Poutník

Američané přijížděli do Paříže asi odjakživa. Ale diplomaticky v ní byli v osobě Benjamina Franklina setsakramentsky aktivní hlavně od vypuknutí války o nezávislost v roce 1776. To aby vyjednali pomoc v boji proti Británii. Od devatenáctého století jako turisté. Tedy aspoň ti bohatí, kteří si to mohli dovolit. Za první světové války pomohli američtí vojáci porazit Německo a v meziválečném období se v Paříži usazovali aspon na čas literáti a bohémové, ze kterých ten nejslavnější byl asi Ernest Hemingway. Za té druhé války hráli zase Američané a jejich zbraně klíčovou roli při osvobozování Francie i Paříže. Hrálo tam spousta černých amerických jazzmanů, kteří si pochvalovali liberální pařížskou atmosféru, v níž se necítili utlačovaní jako doma v USA. prostě, bez ohledu na diplomatické roztržky jako byla ta kvůli válce v Iráku, žije v v Paříži vždycky žila a žije početná americká komunita. A tohle jsem o ní natočil v roce 2005.

Belgie drží pořád pohromadě. Svým způsobem je to úctyhodné. Nejde totiž zdaleka jen o to, že je Brusel dvojjazyčný. Země jakoby sešitá z vlámské, valonské a navíc ještě německy mluvící komunity zažívá opakované vleklé vládní krize. Už před 14 lety si hodně lidí kladlo otázku, jak dlouho takhle vydrží. A ejhle, pořád je tady s námi! Tuhle reportáž jsem o tom točil v roce 2006. 

Předesílám, nejsem rusista vzděláním ani duší. Nejsem rusofob ani rusofil, poznal jsem vlastně Rusko jenom zběžně, nebydlel jsem třeba v Moskvě ani jiném ruském městě. Nicméně byl jsem tam už jao dítě i jako dospělý, v Soči na černomořském pobřeží, na Sibiři i na Kamčatce. Ta země ve mně budí zájem a respekt. Hlavně samozřejmě svou rozlohou a rozmanitostí, ale také tou široširou ruskou duší národa, který dokáže být současně velkorysý a neskutečně sobecký, otevřený i pokrytecký, statečný a podlý, milující a zavile nenávistný.

Z rozhovorů doma o Rusech a cestách po jejich zemi jsem nabyl přesvědčení, že máme silnou tendenci Rusko a jeho národ bud šmahem zavrhovat, nebo naopak často iracionálně obdivovat. Našel jsem si k tomu průzkumy, které o našem vztahu k jiným národům dělá Centrum pro výzkum veřejného mínění, pak tam pro jistotu i zavolal a utvrdil se v tom, že to není jen dojem, ale skutečnost. Rusko Cechy, Moravany a Slezany rozděluje víc, než jiné národy. A tohle je nezkrácená verza pořadu Zaostřeno, který jsem o tom natočil pro Ceský rozhlas:

Co má společného takový Oregon Trail s cestou ze žďárského Klafaru k Mamlasovi? Na první pohled nic moc, ale v hlubším smyslu hodně.  Ta dnešní polní cesta nebo spíš skoro pěšina za Žďárem byla zřejmě už ve středověku jedním z "vláken"  Libické stezky. Jak uslyšíte v dokumentu, který jsem natočil pro pořad Historie Plus, ony ty historické stezky (Haberská, Jantarová, Trstenická atd.) byly podle nových průzkumů spíš takovými "svazky" stezek, které se rozcházely a zase scházely. Lidé si v terénu prostě hledali optimální trasu podle toho, jestli šli pěšky, jeli koňmo nebo i s povozem. Místy takové svazky procházely koridorem širokým i několik kilometrů, většinou ale okolo půl kilometru.

No a přesně tak si vybírali optimální trasy i lidé cestující v 19. století na severozápad dnešních USA po stezce zvané Oregon Trail. Nebo na jihozápad po Santa Fé Trail. Ale ono to podle všeho platilo i třeba o Hedvábné stezce. Až na místa, jako byly brody přes vodní toky, průsmyky a jiné průchody obtížným terénem, se tak stezky poutníků rozcházely a scházely od nepaměti až do doby, než se začaly budovat zpevněné cesty. V případě českého území tedy císařské silnice v 18. století. V Americe si na to museli počkat o dost déle. To když se začaly budovat federální silnice jako Route 66 a potom v 50. letech 20. století síť mezistátních dálnic "interstate".

V tomhle podcastu uslyšíte o historii těch českých, moravských a slezských stezek. Na těch amerických musím ještě zapracovat :-)

Jsou jich desítky, někdy stovky. Obývají molo číslo 39 ve starém sanfranciském přístavu a jsou opravdovou turistickou atrakcí. Lachtani se blízko lidí usadili na konci 80. let minulého století. Ani odborníci si nejsou stoprocentně jistí, proč se právě tam tihle mořští savci nastěhovali.

Nad zákrutem řeky Belle Fourche v severovýchodním Wyomingu se k nebi tyčí obrovská skála. Vypadá jako téměř souměrná homole s ostře useknutým vrcholkem. V prvních bílých obyvatelích zdejšího kraje vzbuzovala bázeň, proto jí dali název Ďáblova věž (Devils Tower). Točil jsem tam Zápisník a doplnil ho rozhovorem s českým geofyzikem Prokopem Závadou, který přišel s vlastní novou teorií, jak tenhle geologický útvar vznikl.

Socha maršála Koněva se má v Praze stěhovat na jiné místo, magistrát hlavního města chce přejmenovat náměstí Pod Kaštany před ruskou ambasádou na náměstí Borise Němcova. Jsou to jen zbytečná gesta? Nakolik záleží jak se minulost národa odráží ve veřejném prostoru? Hledal jsem odpovědi nejenom v Česku, ale také v Polsku a ve Spojených státech. dal jsem z toho dohromady pořad Zaostřeno, ale musel jsem krátit. Tady je nazkrácená verze

Concepción Picciotto zvaná Conchita demonstrovala před Bílým domem bez přestání skoro 35 let. Protestovala proti jadernému zbrojení přímo naproti sídlu amerických prezidentů v parku na Lafayettově náměstí. Začala 1. srpna 1981 a nepřestala s tím do smrti v roce 2016, kdy jí bylo 80 let a 10 dní. Mluvil jsem s ní občas, točil jsem s ní dvakrát: jednou v létě, když byl hic. A pak v zimě, když byla ve Washingtonu sněhová kalamita, ale s ní to ani nehlo. Obdivuhodná žena!

Historické pomníky a jména ulic a náměstí jsou znovu předmětem debaty v Česku. Socha maršála Koněva se má v Praze stěhovat na jiné místo, magistrát hlavního města chce přejmenovat náměstí Pod Kaštany před ruskou ambasádou na náměstí Borise Němcova. Jsou to jen zbytečná gesta? A nakolik záleží jak se minulost národa odráží ve veřejném prostoru? Na to hledá odpovědi zítřejší (21. 2. 2020) Zaostřeno nejenom v Česku, ale také v Polsku a ve Spojených státech.  Na Českém rozhlas Plus ve 14:30, o něco později i na podcastu Českého rozhlasu. Zde je ochutnávka

Původně měla mít označení Route 60. Ale nakonec se z ní stala Route 66. Proč? Poslechněte tenhle příběh....