Okolo češtiny

Dalo by se říct, že prostor, ve kterém žijeme, je vymezený nejen zdmi, ulicemi, silnicemi, vodními toky, poli, horami nebo lesy, ale také jmény.

Jednou z charakteristických vlastností slovanského slovesa je, že předpona mění vid z nedokonavého na dokonavý. Ve velké části slovanských jazyků navíc platí, že dokonavá forma slovesa v přítomném čase odkazuje k budoucnosti. Jestliže pak existuje sloveso soustředit se, v němž úplně samozřejmě rozpoznáváme předponu sou-, očekává se jaksi automaticky, že toto sloveso bude dokonavé. Více si o tomto slovesu povíme v dnešním jazykovém okénku.

Rok 1945 znamenal v českých dějinách ještě větší přelom, než bychom si mohli myslet. Byl nejen rokem osvobození naší vlasti od nacistů, ale také rokem, kdy neslavně skončilo soužití česky a německy mluvících lidí v našich zemích, které předtím trvalo více než 700 let. Už těsně po osvobození se mezi Čechy objevily hlasy, že takzvané očištění naší země a kultury od všeho německého by mělo být opravdu důkladné.

Jaro je v plném proudu a příroda se probudila k životu. Naši předkové měli z jara možná ještě větší radost než my, protože byli na přírodě mnohem více závislí.

Když jsem jako dítě dobrovolně a s radostí pročítal Jiráskovy Staré pověsti české, říkal jsem si, že v té trojici jmen, která nosily tři dcery knížete Kroka, něco nehraje.

Pro jazykovou situaci v českých zemích je charakteristické napětí mezi spisovným a nespisovným jazykem a vůbec mezi jazykem psaným a jazykem mluveným.

Jazyk je neustále v pohybu. Mění se nejen složení slovní zásoby a významy slov, ale také možnosti, jak slova spojovat dohromady. Frazeologie podléhá změnám dost výrazným.

Čeština je nepochybně živý jazyk. Je neustále v pohybu a přizpůsobuje se měnícímu se prostředí. A získat nové slovo pro novou věc je poměrně snadné.

Jaro je doba pučení, růstu, pohybu, příznivých změn, a protože je to také doba Velikonoc a pečení, zaměřil bych se dnes na takové hezké sloveso: kynout.

Psaní čárek je ve velké části jazyků světa obtížnou pravopisnou kapitolou. V českém pravopisu má čárka velmi důležitou roli.