Cirkus mne přitahoval už od dětství. Možná, že to bylo tou vůní exotiky... Stával pravidelně na travnatém plácku přes silnici od našeho předměstského domu, takže když přijel, trávila jsem s dalšími dětmi každou možnou volnou chvilku v jeho ležení.

Jako student jsem kdysi hledal brigádu. Jednou jsem se tak dostal na náborovou akci jisté firmy z oblasti diet a zdravé výživy. Hlavní roli náboráře hrál výřečný muž, který se nás, zájemce o práci, snažil nadchnout pro kariéru prodejců nového zázračného preparátu na hubnutí.

Tak jsem si podala ruku s britským králem Karlem III. Tedy tenkrát ještě s následníkem trůnu, protože se psal 23. prosinec 1992 a o nějaké korunovaci si princ Charles ještě mohl nechat jen zdát.

Určitě jste někdy použili přirovnání, že je něco nad slunce jasnější. Jiné věci jsou zase tak jisté, jako že zítra vyjde slunce. A někdy se hodí vědět, že pro jedno kvítí, slunce nesvítí. Nic nového pod sluncem není ani fakt, že kam nechodí slunce, chodí lékař.

Kdysi mě zaujal název slovenského filmu Sedím na konári a je mi dobre. Česky to znamená Sedím na větvi a je mi dobře. Nevím, o čem ten film pojednává, ale na větvi jsem docela často.

Je to dilema – máme oslavovat svátek práce. Prací? Anebo mít volno a oslavovat odpočinkem?

My, co sečeme zahrádky od jara do podzimu, víme o trávníku své, a ti, co si vyžínají v uměle pěstovaných loukách jen cestičky, také. Teď mám ale na mysli trávníky v městských parcích.

Všichni blázní kvůli umělé inteligenci. Jak sebere lidem práci a kdesi cosi. Řeknu vám historku, starou dobrých dvacet let. Tehdy jsem dělal v jistém soukromém rádiu.

Náš nejnovější kočičí přírůstek se vymyká všem očekáváním. Navzdory tomu, že byl nalezen v roští uprostřed lesa a vypadal chudáček tehdy jako nahnilá brambora, ještě ke všemu upatlaná od smůly, dnes by mohl být velitelem úklidové čety.

Sedím si takhle na lavičce u kašny na hlavním českobudějovickém náměstí, vystavuji tvář zatím zubatému sluníčku a koutkem oka pozoruji holuby. Jsou krotcí a dá se říct, že drzí…