Myslím, že potetovaní indiáni byli pro naši generaci záhadné bytosti s obrázky na těle a trochu jsme je litovali a považovali za barbary. Později jsem kérku vnímala jako něco hodně negativního, protože jsem ji viděla hlavně u mužů, co seděli ve vězení, anebo byli součástí nějakého zločineckého klanu... nejspíš někde na Sicílii.

Má odpracováno už sto let, ale do penze se rozhodně nechystá. To by byl titulek pro nějaký bulvární plátek, co říkáte? Nebo tenhle: Ani v 78 letech nemyslí na odpočinek.

Už je to tak, Český rozhlas slaví 100 let od zahájení svého pravidelného vysílání. Od května 1923 si mohou posluchači každý den ladit jeho programy a bavit se mluvenými pořady a hudbou.

Nedávno jsem se doslechla, že Thajci jsou prý velcí čtenáři. Nikdy jsem ale neviděla Thajce s knihou, nepotkala na procházkách devítimilionovým Bangkokem knihkupectví s thajskými knihami a knihovnu jsem zaznamenala jen jednu, zato velkou, centrální.

Máj je měsícem lásky. Malá vnučka mojí známé však květen povýšila na měsíc lásky ke všemu a ke všem!

Jako dítě jsem měl rád narozeninové oslavy. Ty svoje, samozřejmě. Kvůli dárkům, samozřejmě. Rodinná oslava samotná vlastně za moc nestála. Žádné balonky, trampolíny, zástupy kamarádů s frkačkami a papírovými čepičkami.

Potřebovali jsme natřít nový dřevěný plot a všichni kolem radili: Kupte Luxol, ten je osvědčený – sice ho zase zdražili, ale pořád je nejlevnější a zkuste to v nějakém supermarketu „v akci“.

Všichni jsme v dětství měli nějaké plyšové hračky a já jsem nebyla žádnou výjimkou. Doma zabydlely každý kout, některé s námi jezdily na letní tábory a jiné k babičce na prázdniny.

Asi všichni pejskaři mi dají za pravdu, když řeknu, že návštěva ordinace zvěrolékaře není nic jednoduchého. Náš první jezevčík čul jeho ordinaci na dálku.

Jakmile obejmete ten malý dětský uzlíček v náručí, tak už se nikdy nezbavíte rodičovského strachu. Bojíte se, protože tušíte, kolik nástrah vaše děťátko v životě čeká a snažíte se ho co nejvíc ochránit.