Šanon zní jako slovo vznešené, skoro by se zdálo, že je francouzského původu, ale není to pravda. Jeho název vznikl podle jména německé firmy, která ho vyráběla.

Když píši tento sloupek, uvědomuji si, že jsou dva druhy tvorby. Třeba takový malíř – ten udělá halabala nejprve pozadí a pak cizeluje a cizeluje, přidává skvrnky, fleky a cákance, až hle, dílo jest na světě!

Moje mamka vaří skvělou chlebovou polívku. Postup přípravy je velmi jednoduchý: prostě rozvaříte kusy starého chleba, osolíte, okmínujete… a máte po starostech.

Před několika lety vyšel v novinách inzerát: Nabízím levné skoro bezúdržbové klimatizační zařízení pro chlazení zahrady a obvodových zdí domu.

Každý má z něčeho strach... Já osobně nesnáším pavouky. Ne, že bych se jich přímo panicky bála, ale jsou mi víc než nepříjemní. Ani to, že jsou většinou užiteční, můj odpor nedokázalo zlomit.

Já vím, že sirky jsou teď zápalky, i když nevím proč. Ale pro mne to jsou pořád sirky, jen v obchodě si říkám o zápalky, abych ty u kasy nevyváděla z jejich jistot.

Ptala se mě včera žena, co si vlastně povídáme s těmi kluky v hospodě? Věru těžká otázka. Do hostince se my, muži, chodíme vykecat a připadáme si u toho moudří a vtipní, žádná věda.

Když jsem po revoluci poprvé vyjela na Západ, fascinovaně jsem zírala na ta krásná auta, která tam jezdila. Manžel vypráví, jak s rodiči přijeli wartburgem k příbuzným do Německa a oni rychle vyjeli se svým mercedesem z garáže a naléhali, aby si návštěva svůj vůz schovala uvnitř, aby jim ho probůh někdo neukradl.

I kdybychom se přetrhli, pořád jsme jen zvířata. Zvykli jsme se tvářit, že to tak není, a že ke svým příbuzným už vlastně nepatříme. Jenže od té doby, co biologové spočítali zvířatům všechny chlupy a začali se víc věnovat jejich chování, objevuje se stále víc podobností mezi námi a jimi, tedy zvířaty.

Mám ráda nápisy a většinu z nich si pamatuju. Některé si dokonce zapisuju. Baví mě jejich formulace a poselství. I to, co se skrývá za nimi.