Lukáše sleduju už dlouho. Fotí lidi a situace, které mě zajímají a děsí zároveň. Navíc se často potkává s lidmi, se kterými se už díky dvěma epizodám trošku znám. Proto jsem ráda, že konečně zasedl k Šimracímu mikrofonu a bez uzardění mi vykládal o věcech, které mě děsí. Tělesné modifikace a skarifikace jsou témata, která mi nedělají úplně dobře. Sama mám akorát tak píchlé uši, jinak ani kapka inkoustu pod kůží, natož piercingy, či krvavější procesy... Lukáš měl s mou vyděšeností trpělivost a vůbec mu nevadilo, že chvílemi jsem byla jak upjatá hysterka.