Trochu jsme si v uplynulých dnech – vzpomínáte ještě? – podiskutovali o tom, kde, kdy a nakolik se svlékat.

Máme doma malou sošku Masaryka. Podepsal se na ní zub času. Podstavec je mírně obitý po pádech na zem, a taky poškrábaný, jsou do něj dokonce vyryté iniciály jakéhosi ctitele.

Hodnoty současné liberální demokracie vzešly z myšlenkového úsilí a politických zápasů 18. století.

Stále si příliš neuvědomujeme, jak dějiny jednoho místa úzce souvisí s dějinami celé země. Tak třeba zámek v Hluboši.

Co studujete, ptal se mě kdysi jistý bavorský fabrikant. Tlumočil jsem mu na lovu muflona v Křivoklátských lesích.

Klavichord je strunný klávesový nástroj, o němž jsem věděl pouze to, že je předchůdcem klavíru a cembala, kterému se i poněkud podobá.

Když vyjdete v Želivě do kopce k jedné z mnoha místních kapliček, otevře se vám výhled na celou obec, včetně překrásného premonstrátského kláštera a také části fotbalového hřiště.

Neustále slyším Jobovy zvěsti stran nulového povědomí nejmladší generace o našich nejnovějších dějinách.

Když zemřeli rodiče, prodali jsme část domu, ve které byl jejich byt: bylo by na něj nás dědiců příliš mnoho.

„Obraz se hned po prodeji sám zničil.“ Těžko najít zajímavější větu. Pochází z nedávné reportáže z londýnské aukční síně Sotheby's.