Děti, které se léčí v psychiatrických zařízeních, čelí mnoha výzvám. Během své hospitalizace je však důležité, aby nadále pokračovaly ve školní docházce. K tomu slouží například Základní škola při Psychiatrické nemocnici Havlíčkův Brod. Hosté podcastu – Šárka Rákosníková, učitelka na této škole, a Miroslava Ficková, zástupkyně ředitele ZŠ a MŠ při zdravotnických zařízeních Kraje Vysočina a také učitelka na zmíněné škole –, nám přiblíží, jak zde funguje výuka a jaké jsou klíčové faktory pro její úspěšný průběh.

Také v druhém dílu podcastu, který se zabývá začleňováním žáků s odlišným mateřským jazykem (OMJ) do českého prostředí, se redaktorka Marta Kozdas setkává s hostem Valerijem Seničevem, psychologem a kariérním poradcem, který má osobní zkušenost s integrací. Podcast nabízí užitečné tipy: Učitelé jsou povzbuzováni k reflexi svých vlastních postojů a reakcí na odlišnost, aby mohli předcházet kognitivní disonanci a vyhoření žáků s OMJ. Dále je zdůrazněna důležitost péče o vlastní well-being učitelů.

1. díl podcastu Marty Kozdas s Valerijem Seničevem, psychologem a kariérním poradcem, který na vlastní kůži okusil úskalí spojená se začleňováním studentů s odlišným mateřským jazykem do českého prostředí. Posluchači se v něm mohou dozvědět o jeho zkušenosti s integrací a osvojováním češtiny. Jaké pro něj bylo přijít v 18 letech do České republiky, naučit se rychle neznámý jazyk a začít studovat na vysoké škole? Co doporučuje studentům s OMJ v začátcích a čeho se naopak vyvarovat?

Více info i další doporučené zdroje najdete na webu Zapojmevšechny.cz.

Jak úspěšně zvládnout

Konfliktní situace ve škole

Ve školním prostředí se

Další informace, praktické příklady i tipy na doporučenou literaturu najdete na webu Zapojmevšechny.cz.

Proč se učitelům některé děti v pubertě zdají být nevzdělavatelné? Jak na žáky teenagery, které nezajímá, co se děje při hodinách, a kteří jsou orientovaní spíše na své vrstevníky než na učitele? Podcast se Zuzanou Smithovou přináší tipy, co mohou učitelé udělat pro lepší spolupráci s žáky na druhém stupni základní školy, proč je klíčovým pilířem efektivní komunikace s nimi sociální vazba s učitelem a jak na vytvoření a posilování této sociální vazby.   Vytvoření vazby mezi učitelem a žákem Důvodů, proč se učitelům některé děti v pubertě zdají být nevzdělavatelné, může být více, ale základem pro jakoukoliv funkční spolupráci mezi učitelem a žákem je vytvoření sociální vazby. Tu Zuzana Smithová popisuje jako situaci, kdy obě strany (učitel i žák) chtějí být spolu a jednomu na druhém záleží. Pokud žáci nekomunikují, nereagují, nespolupracují, nemají k učiteli vytvořenou vazbu. Žák bez sociální vazby s učitelem není otevřený tomu, aby se něco naučil. Učitel by se měl proto snažit navázat a zachovat spojení a blízkost (fyzickou, emoční, psychologickou) s žáky. Díky tomu může být učitel navíc pro žáka vzorem.  

Učitelé mohou mít obavy, že na úkor aktivit vytvářejících vazbu s žáky přijdou o čas a nestihnou probrat látku, a proto se takovým aktivitám vyhýbají. Na druhou stranu, možná se vyplatí věnovat pět minut budování vztahu a aktivitám typu ice-breaker (viz níže). To může způsobit zájem a respekt žáků k učiteli, díky kterému bude zbytek vyučování dlouhodobě efektivnější než v případech, kdy vazba navázaná není a žáci učiteli nevěnují svou pozornost.   

Jak na to se dozvíte na webu Zapojmevšechny.cz: https://zapojmevsechny.cz/clanek/detail/podcast-34-efektivni-komunikace-ucitelu-s-teenagery-na-zakladni-skole.

Chyb spojených s výukou angličtiny žáků v základní škole, včetně těch s dyslexií, je celá řada. Čeho se tedy vyvarovat, na co naopak zaměřit, jak učit gramatiku, čtení a psaní, které aktivity jsou spíše kontraproduktivní a jaká frekvence hodin angličtiny je žádoucí, aby mělo učení jazyka vůbec smysl? Více o výuce angličtiny u žáků ZŠ se dozvíte ve druhé části podcastu Zapojme všechny s pedagožkou, autorkou, lektorkou a metodičkou pro ranou výuku angličtiny Sylvií Dolákovou.  

V 1. části dvojdílného podcastu jsme se věnovali tématu výuky angličtiny u předškolních dětí. V tomto navazujícím podcastu nabízí Sylvie Doláková mnoho praktických tipů k úspěšné výuce angličtiny u žáků (nejen s dyslexií) na základní škole. Podívejte se také na článek k podcastu, kde najdete tipy na literaturu i zdroje:.

S výukou angličtiny není radno otálet, a to dokonce ani u dětí s rizikem budoucí dyslexie.  Důležité je včas a správně podchytit začátek a nepromarnit období do sedmi let věku, kdy jsou děti nejvíc otevřené jazykovým vlivům a nejvíc se toho naučí. Více o výuce angličtiny u předškolních dětí se dozvíte v první části dvojdílného podcastu Zapojme všechny s pedagožkou, autorkou a lektorkou Sylvií Dolákovou.

Více info i spoustu tipů se dozvíte v podcastu a na webu Zapojmevšechny.cz v článku k podcstu: https://zapojmevsechny.cz/clanek/detail/podcast-32-jak-na-vyuku-anglictiny-u-predskolnich-deti-vcetne-deti-s-rizikem-dyslexie.

Pomoc dětem ze sociálně znevýhodněných rodin je vždy během na dlouhou trať. Alfou a omegou úspěchu je fungující komunikace, a to především mezi rodinou a školou. Jakým způsobem komunikaci a spolupráci s rodinou zlepšit? A jak posilovat školní motivaci u těchto dětí? Nejen to se dozvíte ve druhé části dvojdílného podcastu Zapojme všechny na téma vzdělávání dětí z rodin se sociálním znevýhodněním s Michaelou Kučerovou a Terezou Dejmalovou z obecně prospěšné společnosti Člověk v tísni.

V 2. dílu podcastu se spolu s redaktorkou Adélou Pospíchalovou více zaměříme na konkrétní podporu a možnosti, jak zefektivnit spolupráci mezi odbornými pracovníky, rodinou a školou, a především jak zlepšit komunikaci mezi všemi stranami.

Organizace Člověk v tísni nabízí rodičům i dětem zejména dlouhodobé individuální doučování v domácím prostředí, které zajišťují dobrovolníci. Pomoc odborných pracovníků z Člověka v tísni ale není omezena pouze na službu doučování. Žáci i jejich rodiny potřebují podporu ve všech krocích spojených se vzděláváním – je proto třeba budovat komunikaci odborných pracovníků s rodinami samotnými i se školami, podpořit komunikaci mezi učiteli a rodiči navzájem, podpořit volnočasové aktivity žáků aj. Tento druh podpory v rámci organizace  Člověk v tísni zajišťují tzv. pracovníci podpory vzdělávání a do určité míry se na ní podílejí také dobrovolníci.

Rodiče hrají klíčovou roli v rozvoji a vzdělávání každého dítěte. Pokud tuto funkci neplní, děti obvykle nevidí důvod, proč by se měly snažit, o to víc, když rodiče dítě (často nevědomky) demotivují nevhodnými poznámkami typu „takhle z tebe nic nebude“ anebo „musíš se přece víc snažit a víc u toho učení sedět“, přičemž ale dítěti žádný konkrétnější návod neposkytují (často nemusí mít ani žádnou přesnější představu, jak by měla vypadat příprava do školy apod).

Takto demotivované dítě volá nejrůznějším způsobem o pozornost – ve škole provokuje, zlobí, neúspěchy se postupně podepisují na jeho sebedůvěře, dítě se začne ze strachu z dalšího selhání bát chodit do školy. Pokud nemá štěstí na vstřícného učitele, skončí v začarovaném kruhu, ze kterého se špatně hledá cesta ven. Kázeňské tresty ani horší známky jako motivační faktor nefungují.

Dítě potřebuje pozitivní vzor a pozornost. Již mnohokrát pozitivně zapůsobil vzor v podobě dobrovolníka/dobrovolnice. Pokud má dítě k dobrovolníkovi důvěru, ochotně spolupracuje, stojí o jeho zpětnou vazbu a názor, samo přichází s vlastní iniciativou, je aktivní ve svém přístupu.

Co přesně znamená pojem rodina se sociálním znevýhodněním? S jakými obtížemi se potýkají děti ze sociálně znevýhodněného prostředí? Jak mohou školní úspěšnost těchto dětí –  včetně dokončení základního vzdělávání – podpořit dobrovolníci? A na jaké překážky naopak narážejí oni sami při práci s dětmi v rodinách? Více v první části dvojdílného podcastu Zapojme všechny s pracovnicemi obecně prospěšné společnosti Člověk v tísni Michaelou Kučerovou a Terezou Dejmalovou.

Podpora dětí z rodin se sociálním znevýhodněním

Rodina se sociálním znevýhodněním je poměrně široký pojem, který zahrnuje rodiny ohrožené nízkým příjmem, nezaměstnaností, nejistotou zaměstnání, rodiny, které mají problémy s bydlením (často se stěhují nebo na malém prostoru bydlí mnoho lidí najednou). Zároveň sem spadají i malé rodiny, většinou samoživitelek nebo samoživitelů, kteří musí vyjít s jedním příjmem. Pro většinu těchto rodin bývá společným rysem nízké vzdělání rodičů (buď základní nebo nedokončené střední). Děti v těchto rodinách se obvykle nemohou spolehnout na systematickou podporu ze strany rodičů. Důvody nízké míry podpory mohou být různé: nezájem, vzdělání není vnímáno jako hodnota, nedostatek času či financí, nedostatečné vzdělání aj.

Děti z rodin se sociálním znevýhodněním mohou mít často obtíže se zvládáním školních nároků. Výsledkem bývá selhávání ve výuce, nízká motivace k učení, nízká sebedůvěra (dítěti schází kladný postoj k sobě samému, ke svým možnostem a výkonnosti), nechuť chodit do školy, nechuť zabývat se úvahami o dalším studiu a profesi, která v mnoha případech ústí ve vyhýbání se školní docházce (s vědomím rodičů i bez).

Jak uvádějí odbornice Michaela Kučerová a Tereza Dejmalová, rodiče se o vzdělávacích službách obecně prospěšné společnosti Člověk v tísni obvykle dozví od učitelů svých dětí. Organizace Člověk v tísni nabízí rodičům i dětem zejména dlouhodobé individuální doučování v domácím prostředí, které zajišťují dobrovolníci. Dále také nabízí návaznou komunikaci a spolupráci se školou a zejména pak s třídním učitelem dítěte. Tuto službu zajišťují pracovníci podpory vzdělávání. Pro úspěšnou spolupráci je vždy důležité, aby to byli sami rodiče, kteří požádají o podporu – je třeba, aby samostatně projevili zájem. Ne vždy se počáteční motivaci rodičů daří dlouhodobě udržet. V některých případech se stává, že spolupráce opadá a z pravidelné práce s dítětem se stává nepravidelná, která posléze i skončí.

V podcastu se dále dozvíte o podmínkách pro učení, aby pomoc fungovala. Také pak, jaké jsou hlavní negativní faktory osob se sociálním znevýhodněním. Celý text najdete na webu Zapojmevšechny.cz v sekci Podcast. 

Pokud Vás téma zaujalo, očekávejte v týdnu od 14. 11. 2022 druhou část podcastu. V tom se dozvíte, jak efektivně komunikovat s žáky z rodin se sociálním znevýhodněním a jak je pozitivně motivovat. Odbornice Člověka z tísni předají i tipy, jak na komunikaci a spolupráci s rodiči, kteří se potýkají s problémem sociálního znevýhodnění.

V podcastu se Radka Schillerová věnujte tomu, jak řešit náročné chování u žáků ve školní třídě nebo mimo školu. Rodičům i pedagogům v tomto může pomoci metoda aktivního naslouchání. Radka Schillerová je lektorka Školy bez poražených pro Gordonův institut, která se zaměřuje na práci a komunikaci s dětmi a také vede kurzy zaměřené na aktivní naslouchání.

Náročné chování ve škole

Úkolem každého učitele by mělo být ve třídě vytvořit takové prostředí, které umožňuje žákům i učiteli naplňovat základní potřeby (fyziologické potřeby, potřebu bezpečí, sounáležitosti, uznání a seberealizace) a zároveň rozvíjí sociální a emoční dovednosti. Pouze takové prostředí skutečně podporuje žáky v procesu učení. Je naprosto přirozené, že i v tomto „ideálním“ prostředí naplněném láskou a respektem se budete setkávat s náročným chováním. To často nesouvisí přímo s vámi nebo učením. Může pramenit z nenaplněné základní lidské potřeby v různých prostředích – v rodinném, mimoškolním, zdravotním i duševním. Ať je příčina jakákoliv, náročné chování se projevuje třemi způsoby:

Dětský psychiatr Bruce D. Perry, M.D., Ph.D. definoval 5 stavů aktivace stresové reakce: klid, ostražitost, znepokojení, strach a zděšení. Žáci se dokážou bezproblémově učit, nachází-li se ve stavu klidu a ostražitosti. Jakmile se ocitnou ve stavu znepokojení, znamená to, že začínají vnímat stres, což jim znemožní učení a vyvolá určitou formu náročného chování (vzdor, neplnění úkolů, falešné naplňování potřeb…).

A přesně tohle jsou ty chvíle, kdy můžete žáky citlivým způsobem učit seberegulaci a ze stavu znepokojení je dostat do klidu. Děti seberegulaci samy od sebe nezvládají, protože nemají ještě dostatečně vyvinutý mozek – tedy v jejich mozku neexistují nebo jsou velmi málo zasíťovaná nervová propojení tří základních mozkových struktur (mozková kůra, limbický systém, mozkový kmen), které při seberegulaci potřebují.

Tím, že budete žáky náročnými situacemi provázet empatickým a respektujícím způsobem, například využíváním aktivního naslouchání, ovlivníte vývoj jejich mozku a vytváření těch správných cestiček, které jim v budoucnu pomůžou stresové situace a následné náročné chování zvládat kultivovaným způsobem. Zároveň získáte v hodině více prostoru pro opravdovou výuku.

Aktivní naslouchání vám pomůže eliminovat používání nefunkčních strategií, jako jsou zvýšený hlas, křičení, příkazy, zákazy nebo neustálé opakování pokynu dokola. Naopak pochopíte příčinu žákova náročného chování, odkryjete jeho nenaplněnou potřebu, zklidníte emoce a pomůžete mu ze stavu znepokojení do stavu klidu. Teprve potom bude opět schopný se učit.

Více o aktivním naslouchání jako nástroji sbližování, jak s aktivním nasloucháním začít, další podněty a informace k této problematice a tipy na literaturu najdete v textu u podcastu na webu Zapojmevšechny.cz.