Šedesátá léta minulého století, tedy pozdní éra vlády Antonína Novotného, se většině občanů Československa vryla do paměti jako období postupného uvolňování svěrací kazajky první poloviny 50. let a pomalé, ale postupem času znatelné liberalizace poměrů – kulturních, hospodářských a nakonec i politických. Celý proces měl ale háček. Pravý stav věcí a cíle, kterých mělo být dosaženo, se ve skutečnosti nikdo neodvážil pojmenovat.