Ti, kteří nikdy nezažili akutní bolest zad, asi vůbec nebudou tušit, o čem teď hovořím. Občas se mi blokuje SI skloubení, to je křížokyčelní kloub, lidově tomu říkám šroubek.

Kateřina Bolechová

Ankety o nejoblíbenějších filmech lidé milují. I já si sestavil svůj hvězdný filmový žebříček. Tuzemské snímky v něm dávám pro dnešek stranou a zaměřím se pouze na bijáky zahraniční.

Jan Cempírek

Letos slaví stovku nejpřekládanější česká kniha, Haškův Švejk. Asi by se slušelo tohle výročí ozdobit nějakým chvalozpěvem, ale tak jednoznačný můj vztah ke Švejkovi není. Naštěstí jsem v literatuře nevzdělaný amatér a snad mi tedy budou odpuštěna následující poněkud svatokrádežná slova.

Jiří Březina starší

Musím se přiznat, že mám doma přezdívku. Říkají mi Pitralon. Tuhle pánskou kolínskou jsem nikdy nepoužívala a kontext s tím, proč mi tak říkají, vlastně vůbec nedává smysl.

Zdena Kolářová

V Lipně nad Vltavou vyrostl nový hotel. A kousek od něj stavbička vypadající jako prstík Boží. Je to bankomat jistého finančního ústavu. Nápis na něm tvrdí, že právě tento ústav má nejvíce bankomatů v republice.

Pavel Kroneisl

Máte rádi rozhlas? To je asi zvláštní otázka pro posluchače Rozhlasových sloupků. Já mám rozhlas rád od dětských let. Pamatuji si dobře na to, jak jsem si jako malý hrál v kuchyni pod stolem a poslouchal při tom rozhlasové pořady, mimochodem - některé z nich vysílá Český rozhlas dodnes.

Ján Sliacky

Už jednou jsem ve svém sloupku vyprávěl, jak sdílím domácnost s kocourem, a to navzdory tomu, že jsem vždycky preferoval psy. Pořídil jsem si ho kdysi jako sirotka a protože má černou barvu, dostal jméno Čert.

Asi se budu opakovat, ale musím znovu prohlásit: Miluji češtinu! I se všemi jejími náročnostmi, výjimečnostmi, komplikovanou gramatikou... Žádný jiný jazyk nemá tolik výrazových možností, tolik jemných nuancí, takovou šíři prostředků pro vyjádření pocitů, dojmů, abstraktních vjemů, metaforických zpodobnění.

Budějčáci sami sebe vidí jako pupek jižních Čech. Často automaticky předpokládají, že v regionu znají úplně každý kout. Ale - zlatý voči! Budějčák ví, kudy se jede na Lipno, jak drncá lanovka na Kleť, prošel se po Holašovicích. Avšak pokud není aktivním turistou či nepolyká kilometry na kole, tak mám zkušenost, že klasický Budějčák zabloudí bez navigace už patnáct kilometrů za městem.

Povídal jsem si nedávno s přítelem naší vnučky Petrem. Máme totiž jedno společné. Lásku ke psům. Ovšem zatímco my máme mladého, malého, lehce poslušného a hrozně ukecaného jezevčíka Blacka, on má něco naprosto jiného.