České překlady bible měly tradičně velmi vysokou literární a stylistickou úroveň. Ale dokud se překládalo z latiny, tedy ne z originálního jazyka evangelií, byly to vlastně překlady překladu. Z toho plyne, že ve starších českých biblích byly některé nepřesnosti, které vznikly už třeba kdysi dávno při prvotním překládání z řečtiny do latiny. A to je i případ slovního spojení: ...a na zemi pokoj lidem dobré vůle, které je doslovným překladem latinského znění této pasáže.
Málokdy pociťuje člověk tak intenzivně plynutí času, jako v období před Vánoci. To plynutí času, ten úprk, kterým dny a měsíce mizí v nenávratnu, má svůj odraz přirozeně i v jazyce. Dá se např. říct, že Vánoce se kvapem blíží, že tu budou co nevidět, co by dup, doslova za chvilku nebo za okamžik.
Existují slova, která jsou prostě půvabná. Jako velmi hezké, legrační a zároveň zvlášť výstižné slovo považujeme přívlastek ošemetný. V životě se toto slovo může hodit každou chvíli, protože význam tohoto slova je něco, co se může snadno stát nepříjemným, nebezpečným.
Termín sametová revoluce, který je podle pravidel českého pravopisu třeba psát s malým s, je vlastně takový poetický výraz, je to metafora. Slovní spojení sametová revoluce má i svého konkrétního autora.
Mnozí Slované českou délku samohlásek ani neslyší, stejně jako my třeba neslyšíme různé významotvorné tóny v asijských jazycích. Základem všeho je cvičit a cvičit a také memorovat a memorovat.
Je tu září a s ním začátek školy. Asi nic se mi nespojuje s prožitkem prvních školních dní víc než vůně nových učebnic, obalů a také inkoustu. To, že se dnes čím dál míň píše rukou a jak se čím dál víc klove a ťupá na všelijakých elektronických zařízeních, se možná v budoucnu, po pár generacích, projeví i v možných změnách v motorických schopnostech lidské ruky.