Řešidlo FirstClass.cz

Dnešní téma: „Petře, jsem po rozchodu a rád bych měl vztah. Vyhlédl jsem si ženu, o které jsem se doslechl, že je už dlouho sama. Myslel jsem, že právě ta bude na vztah slyšet nejlépe, že mi skočí kolem krku. Nestalo se. Co mohu dělat špatně? Přece ten, kdo byl dlouho sám, by měl o to víc chtít vztah, ne?“

Dnešní téma: „Petře, mám všechny Vaše knihy, které pro mě mají ve skutečnosti ne stovky, ale tisíce stran, protože jsem každou z těch stran přečetl mnohokrát. Pomohly mi v nejtěžších dobách, když se ke mně obrátily děti zády, když jsem nevěřil v obrat, ale vy ano, a skutečně obrat nastal. Pomohly mi, když zemřela moje žena, když jsem se stal nepotřebným v práci, když jsem najednou doma neměl co dělat a byl na všechno sám. Zodpověděly mi mnoho otázek, jen jednu ne. Jak přijmout věk? Táhne mi na osmdesát a někdy pracně hledám motivaci žít. Vím, že jste mladý, mohl byste být můj vnuk. Přesto by mě zajímal Váš pohled.“

Dnešní téma: „Petře, s manželem jsme devět let, máme dvě děti. Ještě před dvěma lety byl vztah relativně v pořádku. Pak najednou muž začal být odtažitý, náladový, nakonec mi řekl, že ke mně vlastně nic necítí, že asi vztahově vyhořel, že v tom nikdo třetí není. Po naší domluvě se odstěhoval a od té doby za námi chodí, kdy chce. Za dětmi, když nemají ve škole problémy, to nepřijde, za mnou, když se s ním vyspím, jinak si stěžuje, že se pořád se mnou necítí dobře. Když se ptám, jak dlouho chce takhle žít, říká, že čas třeba něco změní. A tak bydlíme takto odděleně, ale nevím, zda to bude fungovat, děti tátu prakticky ignorují a jemu je to víceméně jedno. Mám čekat, až jeho vyhoření skončí, nebo je to jen ztráta času a jako partneři máme skončit?“