Okolo češtiny

Jednou z nejkrásnějších věcí, které lze o Vánocích spatřit, bývají betlémy. Různě pojaté scény Ježíškova narození do světa, který byl před dvěma tisíciletími, zrovna tak jako dnes, plný chudoby, obav a bezradnosti.

Slovo világoš zní maďarsky a také z maďarštiny pochází. Odhalíme, jak se měnily a přidávaly jeho významy.

Nepostradatelným členem Mikulášovy družiny je už od pradávna čert. Odkud a z čeho se tohle slovo vyklubalo?

Není to jen slovní zásoba, co se v češtině vyvíjí. Mění se také gramatika, proces jejího vývoje je jen mnohem pomalejší a pravidelnější. Podívejme se na trpné příčestí.

V češtině je opravdu jen málo slov, která se etymologům nepodařilo vyložit. Přesto i taková existují. Důkazem je slovo číman.

Prášek od bolesti, slýchávám v lékárně nebo i ve škole, kde se někteří studenti vzájemně zásobují všelijakými pilulemi proti bolení hlavy.

Často přicházím do kontaktu s cizinci – studenty i kolegy na univerzitě. Zaujalo mě, když jsem od nich opakovaně slyšel, že my Češi máme jakousi zálibu v maličkých věcech.

Zastavme se ještě jednou u prezidenta Masaryka a především u jeho češtiny, u způsobu, jakým mluvil a psal.

Zastavíme se u osoby, kterou i přes proces blednutí dnes asi každý Čech zná – u Tomáše Garrigua Masaryka, a zejména u jeho jazyka, Masarykova specifického vyjadřování.

Že má jazyk vliv na to, jak se díváme na svět, dokazuje mimo jiné i to, jak určité jazyky interpretují zvuky, které vydávají i ta nejobyčejnější domácí zvířata.