Dopolední host

Dopoledním hostem Rádia Z byl režisér Jan Pavlacký, který pro Netflix natočil několik sérií úspěšného seriálu Haunted. „Natáčení v Los Angeles pro mě bylo snem, který jsem si ani netroufl snít. Uvědomuju si, že Haunted je malý seriál, ale zkušenosti a zážitky jsou neuvěřitelné. V to jsem ani nedoufal,“ říká Pavlacký.

Příběh seriálu vychází ze skutečných zážitků lidí především ze Spojených států amerických, kteří zažili něco nadpřirozeného. Epizody tvoří z části výpovědi těchto lidí, z části potom hraný příběh. Jak se Pavlackému podařilo prosadit se u filmu v Los Angeles? „Je to spoustu věcí dohromady. Mám velmi dobré vztahy s česko-americkou produkcí Milk & Honey pictures, které mají kanceláře jak v LA, tak v Čechách. Ta mě nabídla do výběrového řízení,“ vysvětluje režisér. Natáčení seriálu probíhá v České republice i v USA. Filmové řemeslo se v Česku od toho amerického podle Pavlackého v zásadě ničím neliší.

„Natáčení během pandemie bylo náročné. Mně to ale paradoxně trošku pomohlo, protože jsem měl více času na psaní a adaptování příběhů,“ dodává Pavlacký. Několikrát se také prý stalo, že bylo nutné některého herce na poslední chvílí přeobsadit. Moderátor Ondřej Kopa se svého hosta také ptal na to, jaké je to pracovat pro Netflix. Podle Pavlackého nabízí tvůrcům hodně svobody. Filmový průmysl se během pandemie hodně změnil, na Netflixu běží řada premiér. Pavlacký ale doufá, že se role kinosálů znovu vrátí. Sdílený zážitek z celovečerního filmu podle něj Netflix kinům sebrat nemůže. 

Ruční obsluhování zvonů je už dnes velká vzácnost. Zvony ve většině katedrál na celém svět jsou ovládány elektronicky. Výjimky jsou pouze čtyři a patří mezi ně i katedrála sv. Víta na Pražském hradě. Jedním ze zvoníků zde je Tomáš Stařecký, který byl dopoledním hostem Rádia Z.

Jak se Stařecký ke své profesi dostal? Je za tím prý magická síla zvonu. „Něco podobného, jako jsou varhany. Když jsem byl poprvé u varhan, tak jsem se stal jednou z píšťal. A když jsem se dostal poprvé na věž a stál jsem u zvonu, tak ten zvuk pronikne celým tělem i duší,“ vysvětluje Stařecký. Na střední škole spolu se skupinou dalších nadšených lidí lezl po věžích. „Bylo to tak silné, že jsem se ptal, jestli bych mohl ještě jednou,“ vzpomíná zvoník, kterého ve studiu přivítal moderátor Nikola Bojčev.

V katedrále sv. Víta je celkem sedm zvonů. Ten největší nese jméno Zikmund a je zároveň největším zvonem v Česku. Na jeho rozhoupání jeden zvoník nestačí. Celkem se na zvonění v katedrále sv. Víta podílí okolo osmi zvoníků. Při obsazování jednotlivých zvoníků ke konkrétním zvonům se přihlíží i k tomu, kdo je v jaké kondici. „Před každým zvoněním máme drobnou poradu, kde si vysvětlíme, jak se bude zvonit a jak postupně budou nastupovat zvony,“ říká Stařecký. Například před událostmi jako je liturgie se zvony rozeznívají od nejmenšího po největší. V poledne se rozezní všechny zvony současně. 

Pozvání do studia Rádia Z přijal expert na leteckou dopravu společnosti Ernst & Young Petr Kováč. Letecký průmysl byl podle něj odvětvím, které dostalo během pandemie koronaviru největší zásah. Následky se teprve projeví.

„Rozhodně není tato historka uzavřená. Letecká doprava se teprve začíná z toho nejhoršího dostávat. Celé řadě aktérů letecké dopravy se podařilo dožít do současné doby a teprve v budoucnu uvidíme, jaké budou dopady,“ říká Kováč. Dosavadní období popisuje jako velkou soutěž o státní podporu, která byla ve většině případů masivní. Drtivá většina států považuje leteckou dopravu za klíčovou infrastrukturu a díky této podpoře se jí podařilo udržet. Koronavirus proto podle Kováče nelze označit jako očistný proces, pokud jde o letecký průmysl. Podporu přitom po celém světě dostalo široké spektrum aerolinek, nejen ty největší. České aerolinky ale byly výjimkou. Poptávka po létání je ze strany turistů podle Kováče stále obrovská. „Jestli se letecká doprava obnoví do plné podoby z roku 2019, o tom se vedou poměrně složité diskuze. V krátkém časovém horizontu k tomu pravděpodobně nedojde,“ dodává expert na leteckou dopravu.

Tématem rozhovoru bylo také zdanění leteckého paliva, o kterém se v poslední době hovoří. To je podle Kováče součástí tlaku na snižování emisí. Bezpochyby by se prý projevilo na cenách letenek. Moderátor Nikola Bojčev se ptal také na incident v Bělorusku, kdy prezident Alexandr Lukašenko nařídil nouzově přistát letadlu, aby mohl být zadržen opoziční novinář a aktivista. „Letecká doprava funguje bezpečně a spolehlivě kvůli tomu, že celý systém stojí na velké důvěře a všichni aktéři se chovají korektně. V tomto případě ale došlo k obrovskému narušení důvěry ze strany běloruského režimu,“ vysvětluje Kováč. Očekává, že dopady incidentu budou ještě velké.

Dopoledním hostem Rádia Z byl zápasník MMA Miroslav Inkvizitor Brož. Jeho aktuální profesionální skóre je 10 výher a 3 porážky. Brož si ale prý žádné cíle nestanovuje. Jediným jeho plánem je dělat skvělé zápasy.

Odkud se vzala přezdívka Inkvizitor?„ Když jsme byli mladí, tak jsme byli dost divocí. Můj první trenér mi tehdy říkal, že nechápe, jak někdo tak zlý může být věřící. Pak jsem dostal tuhle přezdívku. Jako protestant z toho ale nejsem moc nadšený,“ vysvětluje Brož. Přiznal, že víra pro něj znamená opravdu hodně. „Je to pro mě jediná cesta. Vím, že mi bůh kolikrát pomohl. Dělám to, co mě baví a jsem šťastný člověk. A to jenom díky bohu. Kdyby nebylo pána boha, tak jsem skončil úplně někde jinde,“ říká zápasník. Jako protestant drží boží sobotu, do západu slunce proto netrénuje, nepracuje a ani nesmí zápasit. Pocity při nástupu do oktagonu si podle Brože nikdo neumí představit, dokud to nezažije. Většina zápasníků má prý obrovský strach a pocit, jako by šli opravdu bojovat o holý život.

Moderátor Ondřej Kopa se ptal svého hosta i na jeho hokejovou kariéru. Než začal s bojovými sporty, hrál totiž Brož velmi úspěšně hokej. Měl být dokonce draftován do kanadskoamerické NHL, ale jeho kariéru zastavilo zranění v nejméně vhodnou dobu. „Jeden den jste mladý, druhý den jste starý. Zranil jsem se ve chvíli, kdy byl draft a lámal se chleba. Přišli noví kluci, kteří měli našlápnuto. Nikdo na vás nečeká,“ dodává Brož. Vedle zápasení se nyní věnuje i trénování mladých hokejistů. 

Atentát na zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha byl jedním z největších činů protinacistického odboje za 2. světové války. Od této události uplynulo už 79 let. Dopoledním hostem Rádia Z byl Vlastislav Janík, ředitel oblastního muzea Prahy-východ, které spravuje i Památník národního útlaku a odboje v Panenských Břežanech.

Operace Antropoid byla vypracována pouze několik dní po nástupu Heydricha do Prahy, přípravy na atentát začaly v říjnu 1941. Atentát byl uskutečněn 27. května 1942. Provedli ho parašutisté Gabčík s Kubišem, kteří byli vyslaní z Londýna. „Čin by ale jen těžko vykonali bez domácí odboje. Bez jejich podpory by neměli potraviny ani ošacení, neměli by kde spát,“ vysvětluje Janík. Heydrich také chystal konečné řešení židovské otázky. I proto atentát podle Janíka zachránil spoustu životů. „Německá moc poté u nás demonstrovala svoji sílu. Její vojáci chyběli na frontách. Atentát tak přispěl i k vítězství koalice protiněmeckých států,“ dodává historik.

Moderátor Ondřej Kopa se svého hosta ptal také na to, proč nakonec volba padla na Heydricha. V hledáčku odboje byl původně i státní tajemník Úřadu říšského protektora Karl Hermann Frank, nenáviděný sudetský Němec, který přispěl k Mnichovské dohodě. „Protože Heydrich hned po svém nástupu zahájil v protektorátu velký teror. Začal popravovat nejvyšší představitele československé branné moci. Popravil i armádního generála Josefa Bílého. To byl základní impuls pro československé zpravodajce,“ říká Janík. 

Rakovina prostaty je v současnosti nejčastějším zhoubným nádorovým onemocněním u mužů. Ročně přibyde 8 000 nově diagnostikovaných pacientů. V dopoledním vysílání Rádia Z to řekl Roman Zachoval, předseda České urologické společnosti a přednosta Urologické kliniky 3. lékařské fakulty UK.

Ve výskytu rakoviny prostaty je Česko v evropském srovnání na šestém místě. Na tom, proč je výskyt tak vysoký, se podle Zachovala podílí několik věcí. Mezi hlavní důvody řadí stárnutí populace, zdokonalující se diagnostiku a špatný životní styl.  Mortalitu má ale Česko jednu z nejnižších na celém světě. Většinu případů se totiž daří odhalit včas. Přesto přijde 20 až 25 procent pacientů pozdě, a to navzdory osvětě a prevenci. „Je omyl myslet si, že nemusím chodit na prevenci, když nemám pocit, že by mi něco bylo. Na prevenci musím chodit, dokud mi nic není,“ říká Zachoval.

A právě prevence byla jedním z témat, na které se moderátor Nikola Bojčev svého hosta ptal. Myslet na ni by muži měli podle Zachovala od padesáti let. V případě, že má někdo ve své rodině výskyt rakoviny prostaty, měl by s prevencí začít už ve čtyřiceti letech. „Samotné preventivní vyšetření obnáší krevní odběr a vyšetření prostaty pohmatem. Muži se stále ptají, jestli je to nutné. A je to opravdu nutné. 10 až 20 procent případů se objeví právě takto,“ vysvětluje lékař. Česko si podle něj ve srovnání zdravotní péče s ostatními zeměmi vede velmi dobře. „Chtěl bych poděkovat všem, kteří se na tom podílí. Jak veškerému zdravotnickému personálu, tak naší administrativě, která podporuje osvětu a prevenci,“ dodává Zachoval.  

Dopoledním hostem Rádia Z byl Vlastimil Pažourek, ředitel oblastního muzea v Děčíně, které se zaměřuje na historii plavby. „Děčín není jen přístavem, je to město lodní dopravy. Je to tradiční místo na Labi, kde vždycky byli plavci. Dnes už víme, že tam byli i v pravěku,“ říká Pažourek.

Podle něj není pravdou, že Češi byli v historii plavci. „Tu tradici nemáme. To je záležitost až 20.století. Tehdy se Češi opravdu stali plavci, hodně tomu pomohl socialismus. Byla to jedna z mála možností, jak se dostat do světa,“ vysvětluje ředitel, kterého ve studiu přivítal moderátor Martin Karlík. Pažourek také řekl, že paradoxem je, že v současnosti se zdá, jako by plavba v Čechách už skončila. Plavbou se ale dnes živí nejvíc Čechů v historii. Každý měsíc dělá 10 lidí kapitánské zkoušky na velká plavidla. V evidenci plavební správy je 120 kapitánů a 12 tisíc lidí v evidenci palubních posádek. Ale jen desetina působí v Čechách.

Děčínské muzeum chystá expozici také k námořní dopravě. „Není velká šance vystavit velkou labskou loď, řešíme to prezentací remorkéru Beskydy. Nyní sbíráme poslední dva artefakty k námořní plavbě a sbíráme námořní příběhy, což je vždy velmi zajímavé. Osudy lidí, kteří se na moře dostali, jsou unikátní,“ dodává Pažourek. Kdy se čeští plavci dostali na moře? Poprvé to bylo prý už během křižáckých výprav. 

Dopoledním hostem Rádia Z byl bývalý fotbalista Ladislav Vízek. Český fotbal si podle něj prošel dobou temna. Pomalu se z ní ale dostává. Jestli se mu to povede, ukáže podle Vízka nadcházející Mistrovství Evropy. Český tým čekají tři nepříjemní soupeři, kteří mu nastaví zrcadlo.

Vízek je zlatým medailistou z olympiády v Moskvě v roce 1980 a několikanásobný mistr československé ligy s Duklou. Tématem jeho rozhovoru s moderátorem Ondřejem Kopou byly mimo jiné blížící se volby předsedy Fotbalové asociace ČR. Jedním z kandidátů byl původně i Vladimír Šmicer, Vízkův zeť. Ten ale svou kandidaturu na poslední chvíli stáhl. „Překvapilo mě to, ani mně to neřekl. Jako předseda by byl naprosto ideální. Karel Poborský chce spojit dobrý provaz s tím špatným. To přece nejde a měl by si to uvědomit,“ říká Vízek o dalším z kandidátů. Soupeřem Karla Poborského bude Petr Fousek.

Řeč byla také o pražské Slavii, která vítězstvím v poháru dovršila tzv. double. „Slavia mi dělá radost. Její jízda je neuvěřitelná. O Trenérovi Slavie Jindřichu Trpišovském se mluví, jako kdyby to byl bůh. Po odchodu Vladimíra Coufala a Tomáše Součka jsem to nečekal, oni ale jedou dál,“ říká Vízek. Podle něj má obrovskou zásluhu na úspěších Slavie její realizační tým. A co si myslí o tom, že podle některých senátorů by neměli čeští sportovci startovat na Zimních olympijských hrách v Pekingu? „Senátoři by se do toho vůbec neměli motat. Politika do sportu nepatří,“ dodává bývalý fotbalista. Vízek Přiznal, že dnes už ho fotbal bolí, a proto preferuje jiné sporty, především tenis nebo golf. 

Na celém povrchu země udeří v průměru 50 až 100 blesků za sekundu. V každém okamžiku probíhá současně asi 2000 bouřek. Přesto vědci dodnes přesně neví, jak blesk vzniká. Dosavadní výzkum popsala v dopoledním vysílání Rádia Z vědecká pracovnice z Ústavu fyziky atmosféry Akademie věd Ivana Kolmašová.

„Je to záhada. Máme několik teorií, co by mohlo ke vzniku blesku přispět. Jednou z nich je ta, která říká, že kosmické záření zvyšuje vodivost uvnitř bouřkového oblaku, čímž snižuje průrazné napětí,“ říká Kolmašová, kterou ve studiu přivítal moderátor Ondřej Kopa. Vědkyně očekává, že výzkum blesku přinese ještě mnohá překvapení. Kolmašová je členkou komise pro rekordy v oblasti atmosférické elektřiny. Některé výboje nemíří k Zemi, ale šíří se uvnitř bouřkového oblaku. Pokud je tento oblak dostatečně velký, vznikají v něm někdy blesky rekordních rozměrů. Jeden z nejdelších zaznamenaných blesků měřil 800 km.

„Blesk může být pro člověka hodně nebezpečný. Proudy, které tečou bleskovým kanálem dosahují desítek až stovek kiloampérů, teplota v tomto kanále je okolo 30 000 stupňů Celsia. Pod bouřkovým oblakem mohou být navíc opravdu silná elektrická pole, která mohou člověku také ublížit,“ říká Kolmašová. Proto je potřeba mít z blesku a bouřek respekt. Energie jednoho blesku, pokud bychom ji uměli uložit, by stačila na to, aby jedna větší vesnice mohla svítit pouličním osvětlením celý rok. S výzkumem blesků měla pomoci i sonda Taranis. Na jejím vývoji Oddělení kosmické fyziky pracovalo 15 let. Mise ale skončila neúspěšně.

Iniciativa 8000 důvodů je kampaní na podporu náhradní rodinné péče pro děti. Její název odkazuje na to, že v ústavní péči je v Česku okolo 8 000 dětí. Tuto iniciativu v dopoledním vysílání Rádia Z podpořila Anna Němcová, vedoucí Centra podpory pěstounských rodin Prevent.

„Jsem přesvědčená o tom, že náhradní rodinná péče je mnohem lepší variantou než ta ústavní,“ řekla Němcová, kterou ve studiu přivítal moderátor Martin Karlík. O osvojení zdravých miminek majoritního etnika je zájem velký. Takových zájemců je mnohonásobně více, než kolik je těchto miminek. Málo lidí je ale ochotných nabídnout domov větším dětem, dětem se zdravotními problémy nebo jiného etnika. Tyto děti tak často adoptují rodiny ze zahraničí.

Podle Němcové nejsou problémem finance. Dětské domovy a ústavy jich májí dostatek a děti v nich jsou materiálně dobře zajištěné. Nejsou ale připravené na život poté, co dětský domov opustí. „Schází jim láska, rodina a místo, kam by patřily. Schází jim člověk, na kterého by se mohly upnout a který by jim poskytl stabilitu, bezpečí a radost,“ dodává Němcová. V rozhovoru vysvětlila také rozdíl mezi osvojením a pěstounskou péčí a prozradila, jak postupovat, pokud se někdo rozhodne stát se pěstounem. Takový krok podle Němcové vyžaduje odvahu vystoupit z komfortní zóny.