V mokřadech Pereplutu

Dneska dorozebereme kapitolu, která by klidně mohla sloužit jako samostatná povídka o tom, jak a zda být během konfliktů neutrální. A ono tomu tak opravdu bylo. V roce 1994, kdy byla v Polsku vydána kniha Krev elfů, vyšla tato kapitola v povídkové formě pod názvem “Róże z Shaerrawedd” v časopise Nová fantastyka, kde od roku 1986 vycházely také další zaklínačské povídky. Píšu to sem, protože jsem v epizodě zapomněla. Hezký poslech toho ostatního!

Dnešní epizoda nás zavede k diskuzi o neutralitě probíhající na šejtrochu furverku, ze kterého chudák Yarpen nemůže močit. Trpaslík si během debaty o nad vše povzneseném Geraltovi jistě myslí, že je baran, zaklínač o něm naopak, že je pazgřivec. Cucák Ciri mezitím nic nechápe, což je dobře, protože tak může Sapkowski představovat koncept neutrality z mnoha různých stran.

Dneska si představíme Veverky, neboli Scoia’tael, i když se ještě v lese, kterým putujeme s trpaslickou karavanou, neukazují. (Zatím tenhle konvoj s pěti známými drakobijci sledují jen z povzdálí zahalení v listech.) Naopak tedy na světlo postavíme právě trpaslíky, jejich jména a společné příhody.

Ze čtvrté kapitoly Krve elfů přečteme v epizodě asi tak tři stránky, ale hutně si popovídáme o prvním velkém severním království (a rovnou druhé nejrozlehlejší zemi Kontinentu), Kaedwenu. Připojíme i něco o jeho králi Henseltovi, historii, současné politice a taky detaily o (především říční) geografii. Sapkowski totiž nezvolil pro nejdelší kaedwenskou řeku jméno Buina jen tak náhodou…

Irští Aos Sí (nebo Daoine Síth), skupina bohů Tuatha dé Danann, Tolkienovi elfové, waleští Tylwyth Têg, skandinávští Alver a Shaspearovi elves a fairies… Podíváme se na mytologické postavy, jimiž se Sapkowski, vědomě či nevědomě, inspiroval při psaní svých Aen Seidhe a Aen Elle. (A ještě nám něco zbyde do budoucna.)

Vysocí, atraktivní Aen Seidhe, v překladu ze Starší mluvy Lidé hor, s mandlovýma očima jsou v Sapkowského pojetí zahořklou rasou, která se z posledních sil snaží přežít na území kolonizovaném lidmi, již jsou elfům stejně cizí jako oni jim (až na mnoho a mnoho sexuálních úletů). Vyprávíme si o tom, jak k propadu kdysi mocné civilizace došlo, proč nemají špičáky (a proč by je naopak mít měli) a co mají společného se zápletkou knih, že bylo nutné po nich dokonce celý jeden díl pojmenovat.

Paráda, široký sinister, horní kvarta, útočení tercií, dexter, půlpirueta… V epizodě si budeme hodně povídat o šermu a bojových postaveních, která ale nedávají smysl a jen stěží si je představíte. Geralt je prostě spíš baletka než obrněný rytíř 13. století. Jak tohoto dojmu Sapkowski dosahuje, bude jedno z dnešních témat. Ještě vedle polské a české knedlíčkové kuchyně. Paráda!

Kdo se snaží s Ciri navázat telepatické spojení během transu? Je to Vilgefortz nebo elfové z jiné sféry? Ano, je to spoileroidní, ale musíme se na tuhle zásadní věc podívat! Stejně tak koukneme na Starší mluvu a různé typy nadávek. To je taky nutné. „Lambert cárem me a'báeth aep arse.” Fakt.

Magická noc na Midinváerne (neboli den Zimního slunovratu) nabídne Triss a zaklínačům rámec k povídání o tom, jak moc může Ciri ovládat Moc a proč jí to moc nejde… Je sice médium, ale rozhodně ne takové, jakých se vyrojilo spoustu ke konci 19. století. Ta totiž ani moc média nebyla, jak v epizodě mimo jiné probereme.