Okolo češtiny

Svět internetu je skutečně bezbřehý a bezedný. Nejen pokud jde o informace, které člověk o čemkoli a o komkoli může na internetu získat, ale také pokud jde o jazyk.

Málokdy se stane, že by se původní význam slova úplně ztratil a objevil se nový význam, který by s tím starým nijak nesouvisel. Ale stává se to. Důkazem je slovo „chabrus“.

Raný podzim je obdobím utěšeného zrání a často i všelijakého zpracovávání a ochutnávání plodů, které se letos na zahradách urodily. A nejen na zahradách, ale i na vinicích.

Dnes se podíváme na jeden opravdu častý způsob, kterým se náš jazyk potkává, kontaktuje a prostupuje s jazyky cizími - automatický překlad.

Sloveso prošvihnout je v češtině jedním ze slov, které má svůj vlastní příběh. Existovalo sice už odedávna v základním pohybovém či zvukomalebném významu, který by se dal opsat jako „švihnutím prorazit, proniknout“.

Nedávno jsem nějakou dobu čekal na své dítě na chodbě jedné z olomouckých hudebních škol a za tu dobu čekání jsem samozřejmě přečetl všechny texty, které tam visely.

Měli jsme na základní škole paní učitelku, která nám často opakovala rčení „důvěřuj, ale prověřuj“. Pátral jsem po jeho původu a zjistil jsem, že bylo dobově příznačné.

Podíváme se blíž na dvě ustálená rčení – jít do hajan ve smyslu „jít spát, jít do postele“ a ani muk s významem „už nic dalšího neříkej, nevykládej, nemluv“.

V poslední době mě zaujalo takové drobné kolísání – vedle obvyklého termínu hračkářství, tedy „obchod s hračkami“, slyším například v reklamách také slovo hračkárna.

Cukle jsou jedním z výrazů, kterým Češi z Čech nerozumějí. Zeptal jsem se tří studentů, kteří pocházejí z Čech. A opravdu – vysvětlit, co to je nedovedl nikdo.