Nejdříve covid a pak i namrzlé chodníky udělaly utrum mému rozhodnutí, že budu chodit na procházky, protože mi nějak nejdou zapnout oblíbené kalhoty a je třeba se hýbat.

V době mého dětství rozhodně nebyla nabídka různých zájmových kroužků a klubů tak široká jako je tomu dnes. Zejména třeba ve specializaci sportovních oddílů. Pravdou ale je, že téměř všechny byly zdarma. Já osobně nejraději vzpomínám na Sokol.

Některé příhody vybočují ze všeho, co by si člověk dokázal představit. Mně se to stalo, když se k nám zatoulal cizí papoušek.

Že každá kytka v bytě potřebuje jinou péči, vím už dávno. A že od každého svého pěstitele si nechá líbit něco jiného, jsem si potvrdila mnohaletou zkušeností: jsou prostě lidé, kterým pod rukama všechno kvete, a lidé, se kterými kytky nechtějí nic mít.

Splnil jsem si jeden svůj dětský sen. Trvalo to sice půl století a kousek, ale podařilo se. A to je hlavní. Pravda, více mých dětských snů zůstane i nadále v kategorii nesplnitelných, ale nemusí pršet, stačí, když kape.

Letošní zima u nás na Šumavě zatím byla taková, jaká má být. Po dlouhých letech opět nabídla patřičnou porci sněhu a mrazy byly také tak akorát. Prostě paráda.

Pořídila jsem si blbníček. Tak něžně říkám svému černému sešitu, který měl kdysi ambice stát se telefonním seznamem.

Jsem z generace, která přišla do kontaktu s počítači až v pokročilých letech. Poprvé na mne vycenily své elektronkové zuby, když mi bylo asi tak čtyřicet.

Když „to“ přišlo, myslel jsem si, že to bude něco pro ulehčení života. Myslím tím ony elektronické „vychytávky“ v podobě čteček čárových kódu, platebních karet a podobně. Hlavně v obchodech, doufal jsem, se zkrátí pro mě nekonečné fronty.

Také jste si všimli, že na jedné straně se snažíme o miniaturizaci a na straně druhé marnotratně volíme opak? Abych to tedy vysvětlila – například výrobci elektroniky nás téměř denně šokují  stále menšími a menšími formami svých výrobků, a to navíc i s lepšími funkčními vlastnostmi. Tady - i s ohledem na spotřebu materiálu - klobouk dolů.