Téma.21

Rozpoutal americký prezident Donald Trump obchodní válku? Co čekat od nové německé vládní koalice? A jaký přesah do dnešních dnů má statečné duo Vrba&Wetzler? V tradičním pátečním shrnutí práce v redakci tato témata s Jitkou Uhnavou rozebírají Peter Kremský a Peter Švec

Stres nemusí byť naším nepriateľom. Môžeme ho využiť v situáciách, ktoré si vyžadujú koncentráciu. Čo však robiť, keď nad ním strácame kontrolu? S koučkou Miriam Němcovou hovoríme aj o tom, ako pracovať so stresom v práci, pri výchove detí a ako súvisí s dezinformáciami.

Mezinárodní instituce selhaly, k rukojmím Hamásu nemá přístup ani Červený kříž. Setrvávání Benjamina Netanjahua ve funkci ničí politickou kulturu. Konal by jiný premiér Izraele jinak? Poslechněte si rozhovor s analytikem a komentátorem Českého rozhlasu Janem Fingerlandem. Ptá se Peter Švec.

Sudety a vyloučené oblasti. Někdo oba pojmy spojuje, sociolog Josef Bernard je ale proti. Tyto regiony podle něj nemají stejné problémy, záleží, jak se prezentují. „Když o Sudetech mluvíme jako o problémové oblasti, kde nikdo nechce žít, regionu to nepomáhá,“ říká v audio rozhovoru s Janem Krbcem. 

Když se řekne české pohraničí, první asociací často bývá nezaměstnanost, chudoba nebo sociální vyloučení. A odtud už pramení tenká linka spojující tyto oblasti s pojmem ‚vyloučené lokality‘. S touto zkratkou  ale nesouhlasí sociolog Josef Bernard. Nemá totiž rád generalizaci. „Pojem vyloučené lokality nemůžeme vztáhnout na Sudety jako celek. Řadu z nich opravdu najdeme v pohraničí, ale spoustu najdeme i jinde v republice,“ uvádí. Připouští ale, že v sudetských oblastech je obecně větší koncentrace chudoby, což vede k častějšímu výskytu takových lokalit, které by se daly označit jako vyloučené. Podle Bernarda v Česku mají tyto oblasti často i etnicky segregovaný charakter, z velké části jde totiž o romské lokality.

Na volebních mapách je podle Bernarda hranice Sudet zřetelná, a to jak z hlediska volební účasti, tak volených stran. Důvodem je podle něj složení obyvatel. „Je tam více chudých lidí, jsou tam nižší mzdy a menší míra vzdělanosti, což nám vysvětluje, proč lidé tolik nechodí k volbám i které strany volí,“ vysvětluje Bernard. Zároveň ale připouští, že může částečnou roli hrát i historický kontext oblastí.

Jak zatočit s drogami? A jak se pozná dobrý video rozhovor? V tradičním pátečním shrnutí práce v redakci tentokrát Ondřej Havlíček mluví s redaktorem Jánom Heribanom a režisérem Bedřichem Jetelinou.

Americkou vládu považuje za bandu nevzdělanců, Rusové zase podle něj respektují jen sílu. Petr Kolář, exvelvyslanec v Moskvě a Washingtonu, mluví s Petrom Švecom i o Evropě, která šla Putinovi naproti, zatímco v Kremlu se smíchy popadali za břicho.

Jak mladí lidé řeší nedostupné bydlení? Může být spolubydlení variantou i po svatbě? „Hodně záleží, s jakými lidmi na tom spolubydlení člověk je,“ říká Julie Pelánová, která si s manželem touto zkušeností prošla. Jak se žije manželský život, když své „doma“ sdílíte s několika dalšími lidmi?

Julie Pelánová je vdaná dva a půl roku. Se svým manželem Josefem bydlí v Praze, oba studují – ona architekturu, on medicínu. Momentálně bydlí v bytě, který obývají jen oni dva, velkou část svého manželství ale strávili ve spolubydlení.

Pro tuto možnost se rozhodli hlavně proto, že byla finančně nejdostupnější. „U nás to byla hlavně otázka financí, protože jsme se brali mladí a oba jsme ještě studovali. Hledali jsme variantu bydlení, kterou bychom finančně zvládli,“ vysvětluje Julie. V bytě s třemi pokoji jich bydlelo až šest, v každém pokoji dva.

Mezi největší výzvy patřila hlavně koordinace úklidu. „Každý měl jinou představu o tom, jak úklid probíhá. Otázku soukromí jsem nakonec neprožívala nějak těžce, i když jsem toho zpočátku trochu bála. Měli jsme nepsané pravidlo, že každý má svůj pokoj a když jsme chtěli k tomu druhému, tak jsme klepali,“ popisuje soužití mladá žena.

I když může spolubydlení páru s dalšími lidmi pro někoho znít neaktraktivně, je to možnost, kterou volí mnoho mladých lidí. Častokrát je k tomu vede buď vidina úspory financí, nebo i fakt, že si samostatný pronájem nemůžou dovolit. 

Výše nájmů totiž začátkem tohoto roku podle analýzy platformy Bezrealitky.cz dosáhla nových maxim v podstatě po celém Česku. Ve třinácti ze čtrnácti krajů ceny vzrostly v meziročním srovnání dvouciferně. V Praze se zvedly meziročně asi o 15 procent, v Brně téměř o čtvrtinu.

Páry také po rozhodnutí společně žít nemíří do větších bytů, jako tomu bývalo dříve, ale většinou se jeden z nich přestěhuje do bytu partnera, který v něm už má uzavřenou nájemní smlouvu. "Celková cena je sice tím hlavním parametrem, pro mladé páry však hraje zásadní roli také lokalita. A jsou pro ni paradoxně schopny udělat i takový ústupek, jako že budou sdílet dohromady domácnost ještě s jiným párem,“ uvedl pro ČTK ředitel platformy Bezrealitky.cz Martin Ponzer.

Většinou jde ale o dočasné, přechodné řešení, které trvá jen několik let. To potvrzuje i Julie Pelánová, která s manželem ve spolubydlení strávila něco přes rok. „Nedokážu si představit, že bychom tam bydleli třeba 6 nebo 10 let, to už by bylo hodně. Ale tím, že pro nás to bylo nějaké uzavření životní fáze, hlavně z hlediska studia, tak to šlo, a nemůžu říct, že by to ten vztah třeba nějakým způsobem negativně ovlivnilo,“ říká.

Společné bydlení má podle ní ale i výhody, mezi nimi Julie vyzdvihuje nenucený sociální kontakt. „Když člověk ležel v učení a bylo to těžké a potřeboval si jen chvíli sednout a otevřít si pivo s kamarády, tak byli vlastně jen ve vedlejším pokoji. Myslím, že to mělo pozitivní vliv i na náš vztah, právě třeba během zkouškového, kdy bychom se doma málem zabili, tak tam byl někdo, kdo to nějakým způsobem narušil, zvednul náladu,“ přiznává.

Syntetické drogy naberajú v Európe na sile. Ročne ich pribudnú desiatky. Najhoršie sú na tom severania, Nemci a Španieli. A hoci u nás ešte nie sú také rozšírené, odborníci varujú. Ako na nové typy drog reaguje svet a Slovensko? Pozrieme sa aj na Island, kde majú na boj proti nim overený recept.

V podcaste sa rozprávame s vedúcou Inštitútu drogových závislostí pri Centre pre liečbu drogových závislostí v Bratislave Zuzanou Kamendy. Vysvetľuje, že ľudia siahajú po drogách v prvom rade zo zvedavosti. „Je to experiment. Väčšinou sa to deje v rovesníckej skupine,“ hovorí.

Svoje o tom vedia aj na Islande, kde svoj postoj k drogovej hrozbe prehodnotili úplne od základov – a úspešne. Znížili mieru užívania alkoholu, cigariet aj marihuany u mladých ľudí. „Financie zo štátneho rozpočtu investovali do výstavby atraktívnych možností trávenia voľného času detí. Postavili atletické dráhy, tančiarne, jazdecké kluby či plavárne. Urobili to podľa preferencií detí a poskytli príspevok rodinám, aby si mohli tieto aktivity dovoliť zaplatiť,“ opisuje Kamendy. Okrem toho nezabudli ani na regulačné opatrenia, ako napríklad zákaz vychádzania pre mladých bez sprievodu po 22. hodine.

Téme novodobých drog sa už venujú aj na slovenskom ministerstve zdravotníctva. „Keďže narastá dopyt po nových drogách aj ich ponuka, zvyšuje sa aj potreba vytvorenia pružnejšieho mechanizmu na ich reguláciu. Ministerstvo preto pripravuje nový návrh zákona, ktorý by sa venoval priamo novým psychoaktívnym látkam a vedel by pružnejšie regulovať ich dostupnosť,“ reagoval pre portál Téma.21 hovorca rezortu Andrej Wallner.

V podcaste hovoríme aj o Globálnej aliancii proti hrozbe syntetických drog, v ktorej sa spojili krajiny naprieč planétou.

Čo sú to syntetické drogy?

Ide o umelo vytvorené omamné látky, ktoré sa môžu vyrábať aj z pôvodných prírodných drog. Sú to napríklad syntetické opioidy ako fentanyl alebo nitazény. Známou starou drogou z tejto skupiny je napríklad pervitín. Nedávno sa u nás viac hovorilo napríklad o syntetických kanabinoidoch ako HHC alebo HHC-P, ktoré boli voľne dostupné v predajných automatoch. Dostávali sa k nim aj deti, ktoré končili v nemocniciach na urgentných príjmoch. Od novembra minulého roka je ich predaj zakázaný.

Ceny stoupají už jen o tři procenta meziročně, výrazné zdražování je minulostí. Plyne z toho poučení? Probíráme v redakčním podcastu s Petrom Kremským, který o situaci napsal analýzu. S Jitkou Uhnavou potom řešíme severočeské Broumovsko, lokalitu plnou turistů i jizev minulosti. Ptá se Ondřej Havlíček.

Dluhy za energie nebo zálohy tak vysoké, že seberou více než pětinu čistého příjmu. Energetickou chudobu aktuálně zažívá třináct procent Čechů. Jakým způsobem se jí dá předejít? Inspiraci ze zahraničí uvedli do praxe už před lety v Brně, šetří prý až 60 % nákladů.

Místo deseti centimetrů izolace, která byla tehdy běžná, se v roce 2001 v Novém Lískovci z iniciativy starostky Jany Drápalové ze Strany zelených rozhodli pro dražší, ale kvalitnější zateplení. Ne vždy se to ale setkávalo s pochopením. „Největší problém byl najít dobré projektanty. Často jsme se setkávali s tím, že nám řekli, že deset centimetrů izolace stačí a že se to tak dělalo vždycky,“ vysvětluje starostka.

Velká nedůvěra byla podle Jany Drápalové také k tomu, kolik se ušetří. „Když jsme ve spolupráci s Vysokým učením technickým spočítali, že ta úspora se v takto zatepleném domě bude pohybovat okolo 60 procent, tak tomu nikdo nevěřil. Ta čísla jsem nám ale nakonec v praxi opravdu potvrdila,“ tvrdí.

Na dvou panelových sídlištích žije v Novém Lískovci asi deset tisíc obyvatel. Z celkem tří a půl tisíc bytů je jich asi třetina obecních, zbytek je buď družstevních, nebo jsou v soukromých vlastnictvích. Právě ve družstevním bytě bydlí Zdeněk Krupka. „Na financích to poznáme, ta celková úspora se pohybuje od 35 do 40 procent,“ uvádí.

Jak jsou v lokalitě spokojení další obyvatelé a jaké byly reakce na první zateplené domy? Nejen to se dozvíte v reportáži, kterou o sídlišti v Novém Lískovci natočila Jitka Uhnavá. Poslechnout si ji můžete v úvodu článku.

Grafy spotřeby tepla pro jednotlivá období a budovy jsou dostupné na webu městské části Nový Lískovec.