Zapojme všechny

V tomto podcastu se Radka Schillerová zaměří na dětský vztek, jeho projevy a zvládání. Co nejlépe funguje a čeho by se měli rodiče a pedagogové za všech okolností vyvarovat?

Komunikace s předškolními dětmi – jak zvládat vztek

Vztek je běžná emocionální reakce, jedná se o jednu ze základních emocí. Obecně je bohužel vnímána negativně, ale v žádném případě není účelem ho zcela vymýtit. Naopak, je vhodné s ním předem počítat a naučit se porozumět tomu, co nám dítě projevy vzteku sděluje. Vztek má vždy nějaký konkrétní smysl a význam. Dospělí mnohdy vztek u dětí nechtěně podněcují. Často jsou na vině drobná napětí, stres, shon, nejrůznější zákazy, příkazy.

Jakmile dítě prožívá vztek, je v zajetí tzv. „emočního mozku“ (více o „emočním mozku“ najdete v PODCAST 27. díl: Jak komunikovat s předškolními dětmi | Zapojmevšechny.cz (zapojmevsechny.cz). V tu chvíli potřebuje podporu ze strany dospělého, aby se mohlo postupně učit získávat na tyto situace náhled a rozvíjet svoji schopnost sebeovládání, vědomý náhled apod.

U dětí se můžeme setkat se dvěma druhy vzteku:

Jak na ně reagovat, jak jim předcházet a jaké aktivity pomohou? Co je to time out a kdy ho využít?

Další informace, tipy na literaturu o vzteku jak pro děti, tak dospělé, ale i další najdete v textu u podcastu na webu Zapojmevšechny.cz.

Hostem podcastu Zapojme všechny Adély Pospíchalové je Radka Schillerová, lektorka komunikačních dovedností Školy bez poražených, která se zaměřuje na práci a komunikaci s předškolními dětmi a zvládání emočně vypjatých situací. V 1. díle podcastu se rodiče i pedagogové dozví praktické tipy, jak mluvit s předškolními dětmi. Lektorka také přináší informace, na jakém principu funguje lidský mozek, a jak vhodně reagovat na projevy vzteku u dětí.

Více info k tématu i tipy ke komunikaci najdete u článku k podcastu na webu Zapojmevšechny.cz: https://zapojmevsechny.cz/clanek/detail/podcast-27-dil-jak-komunikovat-s-predskolnimi-detmi?activate=0&show=1.

Jak moc se liší ukrajinské školství od českého a jak se změnilo po nedávných reformách? Jak probíhá společné vzdělávání ve školách v rámci programu Nová ukrajinská škola? V podcastu Zapojme všechny Marta Kozdas se svým hostem Valentynou Ljulja, projektovou asistentkou transformačních projektů AMO (Asociace pro mezinárodní otázky), přibližuje v reakci na aktuální dění a příchod ukrajinských dětí do českých škol posluchačům některá specifika ukrajinských škol. 

Struktura vzdělávání 

V minulosti byla struktura školského systému členěna na základní a střední školu, která dohromady trvala 10 let. Byla rozdělena na 1.–⁠ 3., 4.–8. a 9.–10. ročník. Zákon o všeobecném středním vzdělávání z roku 1999 počítal se značnými změnami ve struktuře, délce a obsahu základního a středního vzdělání. V roce 2001 začala probíhat reforma školského systému, jejíž největší změnou je plánovaný přechod na dvanáctiletou školu. Program Nová ukrajinská škola zavedl nově povinných 12 let docházky. Reforma je koncipována na roky, protože není možné rychle změnit vzdělávací tradici, která se na Ukrajině pěstuje po desetiletí. V září 2017 byl přijat nový školský zákon (№ 38-39; předchozí zákon existoval 26 let), který upravuje základní principy nového vzdělávacího systému. Tento nový zákon se připravoval čtyři roky. V únoru 2018 schválila vláda nový Státní standard pro základní vzdělávání. Od školního roku 2018 trvá tedy pregraduální vzdělávání 12 let. To znamená, že všichni studenti, kteří vstoupili do 1. ročníku v roce 2018, budou maturovat po dokončení 12. ročníku. Studentů, kteří dokončili 1. ročník před rokem 2018, se to netýká. Aktuálně se školy dělí na 3 základní stupně: 1. Začátečnická škola 1.–4. ročník (anebo také první stupeň základního vzdělávání), děti vstupují do začátečnické školy v 6ti letech; 2. základní škola 5.–9. ročník anebo také „druhý stupeň - nižší střední vzdělávání“; 3. střední škola 10.–12. ročník (studium pouze do 11. ročníku - týká se jen těch žáků, kteří dokončili 1. ročník před rokem 2018). O předškolním vzdělávání, známkování i o tom, jak se vzdělávají na Ukrajině učitelé, o společném vzdělávání i podpůrných pozici, i mnoho dalšího najdete také na odkazu k podcastu na webu Zapojmevšechny.cz.

Supervize ve školách není kontrola, jak se mnozí mylně domnívají. Je to cílené sdílení vedené odborníkem, zaměřené nikoliv na metodiku či odbornost, ale spíše na vztahové otázky. Na školách může pomáhat řešit konkrétní kauzy jednotlivých žáků, ale také vztahy mezi vedením a zaměstnanci, vztahy v kolektivu i třeba pomáhat jednotlivcům, např. v případě profesního vyhoření. Supervizor funguje jako jakýsi průvodce, který účastníkům umožňuje nahlédnout na jejich práci z jiného úhlu.   

Supervize ve školách

V podcastu Zapojme všechny si redaktorka Adéla Pospíchalová povídá s Kamilou Bobysudovou, supervizorkou, lektorkou, psychoterapeutkou a krizovou interventkou, a Vladislavem Günterem, zástupcem manažera projektu Podpora společného vzdělávání v pedagogické praxi při Národním pedagogickém institutu ČR.   

Mnohé školy již mají zkušenost s nejrůznějším koučinkem a mentoringem, co však prozatím chybělo, bylo větší zaměření na lidský aspekt, na klima a kulturu školy. V určitých podobách již supervize na školách nějakou dobu probíhá, například prostřednictvím expertních služeb, ale zatím jen opatrně. Ne všichni pedagogové se navíc vyznají přesně v tom, co taková supervize na školách obnáší a co mají od profesionálního supervizora očekávat.  

Více informací o práci supervizora najdete také na webu Zapojmevšechny.cz.

V 1. díle podcastu s Kristýnou Titěrovou se zájemci mohli dozvědět o fungování obecně prospěšné společnosti META zaměřené na podporu dětí s odlišným mateřským jazykem a jejich rodin, a to především s ohledem na úspěšné zapojení dětí do školní docházky. Část podcastu se také věnovala problematice učení se češtině jako druhému jazyku a úskalím, s nimiž se musí žáci s OMJ v českém vzdělávacím systému vypořádat. V dnešním 2. dílu se více zaměříme na podpůrné pozice pro žáky s OMJ, konkrétně na fungování dvojjazyčného asistenta na školách, na učitele češtiny jako druhého jazyka a také koordinátory žáků s OMJ.

V článku k podcastu na webu Zapojmevšechny.cz najdete také přehled škol v každém kraji České republiky, které mají rozpracovaný systém podpory pro žáky s OMJ a spoustu odkazů na společnosti, které se touto problematikou zabývají.

Jaké konkrétní služby nabízí organizace META pro žáky s odlišným mateřským jazykem? Jaká jsou úskalí při učení se češtině jako druhému jazyku a jak to dětem s OMJ co nejvíce usnadnit? Na tyto otázky i mnoho dalších odpovídá v podcastu Zapojme všechny Rumyaně Georgievě programová ředitelka a vedoucí služeb pro pedagogy obecně prospěšné společnosti META Kristýna Titěrová.  

V článku k podcastu na webu Zapojmevšechny.cz najdete navíc spoustu informací k tématu žáků s OMJ:  

- Podpora žáků s OMJ před doporučením pedagogicko-psychologické poradny 

- Co je "určená škola", jak funguje a kde je najdete? 

- Práce s klimatem třídy 

- Učení se češtině jako druhému jazyku atd.  

Také zde získáte spoustu tipů, kde najít potřebné materiály pro začlenění dítěte s OMJ do třídy: https://zapojmevsechny.cz/clanek/detail/podcast-23-dil-nastup-zaku-s-odlisnym-materskym-jazykem-omj-do-skoly 

Co čeká děti z odlišného jazykového prostředí, když nastoupí do české školy? Jaké bývají nejčastější problémy a jaké možnosti mají učitelé i žáci, aby integrace proběhla co nejlépe?   

Hostem nového podcastu Zapojme všechny Adély Pospíchalové je Bc. Jan Heinrich z obecně prospěšné společnosti META o.p.s., zabývající se integrací dětí s odlišným mateřským jazykem. Obecně prospěšná společnost META, o.p.s. pomáhá rodinám zorientovat se v českém vzdělávacím systému, naučit se česky, součástí její činnosti je i poradenství. Také se však s cílenou pomocí obrací na samotné školy, které mnohdy tápou a často dítě raději odmítnou z obavy, jak se k integraci dítěte s odlišným mateřským jazykem (dále OMJ) postavit. Většina nově příchozích rodin cizinců má nulovou nebo jen velmi mlhavou představu, jak české školství funguje. Každá rodina přichází se svou vlastní zkušeností ze země původu, a ty se často diametrálně liší. Málokdo se tedy vyzná ve svých právech a povinnostech, v tom, co přesně obnáší v České republice povinná školní docházka apod. Nikdy však nelze čekat s nástupem do školy až do doby, kdy se dítě naučí dostatečně česky.  

Prvním problémem je samozřejmě jazyk a následně scholarizace. Dítě se obvykle posílá do spádové školy, určitě není vhodné situaci zhoršovat dojížděním mimo bydliště. Navíc není žádoucí, aby se například v nějaké škole (vstřícné vůči integraci cizinců) koncentrovalo více studentů s OMJ. Každé dítě by mělo hned po nástupu obdržet co největší podporu ve formě jazykové přípravy a následně plán pedagogické podpory, a to nejen v českém jazyce, ale i všech ostatních předmětech. Rozhodně se nedoporučuje, aby dítě automaticky šlo o ročník níže jen proto, že neumí dostatečně česky, byť je to na mnoha školách častá praxe.  

V každém případě je třeba mít na paměti, že se jedná o velice individuální záležitost, kdy hraje roli celá řada faktorů, včetně osobnosti daného dítěte. Některé děti se díky svému osobnímu nastavení rychle zapojí do kolektivu, což prospívá i následnému učení se češtině, u jiných může odlišné prostředí a logické zhoršení (anebo kolísání) školních výkonů vyvolat silnou frustraci, která může vést k pasivitě a letargii, jindy naopak k „vyrušování“ ve snaze upoutat na sebe pozornost. Vždy je na místě vstřícnost a trpělivost ze strany učitele. Integrace a adaptace dítěte mnohdy od samého počátku naráží na problém komunikace s rodinou.  

O tom, jak fungují vietnamské a ruskojazyčné komunity, ale i o integraci na střední školu, komunikaci s rodinou a dalších důležitých aspektech zahrnutých v integraci dětí s OMJ i s odkazy na pomoc se dozvíte v článku k podcastu na webu www.zapojmevsechny.cz.

Ve 2. dílu podcastu o vývojové dysfázii s logopedkou Martinou Křivkovou přinášíme nejen konkrétní tipy o možnostech nápravy, ale celou řadu dalších informací o práci s těmito dětmi v předškolních i školních zařízeních.  

Vývojová dysfázie: Rady a tipy pro rodiče a děti 

V minulém dílu podcastu s logopedkou Martinou Křivkovou jsme se blíže seznámili s problematikou vývojové dysfázie a naučili si ji nezaměňovat s opožděným vývojem řeči. Alfou a omegou je včasná a přesná diagnóza, obvykle kolem 4. roku věku dítěte, a následná práce s dítětem.  

Při nápravě vývojové dysfázie je nutné po stanovení diagnózy vyhledat pomoc ze strany nejrůznějších odborníků – jedná se o tzv. kruhový model spolupráce, do nějž se zapojují rodiče, pedagogové, logopedi, případně další odborníci (psycholog, foniatr apod).  Poté, co psycholog stanoví diagnózu, vysvětlí rodičům, oč se u vývojové dysfázie jedná, a pošle je s dítětem za logopedem. Logoped posléze řídí dlouhodobou terapii a vede v ideálním případě logopedický deník.    

Tipy a doporučení při nápravě vývojové dysfázie Klíčové je zapojení vícesmyslového vnímání. Pokud něco nejde sluchem, je ideální zapojit další smysly – zrak, čich, hmat.  

Více se dozvíte v podcastu nebo v textu k podcastu na webu Zapojmevšechny.cz, kde najdete mj. logopedický deník a spousty tipů k další práci s dětmi s VD.

Jaké jsou fáze vývoje řeči? V kolika letech by dítě mělo plynně mluvit a jaký je rozdíl mezi opožděným vývojem řeči a vývojovou dysfázií? V podcastu s logopedkou Martinou Křivkovou se dozvíte nejen odpovědi na tyto otázky, ale i celou další řadu informací o vývojové dysfázii řeči a o tom, že poruchy řeči neznamenají jen problémy  s výslovností, ale že postihují i další jazykové roviny.

Vývojová dysfázie

Ač to může být překvapivé, dětí s vývojovou dysfázií řeči je v populaci poměrně hodně. Péče o ně je vždy dlouhodobá záležitost. Na místě je včasná diagnostika a rychlé a správně zvolené nápravné postupy. Mezi lidmi panuje zažitý, ale bohužel dosti škodlivý mýtus, že logoped řeší pouze špatnou výslovnost. Řeč se však skládá z více rovin a s těmito rovinami se u dětí s vývojovou dysfázií pojí i specifické problémy. Obecně tyto řečové problémy dělíme do 4 skupin:

• problémy se slovní zásobou – nedostatečná a málo bohatá slovní zásoba;

• problémy s gramatickou stavbou vět po 4. roce věku – dysgramatismy, například chybné skloňování;

• problémy v sociálním užití řeči;

• čistě výslovnostní problémy.

Tyto roviny fungují v ideálním případě propojeně, pokud je však některá z nich postižena, narušuje to celkovou komunikační schopnost.

Vývoj řeči

Při práci s dětmi s  vadami řeči je vždy klíčová znalost zdravého vývoje řeči. Již před 1. rokem dítě rozvíjí pasivní slovní zásobu, v průběhu 1. roku se objevuje hra s mluvidly, broukání, žvatlání. Kolem 1. roku věku děti začínají zvukově označovat osoby (členy rodiny) anebo konkrétní věci. Jedná se však o izolovaná slova. Do zhruba 1 a ½ roku věku proto převládají v komunikace dětí gesta. Zhruba kolem 2. roku začne dítě označení členů rodiny propojovat s onomatopoickými citoslovci, díky čemuž vznikají první jednoduché věty typu „mama ham“, „tata pápá“.

Postupně dochází k přibírání sloves a dalších slovních druhů. Mezi 2. a 3. rokem věku se dítě učí používat přídavná jména a zájmena, úplně nakonec si osvojuje znalost předložek, číslovek a spojek. Ve 3. roce věku již dítě obvykle dokáže vytvořit víceslovné věty, postupně začíná používat minulý čas a také množné číslo. Mělo by být schopno odpovídat na jednoduché otázky.

V období mezi 3. a 4. rokem postupně propojuje jednoduché věty do souvětí, takže je řeč pro okolí již srozumitelnější. Za zlomový se ve vývoji řeči považuje 4. rok věku. V tomto věku by již dítě mělo být schopno vyprávět, konverzovat, odpovídat na otázky, mělo by aktivně užívat všechny slovní druhy, v jeho řeči by se také neměly vyskytovat dysgramatismy (nejedná se samozřejmě o děti s odlišným mateřským jazykem než čeština).

Kdy se jedná o opožděný vývoj řeči a kdy už je to vývojová dysfázie se dozvíte v textu k 20. podcastu na webu Zapojmevšechny.cz.

Ne vždy je okamžité zapojení odborníků tím nejlepším řešením. Existují situace, kdy se děti nebo dospívající mnohem snáze svěří se svými starostmi vrstevníkům. I taková je zkušenost dvou absolventů střední školy Filipa Špinky a Štěpána Hartla, kteří se nechtěli smířit s mnohdy problematickými mezilidskými vztahy na školách a obecně ve společnosti, založili organizaci Alpateam a pomocí veřejných diskusí, filmu, Instagramu, písniček a rozhovorů se známými osobnostmi se to snaží změnit.

Každý třetí žák na střední škole už pravděpodobně zažil šikanu

Podle mezinárodního šetření PISA uskutečněného v roce 2018 každý třetí žák ve výzkumném vzorku v České republice uvedl, že je vystaven nevhodnému chování ze strany spolužáků alespoň několikrát za měsíc, průměr v zemích OECD je pak 23 %. Dalším šetřením je mezinárodní TIMMS. 

Šikana pravděpodobně nejvíce ohrožuje žáky v posledních ročnících základních škol a na středních školách. Obdobnou zkušenost mají dnes již absolventi střední pedagogické školy v Litomyšli Filip Špinka a Štěpán Hartl, zakladatelé spolku Alpateam, kteří se v současnosti věnují nejen šikaně, ale i kyberšikaně, trollingu a mezilidským vztahům obecně. V budoucnosti by rádi svou pozornost upřeli i k dalším palčivým společenským problémům, které osobně zažili, například při cestách do velkých měst a v zahraničí (jako je policejní brutalita, politická situace v některých zemích aj.).

Oba středoškoláci se v rámci činnosti spolku Alpateam rozhodli nejprve oslovit vrstevníky pomocí video scének „Chovejme se k sobě hezky“. Jejich pozitivní odezva inspirovala oba mladé muže k dalším projektům, tentokrát již zaměřeným na šikanu – na začátku stál rozhovor s hercem Davidem Krausem, který má sám se šikanou osobní zkušenost. Úspěch slavila i veřejná debata o šikaně v Litomyšli, do níž se aktivně zapojilo na 200 lidí.

Více o šikaně, projektu Alpateam i jak pomáhá se dozvíte na webu Zapojmevšechny.cz.