Otázku, proč dělám rozhovory, dostávám čím dál častěji. Nebo se mi to jen zdá, protože čím jsem starší, přistihuji se, že nad otázkami přemýšlím bedlivěji. Donedávna jsem na takovou otázku odpovídal dvěma slovy: Ze zbabělosti.

Čas od času v sobě člověk musí udělat pořádek. Což znamená, že je třeba vyhodit nejrůznější harampádí, jež se nebezpečně nahromadilo. Jde o věci, které byly kdysi potřebné, ale dneska už nejsou k ničemu. A pozor: tak jako existuje harampádí v našich bytech, tak existuje i v našich duších.

V únoru před 390 lety byl v Chebu v Pachelbelově domě zavražděn Albrecht z Valdštejna. A proto se po něm jmenuje nejdelší ulice ve městě, proto se v Chebu pořádají valdštejnské slavnosti, a proto si každý nově zvolený starosta musí nechat na míru ušít kostým purkmistra hned po nástupu do úřadu.

Jedna babička slíbila vnukovi, že až odmaturuje, poletí spolu na Sicílii. To byl leden. Babička objednala letenky za skutečně nízkou cenu (až neuvěřitelně). Systém letecké společnosti nepřijal platbu kreditní kartou. Babičku to nevyvedlo z rovnováhy a zaplatila převodem z účtu. Dostala kód z několika písmen s tím, že ho má napsat do zprávy pro příjemce, a letenky přijdou do týdne. Kdyby ne, má volat na uvedené telefonní číslo.

Skutečná literární událost většinou vzniká v momentě, kdy se nějakému textu podaří zviditelnit fenomén, který nám byl do té doby skryt. Přesně to se nedávno podařilo ukrajinské básnířce Iryně Zahladko v její sbírce Tváření a není podle mě úplně od věci tuto její knihu označit za přelomovou.

V bytě u moře není vůbec nic na práci, a tak chodíme brzy spát a probouzíme se zimou. Levný přímotop pořád vyhazuje pojistky. Většinou jenom u nás, ale občas, obvykle v noci, bouchne hlavní jistič. V apartmánovém domě teď v únoru nikdo jiný nebydlí – takže když s rozsvíceným mobilem scházím po schodišti k elektrické skříni, nemusím spěchat, zastavuju se a prohlížím si moře a pláž v průhledech mezi bílým betonem.

Je suchej únor. Úmorný měsíc pro ty, kdo přes rok pijí, ale po tuto dobu žijí bez alkoholu. Dáváme si najevo, že jsme v tom spolu. První výzva nepít se v Čechách stala před jedenácti lety, a od té doby si na tyto mety zvyká čím dál víc lidí.

Kamarád Martin obdivuje podnikatelský talent. Vyprávěl mi o člověku, je to Čech, který se na počátku 90. let zamyslel nad tím, v čem by mohl podnikat, a napadly jej knedlíky. Ať se bude dít cokoli, řekl si prý ten člověk, ať bude válka nebo mír, ať budou třeba trakaře padat, lidi budou vždycky jíst knedlíky. Založil firmu na výrobu knedlíků a stal se milionářem.

Organizace Fórum 50 % nedávno zveřejnila video s výpovědí několika českých novinářek, které v poslední době čelily nenávistným útokům. Jejich maily, messengery a profily na sociálních sítích zaplavily výhružné zprávy a urážky, motivované nesouhlasem s tím či oním názorem příslušné redaktorky nebo jen faktem, že jde o ženu působící ve veřejném prostoru.

Přírodopisným filmům jsem dlouho vzdoroval. Připadaly mi trochu jako reality show. Předstírají bezprostřední skutečnost, a přitom jsou dovedně naaranžované. Aby se v jednom záběru setkal čáp jabiru s jaguárem, vzájemně se pozdravili a odkráčeli každý svým stylem a tempem dál, to se v reálu stane opravdu jen vzácně.