Pod lesy Hrubého lesa se rozkládají i rozsáhlé horské louky, kde se i dnes pasou stáda velmi spokojeně vypadajícího skotu. Centrem pastvinářství bývala i osada Křivá Voda, kterou najdeme nad údolím řeky Moravy na Hanušovicku.

Čelechovice na Hané patří mezi větší hanácké obce, položené pod velehorou Velkým Kosířem. Zdejší kraj je osídlený hluboko do pravěku a má i zajímavou mladší historii.

Do Paršovic mě poprvé zavedl sjezd na kole z masívu Maleníku od známého hradu Helfštýn dolů do oblasti Záhoří. Malebná cesta lesem se najednou začala svažovat do údolí Dolnonetčického potoka a na protějším kopci se mi zjevila silueta malebného kostela sv. Markéty v Paršovicích.

Osada Sedm Dvorů je dnes součástí Moravského Berouna. Obě sídla se už také téměř propojila a jediným oddělujícím bodem je tok řeky Bystřice. Dlouho to však byla samostatná obec, byť osudy obce byly s nedalekým městem často společné.

Bohuslavice na Prostějovsku se nacházejí na svazích Zábřežské vrchoviny nad řekou Šumicí. Historicky se jedná o poměrně starou obec, která patrně vznikla při velké kolonizaci zdejšího kraje ve 13. století.

Historie Bílé Vody na Jesenicku sahá hluboko do minulosti. Často bývá s počátky obce spojováno šlechtické sídlo, které v ní stojí. V Bílé Vodě je tomu ale jinak. Přesto zde zámek dodnes stojí.

Drahanská vrchovina patří k oblastem osídleným už od 13. století. Najdeme zde však i obce mladší, jako je třeba osada Repechy. I když její okolí má dějiny sahající až do dob prehistorických.

Děkanský kostel sv. Jana Křtitele v Šumperku je součástí nejstarší historie města. Ta je sice zahalena tajemstvím, nicméně je jisté, že už při založení centra obchodu a řemesel pod Jeseníky se muselo počítat i s centrem duchovním.

Obce a osady, které dnes tvoří Olomouc, si někde zachovaly svůj starý vesnický charakter, někde zcela splynuly s městem a po jejich původních centrech zbyly jen matné stopy. U Chválkovic, které najdeme ne severním okraji města je to tak napůl.

Milkov je osadou na konci světa, alespoň by to tak mohlo vypadat díky její poloze mimo hlavní silnice procházející kraje. Na druhou stranu je tato osada krásným důkazem vytrvalosti obyvatel náhorních plošin Bouzovské vrchoviny, kteří v odlehlém kraji žili a žijí už téměř 650 let.