí Iva Bendová a Mirek Vaňura.

Podle Pavla Eisnera byl Sadílek „domýšlivec“ a „bařtipán“. Též Antonín Kotík napsal, že „jméno to znamená chlubiče (kdo nadsazuje)“. Jako příjmení tedy patrně vznikl Sadílek z posměšné přezdívky. V časopise Naše řeč najdete již v roce 1918 článek o tomto jménu, kde se mimo jiné říká: „Sadílkem nazývali jindy člověka chlubného, domýšlivého, který myslí, že všemu rozumí.