Řešidlo FirstClass.cz

Dnešní téma:

„S manželem jsme sedm let, máme malé děti a velký problém v nekomunikaci. Manžel měl od začátku problém mluvit o tom, co ho trápí. Neznala jsem jeho PROČ, ani o něm mluvit nechtěl. Tak dlouho jsem se dobývala do jeho duše, až jsem jednoho dne přestala. Vtom se objevil jiný muž, který byl v komunikaci naopak otevřený. A já se rozhodla pro něj. Manžel zažil šok a z kukly se vylíhl motýl. Najednou o všem mluví. Jenže já už jsem jinde. Ano, nyní za rozpad našeho vztahu mohu já. Já už se totiž nedokážu vrátit. Nevím proč. Mám přece takového manžela, jakého jsem vždycky chtěla. Proč k němu už nic necítím?“

Dnešní téma: „Petře, opakuje se mi stále jedna situace: Seznámím se s člověkem a snažím se, aby se mnou byl šťastný. A já s ním. Ptám se ho, co ho šťastným udělá; sama říkám, co šťastnou dělá mě. Jak moc potřebuji komunikovat, být s člověkem, cítit jeho objetí. Jak moc mě trápí jeho flirtování, jeho lži, jeho hry. Pokaždé už věřím, že mám vedle sebe spřízněnou duši, ale všechno se nakonec zhroutí a on začne dělat právě to, co mě trápí. Copak tohle je láska? Copak není možné potkat člověka, který mi porozumí a nebude mě trápit?“

Dnešní téma: „Petře, prožil jsem několik těžkých vztahových zklamání. Byl jsem hodně dole. Pak jsem četl Váš Speciál DESET o nejtěžších momentech Vašeho života. Naučil jste mě obecně změnit život. Býval jsem vůbec z lidí, z práce, ze vztahů hodně vystresovaný. Začal jsem meditovat, chodit do lesa, čistit se. Pomáhá mi to v té chvíli. Zklidním se, osvěžím. Ale návrat do města, mezi lidi, je pak pro mě o to těžší. Dělám něco špatně? Pokud ne, proč tomu tak je? Nemělo by to být naopak, že odpočinkem se člověk stává silnějším?“

Dnešní téma: „Petře, jsem rozvedená, ale to není hlavní problém, i když ten hlavní problém to vytváří. Trápí mě totiž to, jak mě lidé vidí. Neumím žít tak, aby mě lidé v práci nepomlouvali. Když odešel manžel, smáli se, ať se na sebe podívám, že taková žena nemohla svého muže vzrušovat. Když jsem se pak dala do pucu, zašla ke kadeřnici, kosmetičce, začala se vyzývavěji oblékat, řekli, že jsem jako šlapka a že muž ode mě odešel určitě proto, že jsem do větru a o dítě se nestarám. Když jdu z práce dřív, řeknou mi, že dítě neuživím. Když jdu z práce později, řeknou, že jsem krkavčí máma. Vím, co mi řeknete: Ať si neberu cizí slova osobně, že se beztak všem nezavděčím. Ale když mě trápí to, jak mě vidí.“

Dnešní téma: „Petře, píšete, že všechno, čím je od přírody vybaven člověk, je člověku ku prospěchu. Ráda bych tomu věřila, ale… je tu jedna věc, která mi ku prospěchu není. A to je paměť. Proč nemohu zapomenout na to špatné, co mi někdo udělal? Pokud je paměť ku prospěchu, měla by mi pomáhat mít lepší, šťastnější život. Ale když nemohu zapomenout na to špatné, co mi někdo udělal, bolí mě to, trápí mě to a rozhodně mám horší, nešťastnější život.“

Dnešní téma: „Petře, jsem sám. Už dlouho. Čtu Vaši knihu Cítit rozumem, myslet srdcem, která popisuje karmu ve vztazích, a mám strach, že si za samotu můžu sám. Ztratil jsem v ní sebevědomí. Když vidím šťastné páry, bojím se někoho oslovit. Čím déle jsem sám, tím víc si myslím, že za to nestojím. Vy říkáte, že by samota člověka měla posílit. Nechápu jak, když já se cítím pořád slabším. Můžete mi to vysvětlit?“

Dnešní téma: „Pane Petře, je mi třináct let a mám své sny. Rodiče mi však říkají, že jsou nerozumné, že bych měla mít jiné, dokonce mi i napovídají, jaké sny bych měla mít podle nich. Na každé přání, které vyslovím, reagují otázkou: A proč? Jaké máš pro to důvody? A když nedokážu logicky odpovědět, jen se smějí: Vidíš! Ani nevíš, proč to chceš! Ano, mnohdy nevím, proč to chci, ale vím, že to chci. I třeba když jdu lesem a něco mě zavede neznámou cestou na nádhernou vyhlídku. To přece není rozum, co mě tam vede. Tak co je to? A jak si to celé mám srovnat v hlavě?“

Dnešní téma: „Petře, nedokážu věřit partnerovi. A není to jeho vina. Nevydařilo se mi několik vztahů a zranění z nich si přenáším do přítomnosti. Mám chorobné nutkání partnera kontrolovat, podezírat z nevěry, za každou jeho větou vidět lež. Ale ne nahlas, dusím to v sobě. Přesto mě děsí, co píšete ve svých článcích – že negativní myšlenky nedokážou vytvořit jiné než negativní činy a negativní výsledky, tedy že jednoho dne prostě vybuchnu a přijdu o něj. Že mi řekne, že jsem blázen, že se mnou nebude, a to já nechci. Chci s ním být, ale taky nechci takhle žít. On je skvělý chlap, to jenom já všechno zabíjím svou podezíravostí.“

Dnešní téma: „Petře, čtu Vaši knihu Čtyři prány štěstí a vím, že problém je ve mně. Každé ráno vstávám nerad a říkám si, kde brát energii, když to krásné je už za mnou – hlavně bezstarostné dětství. Teď je každý všední den stejný, ulehám s bolestmi hlavy a otázkou: K čemu má takový život smysl? Jak to změnit? Jak být alespoň jeden den opravdu šťastný?“

Dnešní téma: „Petře, manžel mě podvádí. To by nebylo ještě tak strašné. Možná už to samo o sobě je divné, když napíšu: To, že Vás chlap podvádí, není ještě tak strašné. Je to strašné, hlavně v první chvíli, kdy na to přijdete. Jenže pak může přijít ještě něco horšího. On Vás začne špinit. Pro mě je to šok. Nikdy si na nic ve vztahu nestěžoval, o to víc mě pak překvapila jeho nevěra. On se však v tom momentu změnil i jako člověk. Dnes není nic, za co by mě ocenil. Jen mě uráží, shazuje, vyčerpává. Proč to dělá, když už samotná nevěra by stačila na to, abych se cítila dole? Proč má potřebu dostat mě ještě níž?“