V další pohádkové epizodě se vrátíme do Brokilonu za Freixenetem, který byl proměněný do kormorána a jehož sestra si myslela, že ho odčaruje za pomoci košile z kopřiv. Dostaneme se tak k několika variantám pohádky o dívce hledající své bratry proměněné v ptáky. Je jich totiž mnoho: jenom Grimmové zapsali tři její varianty, pod názvem Sedmero krkavců ji známe od Boženy Němcové a Sapkowski se přímo inspiroval umělou pohádkou Hanse Christiana Andersena. Na tuto skupinou pohádek se dnes uplatňuje velice zajímavá optika, narušuje totiž heteronormativní uspořádání společnosti v nukleární rodině, podkopává představu správné mlčící hrdinky a dokonce si i pohrává s binaritou člověka a zvířete.

Geralt zlomí kotník Dijsktrovi a jeden člověk uhoří zaživa. Ciri zase kouká druhým do hlavy a tentokrát se nejedná o lidi, ale o kocoury. Vysvětlíme si znovu, proč Codringher nemá pravda v tom, že by Cirilla byla potomkem krvavé Falky, a taky si řekneme, co jsou to skrupule a jak byste si před začátkem našeho letopočtu čistili zuby (a jestli by to bylo jedlou sodu, jako má ve zvyku Filippa).

Shrneme si všechno důležité o průběhu velmi podstatného puče na Thaneddu, jehož děj Sapkowski v knihách trošku maskuje různými vyprávěčskými pohledy a několika roztržitými vyprávěními od čarodějů utíkajících před magickým bojem. Ale vedle rozdělení na jednotlivé strany a důsledky pro nikoho nepovedeného převratu přidáme i podstatné otázky: Jakou roli hrála Yennefer? Proč Tissaia zrušila antimagickou blokádu? Jak se Filippa a Dijkstra dozvěděli, kdo jsou zrádci? A co by se stalo, kdyby Filippina frakce vyhrála? Byl by to happy end pro všechny naše milované postavy? (Spoiler: zřejmě ano.)

V epizodě si vyprávíme o historii z pohledu mágů a čarodějek, od prvního lidského ovládnutí Moci až po hony na čarodějnice, které končí – v porovnání s naší minulostí – překvapivým obratem. Ze zrádkyně Filippy se stává světice a z vělekněze Willemera kacíř. Tomu ale předchází stovky let postupného budování postavení, zkoumání teleportace, živlů, elfské kultury nebo filozofie magie. Kdo byly rektorky Arethusy? Čí byly milenky a dcery...? Kdo byl zaživa stažen z kůže? Kdo nechal adeptky magie hrabat se v hlíně a lopatkou přesouvat hory? A kdo to dělal za pomoci džina?

Sapkowski v téhle kapitole zase hodně naznačuje a neříká nic pořádně a na přímo. A vytvořil si k tomu postavu, která je úplně stejná jako on: Vilgefortze. Ten se snaží Geralta vyděsit, ale nedaří se mu to. Ani očima jeho Ciri na obrazu Larry Doren, ani možností pádu do mořské propasti, ani podivnou paralelou mezi (možná) vymyšlenou čarodějkou a Yennefer. A víte, že Arethusa je nymfa z řecké mytologie, ale taky polská minerálka?

Ve velkém sálu paláce v Arethuse to jiskří. A ve vzduchu visí i něco jiného než lustry a sexuální napětí. Erotičnost a živočišnost, které se schovávají za okázalou distingovanost, nás dneska budou zajímat. Protože vedle humrů, krevet, krabů a kaviáru potkáme i hodně prosvítajících ňader. Mimochodem, ústřice tu sice nejsou, ale stejně na ně přijde řeč. Hodí se to, když si Geralt a Yennefer konečně vyznají lásku. Pamatujete si, kdy se na sebe poprvé pořádně přitiskli? Právě v ledové míse plné těchto sexy mlžů, před osmnácti lety.

Divoký hon jako folklorní fenomén. Téměř po celé Evropě létá po obloze tohle procesí nadpřirozených bytostí, někdy doprovázené démonickými psy, které předznamenává katastrofy, válku a změny počasí. Vždy ho vede jedna konkrétní postava: Ódin, Wotan, Holda, Perchta nebo Gwyn ap Nudd. Kým vlastně jsou? Proč si Sapkowski pro svou červenou nit procházející celým příběhem vybral právě jej? A nakolik se v Zaklínači jedná o legendu a na kolik o skutečné osoby? (A taky se dozvíme, že jediné, co mytologické ženské postavy dělají je... předení.)

Proč jede Ciri za Geraltem za bouřné noci mezi vrbami a olšemi? Proč se k ní natahují větve stromů a ona vidí přízraky jezdců? Anebo že by tam skutečně byli? Protože kdysi Johann Wolfgang Goethe napsal báseň Erlkönig. Povíme si o ní a o jejím vlivu na Sapkowského elfy zvané Lid olší a Krále olší, který se snaží Dítě Starší krve přilákat do svého světa kdesi mezi smrtí a životem. Jojo, ti básníci to umí. Umí vyprávět o tom, o čem jiní mlčí.

Odkaz na akci: https://www.archa-plus.cz/cz/program/detail/210/2024-11-07-halloween-upirsky-slejvak-zive

Ciri je BRAT, protože se ledabyle zakusuje do hrušky, zatímco o hlavu vyššímu chlápkovi tvrdí, že zvíře v jeho kleci není bazilišek, ale mnohem méně nebezpečná wyverna. A taky protože má úplně zelený oči. Dospělé čarodějky se tu chovají úplně nesnesitelně a dětinsky a celé je to takové opilé a zpocené. Vítejte v lázních a v zapařeném stanu na začátku léta!

Vrháme se na nejlepší epizodu celé netflixové zaklínačské série! Geraltův dynamický hororový souboj se strigou (pupeční šňůra v prachu, wow) kazí snad jen Triss, která vypadá, jako by se měla každou chvíli rozbrečet. A přestože se Yennefeřina vizuální proměna neobejde bez mého velkého hejtu na pokrytectví celé série, i tak se s Kryštofem shodujeme na famóznosti této epizody. A zajímá nás, co si o ní myslíte vy!