Proč je důležité  řešit každý environmentální problém současně s kolonialismem a kapitalismem?  Z jakého důvodu je cenné v environmentálním úsilí  naslouchat hlasům domorodých obyvatel? A co znamená pojem systémového léčení?  S aktivistkou Chihiro Geuzebroek, která vyrostla v Nizozemsku, a její kořeny zároveň sahají k domorodým komunitám v Bolívii, jsme se zamýšleli nad tím, jak spolu kapitalismus a kolonialismus souvisí a jaké jsou hlubší důvody odcizení se evropského člověka přírodnímu světu. Sama se ve svojí práci zabývá intersekcionalitou, tedy mnohonásobnou dikriminací, kde se dohromady propojují problémy rasismu, ukrajování práv žen, sociálních, sexuálních či domorodých menšin a poukazuje tak na to, že jedna spravedlnost neexistuje bez druhé. 

Kromě toho, že je aktivní členkou holandského klimatického hnutí Code Rood a dalších kolektivů, působí jako vypravěčka, režisérka a skladatelka. Citlivě si tak všímá, jak mnoho naučených společenských vzorců chování v evropských společnostech je ve svém důsledku pro jiné obyvatele světa i planetární ekosystémy represivní: "Můj život je tak propletený s krádežemi půdy jiným, například výrobky v supermarketech nevyžadují, abychom vraceli přiměřený díl zpátky zemi a komunitě, která plodiny vypěstovala. Peníze vytvářejí kulturu nároků a odcizení, nikoli vztahy. A to není chyba mě jako jednotlivce, ale přijetí těchto falešných předpokladů není v pořádku, vytváří to odcizení. A to je práce systémového léčení."

Cestu z klimatické nouze vidí v léčení hlubších kořenů celosvětové nespravedlnosti, v dekolonizaci a také docenění vzájemné rozdílnosti oproti směřování k předvídatelné, homogenní a předpřipravené společnosti. A na tom se může podle jejích slov každý z nás: " je důležité chodit na místa, kde jsi ty ten člověk, který je jiný. Pokud jsme vychováni ve společnosti, ve které patříme k normálu, máme méně zkušeností s tím, jaké to je, nezapadat. Jít do prostoru, kam nepatříte, vás může hodně naučit. Všichni totiž nějakým způsobem a v nějakém kontextu zapadáme a jindy jsme na okraji." 

“Filosofie je nástroj, který nám umožňuje pochopit, co to znamená transformace systému, vytyčuje nový prostor, co může změna být. Pokud se podle nás svět skládá z jednotlivých atomických částí, které se mezi sebou nacházejí ve vztazích, které jsou druhotné, dojdeme k jinému pojetí změny, než když budeme chápat svět jako proces, dynamiku - v takovém pojetí se změna stane něčím, co je samotou podstatou světa. Např. v ekologické ekonomii už pojem ekonomika je založený na tomto principu změny, kde sebe, a stejně tak ekonomiku vnímáme jako metabolismus.”

Filosof Lukáš Likavčan v 8. dílu Trhliny mluví o tom, jakou roli hraje filosofie pro sociálně-ekologickou transformaci a jak může koronavirová krize měnit naše chápání světa. Zamýšlí se také nad vnímáním technologií a nad tím, jak může klimatické hnutí vést ze současné krize směrem k sociálně-ekologické transformaci.

“Je ideální, když se sucho řeší zdola i shora, někde se to protne. Tlak shora u nás chybí. Problém je izolovanost různých rovin řešení, je třeba usilovat o to, aby vznikaly platformy, které budou propojovat různé aktéry. Důležitá je angažovanost občanů, aby si lidé všímali, co se děje a zajímali se o to, co mohou změnit. Záleží na každém z nás. Adaptační opatření problém neřeší, klíčová je mitigace. Úkolem klimatického hnutí je nechat zaznít také hlasy marginalizovaných.””

Poslechněte si rozhovor s krajinářskou architektkou Klárou Salzmann a se sociální antropoložkou Markétou Zandlovou o suchu a zadržování vody v krajině. Jak na sucho reaguje společnost? Stane se sucho po odeznění koronavirové krize problémem č. 1? Jakou cestou jít při jeho řešení?

Ustupuje napětí v globální krizové situaci anebo sílí? Má a měla se občanská společnost stavět vůči řešení pandemie jinak než při (ne)řešení klimatické nouze? Jsou protestní trhliny proti systému vládních opatření, výrazné v Německu či USA, legitimní? A jaké dopady má sociální izolace na různé sektory práce? Co za potíže odhalila a zviditelnila pro další, urgentní řešení?

„Opakuje se teď, že pandemie ukázala, že vlastně není potřeba tolik pracovat. Já si ale vůbec nejsem jistá, jaká část společnosti si tohle mohla ,užít’; určitě se to netýká té kritické části populace, která dál do práce docházet musela, a zároveň hodně z těch, kteří mohli pracovat z domu, měli i péčové závazky. Zkracování pracovní doby ale považuji za zajímavě transformační element, který by měl potenciál komplexně proměnit jak společnost a ekonomiku, tak i mocenské vazby a na individuální úrovni by mohl dát lidem daleko větší autonomii nad jejich životy a zacházením s časem. Bohužel to je ale něco, co nejde zas tak dobře namodelovat a bude se o to muset svést i ohromný politický střet.“

Kateřina Smejkalová vystudovala politologii na Ruhr-Universität Bochum. Pracuje jako vědecká pracovnice think tanku Friedrich-Ebert Stiftung, publicistka a komentátorka, se zaměřením na politické a společenské dění, digitalizaci práce, technologie a genderové konflikty.

Josef Patočka studuje politologii na Univerzitě Karlově, je redaktorem Deníku Referendum a působí v globálním hnutí za klimatickou spravedlnost. Stejně jako Kateřina Smejkalová přispěl například do kolektivní publikace Budoucnost (2020) a je překladatelem knihy Jeremyho Brechera Vzpoura proti zkáze (2019).

“Nestačí protestovat a apelovat na politiky, na to už je pozdě. Klimatické hnutí by mělo budovat vlastní sítě, aby, až dojde k nějakému kolapsu, fungovala vzájemná pomoc - nejen v našich malých komunitách, ale i ve čtvrtích, ve městech a na vesnicích. Musíme rozvíjet vztahy, které nejsou založené na konkurenci a soutěžení. S budoucími sociálními, ekonomickými nebo klimatickými krizemi se můžeme vypořádat jenom skrze kolektivní jednání, podobně jako jsme se vypořádali s pandemií. To znamená, že spolupráce a vzájemná pomoc, které Kropotkin před více než sto lety popisoval jako protiváhu k darwinistickému boji o život, jsou pro kolektivní přežití společnosti nejdůležitější.”

Se sociologem a dlouhodobým členem ekologického a squaterského hnutí, Arnoštem Novákem, jsme se bavili o autonomní politice. Jaké jsou její formy? A jak se rozvíjela během koronavirové krize? Byla pandemie trhlinou v systému? A jak ji využít k rozvíjení jiných vztahů ve společnosti? Je řešení ekologické krize kompatibilní s dnešní formou státu? Jak se změnilo ekologické hnutí a jaká má být v době pandemie jeho strategie? A jakou roli má hrát věda?

"Kulturní konflikt je vytváření narativu, že změna klimatu je ve skutečnosti spiknutí elit; vymýšlení řešení, jejichž náklady ponesou ti nejzranitelnější. V jeho jádru ale stojí sociální problémy a nerovnosti. Klimatické hnutí musí komunikovat s těmi, kdo se cítí spravedlivým přechodem ohroženi, s lidmi z těžebních regionů, v exekucích, na hranici chudoby. Na klimatickou krizi se nabalují všechny problémy, co jsme jako společnost nasbírali. Pokud politici neumí vyřešit chudobu, jak jim máme věřit, že přinesou transformaci, která do chudoby neuvrhne ještě víc lidí? Kde získat podporovatele takových změn, když nemáme záruku, že vyřeší problémy, které jsou pro lidi nejpalčivější?"

O kulturním konfliktu a jeho souvislostech se změnou klimatu a spravedlivou transformací mluví ve čtvrtém díle Trhliny ředitelka Hnutí Duha, Anna Kárníková a environmentální ekonom Ondřej Kolínský. Jakým způsobem se kulturnímu konfliktu můžeme vyhnout? A nebo ho máme brát jako výhodu? A co je to ta spravedlivá transformace? Jak by měla vypadat a kdo ji může prosadit?

Jakým způsobem si klasický filolog a historik Lubor Kysučan vykládá současnou krizi vyvolanou na jednu stranu koronavirovou pandemií, a na druhou stranu navíc podpořenou velikými nerovnostmi v celosvětové lidské společnosti a prohlubující se klimatické krizi? Jaké pandemie ve starověku postihly lidskou společnost? A co se z nich můžeme naučit? 

Lubor Kysučan je docentem klasické filologie a historie a na katedře Environmentálních studií v Brně vyučuje předmět Etika starověkých civilizací. Zabývá se v něm otázkou, jaké vztahy měly lidské společnosti ke svému přírodnímu prostředí v hluboké minulosti a zda i ve starověku existovaly ekologické problémy. V porozumění starých mýtů, příběhů i dobových reálií nalezneme totiž mnoho paralel i s naší současností.

"Klimatické hnutí by se mělo propojit s technologickou sférou, s novými aktéry, kteří se mobilizovali díky koronavirové krizi, ať už to je akademický nebo komerční sektor. Neměli bychom se spoléhat na technologická řešení, ale na druhou stranu tito lidé ukázali citlivost pro současnou dynamiku technologického vývoje a umí přemýšlet v širších sociálních souvislostech."

V druhém díle podcastu Trhlina jsme se ptali socioložky Terezy Stöckelové na to, jak koronavirová krize může proměnit společnost a jakou roli v tom sehrávají technologie. Rozebírali jsme, jaké společnosti jsou odolnější vůči krizím, jak vznikají nové formy solidarity pomocí technologií, ale i úskalí energetické náročnosti homeofficů. Stöckelová se zaměřuje na studia vědy a technologií (Science and Technology Studies). Působí na Sociologickém ústavu Akademie Věd a katedře obecné antropologie při fakultě humanitních studií Univerzity Karlovy.

"Nepotřebujeme přemýšlet nad zkracováním pracovní doby, ale nad tím, co míníme prací. A proč ji děláme. Kdybychom měli zajištěné základní potřeby, tak bychom práci pro peníze dělat nemuseli a pak bychom mohli dojít k tomu, co pro nás práce vlastně znamená."

V prvním díle nového podcastu Trhlina jsme si o nerůstu povídali s britským ekologickým ekonomem  Clivem Spashem.  Rozebrali jsme motivace českých politických hráčů blokovat evropský Green Deal, problematiku sezónních pracovníků v západní Evropě i to, jaké dopady mohou mít velké zásahy jako znárodňování aerolinek státy a taky otázku, zda by v současné situaci pomohlo vytvoření nepodmíněného základního příjmu. Spash se zaměřuje na kritiku růstového modelu ekonomiky a působí na Vienna University of Economics and Business, kde je také jedním z nejcitovanějších ekonomů současnosti. Je autorem knihy Greenhouse Economics: Value and Ethics.

Tohle byl 1. díl podcastu Trhlina, vydaného hnutím za klimatickou spravedlnost Limity jsme my. Sledujte naše webové stránky www.limityjsmemy.cz a naše profily na Facebooku a Twitteru. Pokud se k nám chcete přidat, ozvěte se nám nebo se 2. května připojte na online plénum. A až to bude možné, přijeďte za námi na Klimakemp. Můžete nás také podpořit finančně na stránce darujme.cz.  A v neposlední řadě nám můžete napsat nápady na další témata podcastů nebo s naší podporou dokonce připravit jeden z dalších dílů. ahoj!