Zapojme všechny

Našimi hosty jsou Mgr. Michaela Štáfková, MBA, a Mgr. Zuzana Hanáková. 

Obě dámy jsou terapeutky, které se věnují psychologické práci s dětmi i s dospělými, s žáky, studenty, ale mají také velké zkušenosti z práce s učiteli a řediteli škol. V rozhovoru, tematicky rozděleném do čtyř dvacetiminutových kapitol, se postupně dotkneme témat, se kterými se ředitelé škol při své práci potýkají denně a která současné koronavirové dění ještě znásobují. 

Témata našeho povídání vzešla z průzkumu mezi řediteli škol, průzkum realizoval projekt SRP NPI ČR, který od roku 2016 pomáhá ředitelům strategicky vést školy.

Moderuje MgA. Vendula Ježková, Ph. D. (www.vedemeskolu.cz)

Profesní i osobní výzva. Řízení školy v pandemii  Našimi hosty jsou Mgr. Michaela Štáfková, MBA, a Mgr. Zuzana Hanáková. Obě dámy jsou terapeutky, které se věnují psychologické práci s dětmi i s dospělými, s žáky, studenty, ale mají také velké zkušenosti z práce s učiteli a řediteli škol.   V rozhovoru, tematicky rozděleném do čtyř dvacetiminutových kapitol, se postupně dotkneme témat, se kterými se ředitelé škol při své práci potýkají denně a která současné koronavirové dění ještě znásobují.   Témata našeho povídání vzešla z průzkumu mezi řediteli škol, průzkum realizoval projekt SRP NPI ČR, který od roku 2016 pomáhá ředitelům strategicky vést školy.

Profesní i osobní výzva. Řízení školy v pandemii  

Našimi hosty jsou Mgr. Michaela Štáfková, MBA, a Mgr. Zuzana Hanáková. Obě dámy jsou terapeutky, které se věnují psychologické práci s dětmi i s dospělými, s žáky, studenty, ale mají také velké zkušenosti z práce s učiteli a řediteli škol.   

V rozhovoru, tematicky rozděleném do čtyř dvacetiminutových kapitol, se postupně dotkneme témat, se kterými se ředitelé škol při své práci potýkají denně a která současné koronavirové dění ještě znásobují.   Témata našeho povídání vzešla z průzkumu mezi řediteli škol, průzkum realizoval projekt SRP NPI ČR, který od roku 2016 pomáhá ředitelům strategicky vést školy.

Michaela Štáfková a Zuzana Hanáková jsou terapeutky, které se věnují psychologické práci s dětmi i s dospělými, s žáky, studenty, ale i řediteli či učiteli. Obě spolupracují s NPI ČR, a tak jsme je oslovili ke spolupráci v rámci projektu psychologické podpory ředitelů škol.   

Témata vzešla z projektu SRP NPI ČR, který od roku 2016 pomáhá ředitelům strategicky vést školy. Kolegové ze SRP posbírali impulzy, otázky či obavy ředitelů „ z terénu“, další témata pak doplnily obě terapeutky přímo ze své praxe.  Jak ve škole mluvit s žáky a kolegy o nemoci a také o smrti

Národní pedagogický institut České republiky skrze své projekty SRP (Vedemeskolu.cz) a ve spolupráci s projektem Opatruj.se (NÚDZ) připravil sérii webinářů, ve kterých psychologové, speciální pedagogové a terapeuti citlivým způsobem otevírají společensky často stigmatizovaná témata potřeby psychologické pomoci. II. díl rozhovor s PhDr. Petr Winkler, Ph.D. Na základě impulzů a dotazů od ředitelů z celé ČR vznikl video rozhovor, jejichž hostem je PhDr. Petr Winkler, Ph.D. z Národního ústavu duševního zdraví. Tématem rozhovoru jsou specifika manažerské role ředitele a způsoby, jak si při vedení školy udržet duševní zdraví své i svých podřízených. Jak řešit syndrom vyhoření, či psychické obtíže kolegů? Jak ošetřit klima školy tváří v tvář tragické události, úmrtí v rodině žáka nebo mezi kolegy?

Národní pedagogický institut České republiky proto skrze své projekty SRP (Vedemeskolu.cz) a APIV B (Zapojmevsechny.cz) a ve spolupráci s projektem Opatruj.se připravil sérii webinářů, ve kterých psychologové, speciální pedagogové a terapeuti citlivým způsobem otevírají společensky často stigmatizovaná témata potřeby psychologické pomoci.   

Na základě impulzů a dotazů od ředitelů z celé ČR vznikl  video rozhovor, jejichž hostem je  PhDr. Petr Winkler, Ph.D z Národního ústavu duševního zdraví. Tématem rozhovoru jsou specifika manažerské role ředitele a způsoby, jak si při vedení školy udržet duševní zdraví své i svých podřízených. Jak řešit syndrom vyhoření, či psychické obtíže kolegů? Jak ošetřit klima školy tváří v tvář tragické události, úmrtí v rodině žáka nebo mezi kolegy?  

Maminka rozumově nadaného žáka čtvrté třídy běžné základní školy vypráví o dosavadní cestě svého syna vzdělávacím systémem, o přístupu učitelů i vedení školy a podpoře, jíž se jejímu dítěti dostalo/nedostalo. Rozvoj nadaných žáků v základních školách stále ještě spočívá ve většině případů především na bedrech rodiny.

Do podcastu Zapojmevšechny.cz si redaktorka Marta Kozdas tentokrát pozvala Simonu, maminku žáka 4. ročníku základní školy. Její syn je jednak bilingvní, jednak nadprůměrně zdatný v matematicko-logické a verbální oblasti. Že se jedná o mimořádně šikovné a zvídavé dítě, si Simona všimla již v jeho útlém věku, kdy chlapec odmítal jen tak nečinně ležet v kočárku a chtěl vidět vše kolem sebe. Ve dvou letech se začal zajímat o písmenka, obkreslovat je a skládat, později je pomocí vzdělávacích videí a aplikací na notebooku počal „ťukat“ i do klávesnice. Díky tomu uměl záhy psát. Zhruba v pěti letech pak plynule četl. Naučil se to opět bez pomoci dospělých. Při logopedických cvičeních ho totiž nebavilo jen pasivně opakovat pořád dokola táž slova, ale chtěl si je sám číst z logopedických materiálů. Obdobné nadání vykazoval i v matematické oblasti. Sčítat uměl zhruba v době nástupu do mateřské školy, ještě před zahájením školní docházky dokázal násobit.

Vzhledem k počtu dětí a vytíženosti učitelek v mateřské škole jeho nadání ve školce ale nikdo plně nezaregistroval. Proto s ním také nikdo individuálně nepracoval a jeho nadání nerozvíjel.

Nástup do 1. ročníku základní školy proběhl bez problémů. Již v 1. ročníku byl chlapec přijat do Dětské Mensy, ve 2. ročníku pak absolvoval vyšetření intelektu v pedagogicko-psychologické poradně, jež potvrdilo mimořádné nadání v matematicko-logické i verbální oblasti. Na základě tohoto zjištění mu byla přiznána podpůrná opatření 2. stupně – škola měla zakoupit materiály a další pomůcky a zadávat mu práci navíc. Měl být také vzděláván podle individuálního vzdělávacího plánu.  Nic z toho však nebylo ve školní praxi realizováno se slovy, „že ve třídě s 29 dětmi je obtížné se věnovat některému dítěti nad rámec výuky“. Vzhledem k tomu, že ve škole nepůsobí speciální pedagog ani školní psycholog, nebylo možné situaci konzultovat s žádným odborníkem.

Rodině nezbylo tedy nic jiného než vzít rozvoj dítěte do vlastních rukou. Naštěstí se do jeho vzdělávání zapojují všichni členové rodiny včetně prarodičů – dítě se například naučilo psát abecedou svého druhého jazyka a s prarodičem psaní v tomto jazyce dále trénuje. Rodina syna také přihlásila do vhodných kroužků, například do klubu nadaných dětí při Přírodovědecké fakultě, pořizuje mu speciální výukové materiály, nainstalovala mu aplikaci Duolingo. Situace kolem pandemie covidu-19 rodině nadaného školáka paradoxně pomohla. Vzhledem k tomu, že škola funguje distančně a všichni žáci dostávají stejné úkoly s občasnými dobrovolnými bonusovými úlohami navíc, může se rodina více zaměřit na individuální rozvoj dítěte a syn nemusí do úmoru opakovat věci, které již mnoho let umí.

Na základě dosavadních zkušeností rodina uvažuje o tom, že by s přechodem na druhý stupeň změnila školu. V úvahu přichází některé z osmiletých gymnázií, případně škola s rozšířenou výukou matematiky. Nadaný školák by preferoval druhou možnost a dle svých slov se na takovou změnu těší, třebaže by to znamenalo jiné prostředí i to, že by přišel o kolektiv, do kterého dobře zapadl, a i o dobrého kamaráda.

Příjmení hosta nebylo uvedeno z důvodu ochrany soukromí.

Tipy na další texty k tématu nadaných dětí i doporučenou literaturu najdete na: https://zapojmevsechny.cz/clanek/detail/podcast-11-dil-jake-je-byt-rodicem-ditete-s-nadanim. 

Adéla, studentka Ostravské univerzity, která již několik let trpí panickou a smíšenou úzkostně depresivní poruchou, vypráví o studiu na střední a vysoké škole a o úskalích, jimž musela kvůli své diagnóze čelit.

Příběh studentky speciální pedagogiky na Ostravské univerzitě Adély je názorným příkladem toho, jak by včasná diagnóza odborníků, a především otevřená komunikace žáka a jeho rodičů s blízkým sociálním okolím i učiteli, mohla usnadnit nejen studium, ale i život jako takový. U Adély propukla panická porucha a smíšená úzkostně depresivní porucha v době dospívání. Projevy poruchy blízké sociální okolí a rodinní příslušníci nejprve přičítali pubertě a adaptaci na změnu. Adéla v té době totiž měnila školu a sžívala se na soukromém gymnáziu s novým kolektivem a učiteli. Nikdo, včetně jí samé, si dlouhou dobu nepřipouštěl, že její obtíže nejsou jen stresovou reakcí na zátěž.

Rodina nakonec po opakovaném zhoršování psychického stavu Adély kontaktovala praktickou lékařku. Ta diagnostikovala depresivní poruchu a nasadila odpovídající medikaci. Panická porucha u dívky v té době diagnostikována ještě nebyla. Psychický stav dívky se ale nezlepšoval. Později začala Adéla ambulantně docházet na konzultace k psycholožce. Ačkoliv ta doporučila léčbu u psychiatra, maminka Adély tuto možnost odmítla. Adéla nevyužívala při studiu individuální vzdělávací plán. Měla nicméně určité zohlednění počtu omluvených absencí, a to na základě ústní dohody s vedením školy.

Studium na vysoké škole pro Adélu znamenalo nakonec výraznou zátěž. Při prvním zkouškovém období zkolabovala a byla hospitalizována. Teprve tehdy se dostalo Adéle řádného psychiatrického vyšetření a konečně se dozvěděla diagnózu: panická a smíšená úzkostně depresivní porucha. Tato zkušenost pro ni byla zlomová. Na doporučení jedné z profesorek se obrátila na centrum Pyramida pro studenty se specifickými studijními potřebami při Ostravské univerzitě, které studentům pomáhá během studia překonávat bariéry způsobené jejich handicapem. Díky tomu Adéla dnes ví, na jaké dílčí speciální úpravy studia má nárok, a naučila se také lépe komunikovat s pedagogy o svých problémech.

Zpětně vidí Adéla největší problém v nedostatečné komunikaci, a především v malé informovanosti učitelů a spolužáků o onemocnění. Učitelům by poradila, aby se v první řadě snažili žákům a studentům s tímto onemocněním více naslouchat a nenechali se odradit první odmítavou reakcí.

Příjmení hosta nebylo uvedeno z důvodu ochrany soukromí.

Konkrétní tipy i doporučenou literaturu k tématu najdete v rámci aplikace Zapojmevšechny.cz: https://zapojmevsechny.cz/clanek/detail/podcast-10-dil-panicka-porucha-a-studium-na-stredni-a-vysoke-skole 

S lektorem Nové školy a učitelem z Pedagogické fakulty UK Zbyňkem Němcem o spolupráci mezi asistentem pedagoga a učitelem a chybách, jichž by se měly obě strany v ideálním případě vyvarovat. Speciální pedagog Zbyněk Němec a někdejší asistent pedagoga dnes na Pedagogické fakultě UK připravuje budoucí učitele a v rámci specializovaných kurzů Nové školy také zájemce o práci asistenta pedagoga. V čem podle něj asistenti pedagoga, učitelé a také ředitelé nejčastěji chybují a jak takovým chybám předcházet?

V mateřských, základních i středních školách se v posledních letech výrazně zvýšil počet asistentů pedagoga a tento pozitivní trend nadále pokračuje. V řadě případů však ředitelé a ani samotní učitelé netuší, jak asistenty správně zapojovat do výuky i celkové činnosti školy. Asistent navíc mnohdy nemá dostatečné vzdělání a zpočátku ani potřebné zkušenosti na to, aby si své kompetence dokázal sám vymezit. V důsledku toho pak chybují jak asistenti pedagoga, tak „jejich“ učitelé a kolikrát i sami ředitelé škol. Chyby bývají různé povahy, od přílišné horlivosti ze strany asistenta pedagoga, kdy dělá práci za žáka a brání tak jeho rozvoji, přes nevyjasnění kompetencí asistenta pedagoga ve třídě, nedostatečné metodické vedení ze strany učitele až po přeceňování role asistenta pedagoga ve vzdělávání žáků se speciálními vzdělávacími potřebami.

Asistent pedagoga je ve třídě v první řadě proto, aby pomáhal učiteli s jednoduššími úkoly a ten se mohl věnovat složitější pedagogické práci. Je vždy na učiteli, aby se s asistentem pedagoga dopředu domluvil, zadal mu konkrétní práci a rozdělil si s ním úkoly. Konfliktním situacím, k nimž může mezi asistentem a učitelem docházet, se dá předcházet lepší informovaností a proškolením jak asistentů pedagoga, tak samotných učitelů. Klíčovou roli zde sehrávají ředitelé škol, kteří by se neměli bát posílat nové asistenty pedagoga na specializační kurzy (ideálně tandemového typu asistent – učitel). Investice do takových kurzů a školení se jim vždy stonásobně vrátí – minimálně v podobě dobře „šlapajícího“ týmu učitel – asistent pedagoga.

PhDr. Zbyněk Němec, Ph.D. je speciální pedagog. Vyučuje na Pedagogické fakultě Karlovy Univerzity. Sám před lety působil jako asistent pedagoga, posléze se této problematice věnoval jako pracovník speciálně pedagogického centra, lektor kurzů organizace  Nová škola, o.p.s.,  a také v rámci výzkumu na Pedagogické fakultě UK. Své bohaté zkušenosti zúročil v mnoha publikacích zaměřených na práci asistentů. S kolegy z Nové školy o.p.s. provozuje webové stránky www.asistentpedagoga.cz.

Hlavní tipy i doporučenou literaturu najdete u podcastu v rámci aplikace Zapojmevšechny.cz!

Rodinné terapeutky a poradkyně v mateřské a základní škole Tereza Berková a Sylvie Stretti vám představí příručku Až se sejdeme ve škole – krizový plán pro mateřské, základní a střední školy, který se ve školním roce 2020/21 může hodit opravdu všem učitelům. Dozvíte se, jak uspořádat první třídnickou hodinu s dětmi a získáte i další  tipy pro adaptaci dětí a žáků ve školách po ukončení platnosti vládních nařízení proti šíření onemocnění covid-19.

Život v Česku už téměř rok řídí vládní nařízení proti šíření onemocnění covid-19. Děti tráví většinu svého času doma, přestaly chodit na kroužky či sport. Psychické i fyzické vypětí rodičů, pramenící z nároků distanční výuky jejich dětí, se může odrážet ve stresující atmosféře v rodině. Mnohé děti proto trápí úzkosti spojené s nejistotou, obavy o zdraví blízkých, osamělost či sociální izolace. Jsou navíc ohrožené závislostí na sociálních sítích, počítačových hrách, ale i kyberšikanou.

Učitele čeká v brzké budoucnosti další výzva, a to návrat dětí do škol. Vyplatí se proto nepodceňovat přechod mezi distanční výukou a výukou ve škole a poskytnout dětem a žákům čas na adaptaci, zvolit vhodné aktivity a přístupy, které usnadní tuto změnu. Učitelé by měli být také připraveni na to, že u žáků se mohou vyskytovat propady v chování a prožívání, a měli by také vědět, jak v takové situaci postupovat.

Rodinné terapeutky a poradkyně v mateřské a základní škole Tereza Berková a Sylvie Stretti vám představí příručku Až se sejdeme ve škole – krizový plán pro mateřské, základní a střední školy, která se může hodit učitelům mateřských, základních i středních škol. Dozvíte se, jak uspořádat první třídnickou hodinu s dětmi, jak, kdy, kdo a co má v rámci této hodiny dělat. Seznámíte se také s tipy na další třídnické hodiny. V tomto období je totiž důležité mluvit s dětmi a žáky o tom, kde hledat zdroje pomoci, jaká máme aktuální pravidla ve třídě či ve škole, jak znovu společně budovat vztahy a jak zacházet s dezinformacemi o pandemii onemocnění covid-19 ve virtuálním prostoru.

Mgr. Tereza Berková

Certifikovaná dětská a rodinná terapeutka v Poradně VIGVAM, zároveň působí na pozici školního psychologa na základní škole Square. Vystudovala Pedagogickou fakultu Univerzity Hradec Králové v oboru učitelství pro druhý stupeň základních škol, řadu let pracovala v oblasti primární prevence rizikového chování.

Mgr. Sylvie Stretti

Certifikovaná rodinná terapeutka pracující s dětmi i dospělými v Poradně VIGVAM, dále pracuje s dětmi, pedagogy a rodiči v mateřské škole a jeslích Bambíno. Vystudovala psychosociální studia a husitskou teologii na Husitské teologické fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Více než 10 let pracovala na linkách důvěry s dětmi i dospělými.

Metodika ke stažení:

Až se sejdeme ve škole – materiál pro mateřské, základní a střední školy k návratu dětí do škol po izolaci, spojené s pandemií onemocnění covid-19.

Další informace pro zájemce:

Můžete si rovněž stáhnout 3 filmy s metodikami pro práci s těžkými tématy ve třídách základních škol. Jedná se o nástroje prevence, které jsou určené pro pedagogy, školní psychology, školní metodiky prevence či jiné další odborníky pracující se skupinou dětí.