Řešidlo FirstClass.cz

Dnešní téma: „Petře, vím, že mám partnera, na kterého si skoro v ničem nemůžu stěžovat. Je skvělý. Jen jednu chybu má. Neříká mi dostatečně to, že mě má rád. Kolikrát se přitulí, obejme mě a já čekám na tu větu: Miluju Tě. Ale on ji neumí říct. Už jsme se kvůli tomu i párkrát pohádali. Vytkla jsem mu, jak můžu vědět, že mě miluje, když mi to neříká. On se omlouval, že na takové vyznávání citů moc není. Co mám dělat?“

Dnešní téma: Nina: „Petře, Váš podcast o nádobě trpělivosti byl jako z mého života. Také zažívám u partnera časté návaly hněvu, také si říkám už dost, ale také nemám odvahu se mu vzepřít, a proto se bojím, že ta moje nádoba trpělivosti je příliš velká, možná i děravá a že to ubližování, které mi způsobuje, nikdy neskončí. Dá se nějak urychlit odvaha člověka, aby se ubližování postavil, a když nebude vyslechnut, prostě odešel?“

Dnešní téma: „Petře, mám partnera, který mi ustavičně ubližuje. Už toho mám dost. Ráda bych mu řekla, že od něj odejdu, ale současně nevím, jestli jsem schopna mu to říct, a pak to i udělat, jednak proto, že už vidím, jak strašně se rozčílí a bude zlý, a jednak proto, že ho pořád miluji, ano, i když mi ubližuje. Poradíte mi?“

Dnešní téma: „Petře, hádáme se s partnerem ohledně výchovy. Hlavním problémem je strach. Když se nám děti svěří, že se něčeho bojí, partner hned vyletí, jak mohou být tak hloupé, že se bojí prkotin, které zvládnou, že strach je jako bubák a neexistuje, bát se je zbytečné. Děti se pak ale cítí strašně špatně, že selhávají, že jsou neschopné. Jak s nimi pracovat?“

Dnešní téma: „Petře, mám přítele, který dokáže být nesnesitelný. Přijde z práce a útočí na mě, na dítě, bez příčiny. Pak ho to mrzí. Neví, jak se nám omluvit, je báječný a já mu vždy prominu. Ale pak se jeho výlevy zase vrátí. Kamarádky mi radí, ať odejdu, ale já ho miluji, nechci odejít, ale ani žít v takovém proměnlivém počasí. Co s tím jde dělat?“

Dnešní téma: „Petře, mého syna ve škole šikanují. Nevím, co s tím. Bál se mi to i říct. Když ho obejmu, pláče. Večer nemůže usnout, protože se bojí rána. Dělám to, že si k němu lehnu. Není to chyba? Vím, že mu to dělá dobře, ale není to pro něj ostuda? Neškodím mu tím?“

Dnešní téma: „Petře, říkáte, že bychom měli najít někoho, pro koho je normální a automatické to, co je normální a automatické pro nás. Rozumím tomu. Taky jsem takového člověka měla. Byl to můj partner. Bohužel, změnil se. Dnes co je pořád normální a automatické pro mě, už není normální a automatické pro něj. A já jsem z toho hodně dole. Říkám si: Jestliže na začátku některé věci dělal, proč je dělat přestal? Už mu za to nestojím? Proč už se nesnaží? Stal se pasivním povalečem bez špetky zájmu o mě. Je šance, že se ještě někdy změní, nebo je to jen ztráta času, že by zase mohl být tím, kým na začátku byl?“

Dnešní téma: „Petře, od mámy jsem dostala Vaši knihu Cítit rozumem, myslet srdcem, dokonce s Vaším věnováním, moc děkuji. Těším se na ni. Prý je to kniha o karmě ve vztazích. Tak ráda bych porozuměla tomu, jak karma funguje. Proč když se snažím lidem dávat to nejlepší, dostávám zpátky to nejhorší. Myslela jsem, že karma je založená na principu: Co vysíláš, to taky dostaneš. Už jsem ze vztahů vyčerpaná a někdy mě napadá, jestli není lepší být mrcha; ty to mají snazší.“

Dnešní téma: „Petře, čtu Tvou knihu Čtyři prány štěstí, kde píšeš, že svět, ve kterém žijeme, není ráj, ale mnohem spíše peklo. Že je směšné, když se člověk bojí pekla, protože on v něm už žije. A také že to, že na světě není ráj, ještě neznamená, že si ráj nemůžeme vyrobit sami v sobě. A to i uprostřed toho pekla. Já s tím souhlasím, jen nevím jak. Jak si třeba vyrobit v sobě ráj, když Tě všichni kolem ponižují. Pro jednu chybu, kterou uděláš.“

Dnešní téma: „Petře, včera jste přečetl dotaz mé ženy. Tak rád bych Vám řekl, že nemáte pravdu, ale Vy ji bohužel máte. Ano, nebyl jsem schopen komunikovat o problémech, které mě trápí již dlouhou dobu, vím, že má žena mi chtěla pomoci, ale já se jí prostě nedokázal otevřít. Teprve ve chvíli, kdy jsem pochopil, že si našla někoho jiného, jsem všechno chtěl zachránit. Uvědomil jsem si, že o ženu, která se tak dlouho snaží rozbít zeď mého mlčení, jak jste to přesně popsal, nesmím přijít. Ale už bylo pozdě. Ano, rozumím tomu, co znamená ženské NIC. Teď ale, Petře, poraďte mně, jak se mám otevřít, když se mi citové otevření ženám už mnohokrát ve vztazích vymstilo.“