Archiv Plus

Donekonečna se opakující fráze o nejčestnější povinnosti každého muže, rádobyvtipné estrády – ale hlavně velká dávka ideologie. Takové bylo rozhlasové vysílání pro vojáky před rokem 1989.

Vzpomínkové shromáždění studentů k uctění památky zavražděného studenta Jana Opletala v roce 1939 přerostlo 17. listopadu 1989 v mohutnou pražskou demonstraci požadující politické reformy. Jaký byl první týden po demonstraci ve vysílání Svobodné Evropy?

Jedním z klíčových slov minulého režimu bylo slovo „družba“. Je převzaté z ruštiny, kde znamená přátelství. U nás družba také znamenala přátelství, ale především to mezi národy, podniky nebo organizacemi. Ssamozřejmě, že jen těmi socialistickými. A právě v tomto duchu se za socialismu organizovaly Vlaky družby.

Telefonáty občanů určené rozhlasové stanici Svobodná Evropa byly ve druhé polovině 80. let velmi důležitým informačním zdrojem. Některé posloužily redaktorům jako podkladový materiál, jiné byly v Mnichově načteny ve studiové kvalitě a určitá část byla odvysílána v původní podobě.

Normalizační vysílání Československého rozhlasu mělo řadu velmi pozoruhodných segmentů.

Zatímco na 1. Máje bylo nezbytně nutné mávátko, 7. listopadu bylo žádoucí pořídit si lampion. K oslavám výročí Velké říjnové socialistické revoluce za minulého režimu patřily lampionové průvody zakončené ohňostrojem. Hlavní komunistický svátek se ale připomínal nejen tímto způsobem.

87 let čekala na své objevení zapomenutá nahrávka projevu prezidenta Tomáše Garrigua Masaryka z roku 1931. Až doposud měl rozhlas k dispozici všehovšudy jen pět záznamů Masarykova hlasu, a teď jsme přidali šestý. Čím je zajímavý? A přiblíží nám z Masaryka něco nového?

9. října 1945 se po více než šesti válečných letech vrátil z amerického exilu Jan Werich. Na letišti ho čekal dav lidí  i novináři.

Státní svátek 28. října byl komunisty zrušen hned na počátku normalizace. Naposledy se jako volný den slavil v roce 1969. Jako výraz mírné perestrojky v mezích zákona byl obnoven v roce 1988 – k 70. výročí vzniku Československa (a také k 43. výročí znárodnění a 12. výročí federalizace).

Pětice politiků – Alois Rašín, František Soukup, Jiří Stříbrný, Antonín Švehla a Vavro Šrobár, která řídila pražský převrat v roce 1918, byla poměrně záhy nazvána „muži 28. října“. Každý z této pětice se stal v Československé republice ministrem, ale jejich další osudy se výrazně lišily.