Za časů praotce Janečka, jak ho známe z díla Karla Čapka, lidé bydleli v tom, co jim poskytla příroda.

Není celkem nijak překvapující, že vybuchující sopka je považována za poměrně nebezpečnou část planety. Chrlí extrémně horkou lávu, vystřeluje balvany a vynese do atmosféry dusivý popel.

Obchodní centra jsou z hlediska architektury a vztahu ke městu velmi problematické stavby, jedna věc je ale na nich nepopiratelně pozoruhodná, a tou jsou okolnosti jejich vzniku.

Bez příčiny se nic neděje, ale některé nemůžeme a třeba bychom ani nechtěli znát. Je to šílené, jak letí čas.

Mám rád pražské pasáže a průchody.

Často slyším od kolegů novinářů či od studentů a lidí na besedách otázku: Rád bych napsal knihu, můžete mi poradit, jak mám začít?

Jsou lidé, kteří umění ke svému životu potřebují a jsou ti, kdo ne. Ale aby člověk mohl s uměním komunikovat, musí si napřed s uměleckým dílem rozumět.

Shakespeare, jak známo, vkládá své Julii do úst kratičkou sémiotickou úvahu o růži. „Co do jména?“ - ptá se Julie. „Vždyť co růží zveme, jinak nazváno vonělo by stejně.“

Zítra večer začíná Biblí stanovený židovský svátek Pesach. Má své zvyky a o nich se zpravidla hovoří. Svým významem však přesahuje odvěký ritus.