Řešidlo FirstClass.cz

Dnešní téma: „Petře, četl jsem Váš článek Proč muži ztrácejí všechno, když přijde ženské NIC. Zažívám to právě sám. Partnerka se mnou po letech snažení o komunikaci přestala úplně mluvit. Přestala jakkoli spolupracovat. I když stále bydlíme spolu, zdráhám se říct, že pořád máme vztah. Prakticky tu jen přespí, někdy ani to ne. Už si balí. Jako bych pro ni přestal existovat. Vidím, jak se ono NIC projevuje navenek, v našem vztahu, ve mně, je to strašné. Po

Dnešní téma: „Petře, v posledním podcastu jste vysvětloval, proč se neprosit o lásku. Problém ale podle mě nastane ve chvíli, kdy se člověk prosí o lásku prostě proto, že je tak naučený a vychovaný – že když si ho někdo neváží, tak se má snažit, aby si ho vážit začal. Já to tak bohužel mám. Odmalička mě rodiče vedli k tomu, abych se prosil o jejich lásku, abych si ji zasloužil. Říkali: Když neuděláš tohle, nebudeme Tě mít rádi. To mi zůstalo dodnes. A

Dnešní téma: „Petře, poslouchala jsem Váš včerejší podcast o posedlosti minulostí nebo budoucností, a bylo to jako byste mluvil o mně. Jsem uvízlá v minulosti i v budoucnosti, protože bych zase ráda měla po svém boku člověka, který mě opustil. Zase bych si chtěla sebe vážit, mít se ráda, ale to bez něj nedokážu. Bez něj si připadám ztracená, neschopná, a to hlavně proto, že neumím najít způsob, jak ho získat zpět. Prosím ho každý den, aby se vrátil, ale on má

Dnešní téma: „Petře, vím, kde je můj problém, ale nevím, co s ním. Mám pořád strach. Hlavně z toho, co špatného se mi stalo a mohlo by se opakovat, anebo z toho špatného, co se mi kdy mohlo stát a nestalo, ale co mě může potkat v budoucnu. Moje dominantní otázka, která mě sžírá každý den: Co když se mi stane něco špatného? Jak se toho mám zbavit?“

Dnešní téma: „Petře, čtu Vaši knihu 250 zákonů lásky, která vykresluje hranici mezi tím, kde se vztah vytváří a kde se začne hroutit. Při jejím čtení jsem pochopil, kde jsme udělali chybu my s Gábinou. Přestali jsme spolu mluvit. Mysleli jsme si, že jeden o druhém už všechno víme. Že se nemusíme na nic ptát. A najednou jsme jeden druhému nerozuměli. Myslíte, že existuje cesta, jak se k sobě vrátit?“

Dnenší téma: „Petře, nevím proč, ale bojím se vztahů. Jsem odtažitá, nikoho k sobě nepouštím. Možná za to může moje dětství. Rodiče se stali zapřísáhlými nepřáteli. Poškozovali se, pomlouvali, po rozvodu si prořezávali pneumatiky u aut, rozbíjeli okna. Nepřáli druhému štěstí. Může z toho pramenit můj strach?“

Dnešní téma: „Petře, vím, že se mnou nebudete mít slitování, ale našla jsem si na seznamce muže, který mi tvrdil, jak moc mě miluje. Skutečnost byla taková, že se mnou byl jen přes víkend, a to většinou ještě spíše jen na noc, najednou, jak říkal, si uvědomil, že někam pospíchá. Pak z něj vylezlo, že vlastně má vztah. Ale že už nefunguje, že odumírá. Dala jsem mu čas, ale nic se nezměnilo. Ubíjí mě čas od neděle neděle do pátku, kdy se neozývá. Vím, že

Dnešní téma: „Petře, poslouchal jsem Váš podcast Proč trauma prožité v dětství způsobuje agresi v dospělosti a zaujala mě Vaše poznámka, že člověk nakonec sám rozhoduje o tom, jak se svým dětstvím naloží. Jako byste chtěl říct, že z komplikovaného dětství může vzejít nejen slabý, ale i silný člověk. Není to paradox?

Dnešní téma: „Měla jsem kolem sebe lidi, kterým jsem nelhala a nezrazovala je. Naopak jsem jim pomáhala a podporovala je. Přesto ode mě jednoho dne odešli. Nebyla jsem schopná to zvládnout a pochopit, do chvíle, než se ke mně dostala Vaše kniha JáMy spřízněných duší. Tím dnem počínaje mi došla taková samozřejmost, jako že tyto lidi vlastně NEPOTŘEBUJI.“

Dnešní téma: „Petře, často píšete, a já teď cituji, že existují rány, které nejsou vidět, ale které bolí mnohem víc než ty, které navenek krvácejí. Takto definujete vnitřní zranění člověka duševního rázu. A já s tím souhlasím. Jenže problém je, jak poznat, že někdo prožívá takovou vnitřní krizi. Co když se nesvěřuje. Co když se zdráhá o svých bolestech mluvit. Co když se už někdy někomu svěřil a ten druhý to potom obrátil proti němu a zneužil. Co