Maličko lituji, že nebydlím v nějakém našem velkoměstě. Třeba v Praze, Brně, Olomouci či Plzni. Ne snad, že bych měl něco proti Českým Budějovicím, nedám na ně dopustit, ale přece jenom, těmito městy momentálně kráčí pokrok.

Také se rádi řídíte selským rozumem? Nač se potápět do složitostí a dumat nad věcmi, které jsou jasné na první pohled. Jenže selský rozum občas nefunguje. Ověřil jsem si to před časem u Vrbenských rybníků.

Asi tak ve dvanácti letech jsem dostal k Vánocům knížku Ten druhý jsem já, kterou napsala francouzská spisovatelka Simone Martin Chauffierová. Hlavními hrdiny příběhu jsou dvojčata, Alain a Alban, jejichž otcem byl korzár z francouzského přístavu Saint Malo.

Vždycky jsem cyklistům fandila. Považovala jsem jízdu na kole nejen za nenáročnou sportovní disciplínu, přístupnou většině, ale zároveň i za ekologicky šetrný způsob dopravy.

Hodně se teď mluví o rovných příležitostech mužů a žen. Nejsem proti, ale je pro mě těžké si to prakticky představit.

Když zahradní architekti navrhnou trávníky s úhlednými cestičkami a lidé chodí jinudy, co si asi ti projektanti myslí?

Závidím lidem, kteří celý život věnovali přírodě. Jak můžou, tak do ní utečou, dělají pro ni úžasné věci. Nevadí jim spát pod širákem, na pařezu si „píchnou“ konzervu, jen aby neztráceli čas a mohli se posunout o kus dál.

Dospěl jsem k závěru, že lidi, které potkávám, prošli od začátku tohoto roku jakousi podivuhodnou změnou. Všichni jsou tak nějak pozornější, ohleduplnější, slušnější, příjemnější, zkrátka jako by se v nich náhle probudilo jejich lepší já.

Dlouhá léta jsem si myslela, že tamponáda je něco jako fanfára, tedy cosi slavnostního. Časem jsem přišla na pravý význam tohoto slova a vyděsila se, jestli jsem je nepoužila někde tak nevhodně, že bych byla pro legraci.

V jednom ze svých Rozhlasových sloupků kolega Ivan Mls nedávno v nadsázce nadhodil, že bude zadržovat dech, aby zmenšil svoji uhlíkovou stopu. Moc mě to zaujalo a mám další nápad.