Povedený koncert. Na obláčku potěšení z hudby stoupáme k nebi nebo aspoň ke křišťálovému lustru Dvořákovy síně Rudolfina.

Před časem vzbudila zaslouženou pozornost série reportáží Saši Uhlové Hrdinové kapitalistické práce a dokumentární film Apoleny Rychlíkové Hranice práce.

Být v dnešním světě optimistou je až skoro nepatřičné. Napsat knihu o krásnějším světě může působit úsměvně, naivně nebo sakra odvážně.

K zaprášeným městům, rannímu smogu a všeobecnému nedýchatelnu patřívalo také brzké vstávání.

Když mě v červnu roku 1988 nevzali na filozofickou fakultu, celé dny jsem se sám flákal po zelené Praze, psal blbé básně a po večerech si doma dokola prohlížel fotografie básníků ve Slovníku českých spisovatelů z roku 1964.

Vystupuji z autobusu na zastávce před letištěm a nadechuji se chladného jarního vzduchu. Je chvíle mezi deštěm, který právě ustal a deštěm, který má teprve přijít.

Malá města jsou v České kotlině často nesmírně zajímavá a půvabná, v mnoha se narodili významní lidé a najdeme tu nečekané kulturní památky.

Když učím naše studenty úvod do lékařské etiky, vždy znovu mě fascinuje brilantní postřeh dávného řeckého filosofa Aristotela, totiž ten, že etika je umění žít.

O tom, kdo bude uznán v církvi jako světec, rozhodovalo přibližně do konce prvního tisíciletí našeho letopočtu hlasitě projevené mínění lidu.

Minulý týden jsem si zase jednou připomněl vídeňského kritika Karla Krause. Toho, který předjal dnes stále důležitější obor lidského myšlení, totiž mediální kritiku.