Tak jsme prohráli. Prohráli jsme zápas o podobu a ducha naší společnosti.

Začalo to nevinně, ba krásně. S dcerou jsme si zašli na venkovní divadélko pro děti.

„Pojmy a postupy cestují z Východu na Západ. To se týká i slova fake, falešný, i slovního spojení Fake News, falešná zpráva.

Tvrdí se, že obraz už nadobro převzal moc nad slovy, ale myslím, že to tak není. Slovo má znovu navrch. Soudím i podle té nedávné situace, která vám jistě bude povědomá.

Na zednickém učilišti jsme se učili také o štenýřovém lešení: „Chlapci, musíte se nejprve domluvit s hajným.

Jsem zmaten, s tím, že nerozumím všem těm apkám, lajkům a hejtům, které tak bravurně zvládá moje devítiletá dcera, jsem se už smířil.

Svět meditace, svět pokání, svět náboženského vytržení. Současní lidé takový svět hledají v Indii či v Tibetu, ale jeden takový najdeme kousek za Prahou.

Smíchovský evangelický sbor je na fyzické mapě Prahy místem skrytým. Musíte od Anděla nahoru, ještě ulice a ještě parčík, uf, konečně jsme tu.

Dobré ráno. Dnes něco slovenského. Ačkoli jsou středoslovenské Turčianske Teplice hodně staré lázně a bylo o nich napsáno několik dlouhých elegií, nemám z nich dobrý pocit.

O čem to dnes bude? O hlase a jeho rodině. Hlas má totiž tátu, svého původce a vládce, a tím původcem je dech.