Echo Podcasty

Echo Podcasty

By Echo MediaNewsPolitics
Download on the App Store

All Echo Podcasty episodes

  • Lukašenkovo Bělorusko: Vládne 30 let, protesty ho od moci neodstaví, opozice nemá jasnou strategii

    Hej, Slované #19: Protesty Lukašenka od moci neodstaví, běloruská opozice nemá jasnou strategiiBěloruský prezident a diktátor Alexandr Lukašenko letos oslavil sedmdesáté narozeniny a zároveň třicet let svého prezidentství. Uplynuly také čtyři roky od velkých společenských protestů proti jeho poslednímu zvolení, což mimo jiné znamená, že příští rok zemi čekají nové prezidentské volby. Přitom zuří válka na Ukrajině, takže běloruská otázka jako by se oproti situaci před čtyřmi lety ocitla na druhé koleji. Co si o tom Bělorusové myslí? Jak vlastně smýšlejí o válce v sousední zemi? Souhlasí s ní, nebo ne? Mimochodem, jaké je postavení běloruštiny v Bělorusku a mezi Bělorusy?

    Hostem devatenácté epizody podcastu Hej, Slované a bratrů Jakuba a Lukáše Novosadových je běloruský aktivista žijící v Praze Siarhei Kastrama. Kromě mnoha jiných věcí vysvětlí, jakým zlomem v běloruské společnosti byl rok 2020 a proč ho lze považovat za datum, kdy se narodil běloruský národ jako národ politický.

    Na Bělorusko jako bychom zapomněli, třebaže před pouhými čtyřmi lety zpravodajství o dění v této zemi zabíralo mnoho prostoru a nemalá část i české společnosti žila pokojnými protesty, kterými Bělorusové vyjadřovali své rozčilení a nespokojenost s výsledky běloruských prezidentských voleb – evidentně zfalšovaných –, v nichž opět vyhrál letitý vůdce Alexandr Lukašenko. Tyto protesty byly rozprášeny, řada protestujících byla uvězněna, někteří byli zavražděni, mnoho dalších je sledováno policií, leč pozornost nás všech se stočila k sousední zemi, k Ukrajině, kde po ruské invazi zuří válka. Bělorusko v ní bylo zneužito jako prostor, odkud byla invaze vedena rovněž. V samotném Bělorusku přitom společnost s válkou na Ukrajině nesouhlasí – na rozdíl od ruské společnosti, která jí přitakává. Nesouhlasí s ní dokonce ani Lukašenkovi přívrženci, jichž už mnoho nezbylo. Co s tím? Jak tento rozpor vnímat a co vytváří uvnitř běloruské společnosti?

    Siarhei Kastrama oběma sourozencům vysvětluje nejen tyto zjevné otázky, ale také paradoxy postavení běloruštiny ve své domovině. Sám se běloruštinu naučil až skoro jako dospělý, zároveň vypráví, že jeho rodiče o běloruštinu přišli. Postavení běloruštiny není černobílé, dle mínění hosta to není ani politická otázka – takže v Bělorusku nelze hrát tutéž kartu jako na Ukrajině a tvrdit, že v zemi jsou potlačována práva ruské menšiny. Většina společnosti hovoří rusky, ale současně bělorusky rozumí a nebyl by prý problém rychle všechny na běloruštinu „přeučit“. Otázka postavení jazyka je jen jeden z dokladů, že Bělorusko jsme bohužel zvyklí vnímat velmi zploštěle. Například v tuzemsku není obvykle známo, že Bělorusko donedávna bylo obrovským evropským IT hubem. Ostatně jaký dopad na zemi mají západní sankce? Nevytváříme z Běloruska evropské překladiště a evropskou tržnici mezi Západem a Ruskem? (Která samozřejmě funguje díky válce na Ukrajině.)

    V rozhovoru Siarhei Kastrama trpělivě vysvětluje, jakou strategii má současná běloruská opozice, zda vůbec nějakou, zda mají smysl další protesty, nebo ne, protože Lukašenkovi tak jako tak politický vaz nezlomí. Cílem opozice by tedy mělo být vysvětlovat světu, že běloruský politický a civilizační program je dlouhodobě jiný než ruský. Ostatně, ptá se Siarhei: „Kdo je vlastně Bělorus? Je to ten, kdo mluví bělorusky? Nebo ten, kdo má běloruský pas? Nebo ten, kdo bojuje za lepší budoucnost Běloruska? Anebo je to Lukašenko a jeho tým, který má jinou vizi Běloruska?

    V roce 2020 se narodil běloruský politický národ, který se teď vyvíjí v diskusi uvnitř Běloruska i v exilu.“ Před čtyřmi lety se totiž běloruská společnost změnila – sjednotila se kolem jediné myšlenky: „Všichni chceme normální Bělorusko pro všechny a jsme pro to ochotni něco obětovat.“ Aneb konečně podcast, kde se dozvíte, že vztahy mezi Bělorusy a Čechy jsou silné po staletí a že po staletí je Praha centrem běloruské emigrace, opozice a vzdělanosti. Vyplývají z toho pro nás nějaké závazky a povinnosti?


    1 hr 11 min
  • Dostihy a sázky: Velká pardubická a krása závodních koní

    Velká pardubická měla letos poprvé v historii dva vítěze, byla to historická událost.

    A tak celý Salon Echa jsme věnovali dostihovému sportu. Pozvání Jakuba Peřiny přijali chovatelé dostihových koní Ladislav Nagy a Jan Červenka, novinář a dostihový odborník Martin Cáp, bývalá žokejka Barbora Málková a trenérka dostihových koní Vendula Korečková.


    25 min
  • Starostové dokázali vysát Piráty. Vláda je trestána za vládnutí. Piráty nepotřebujeme, jejich odchodu nelituju, říká Skopeček

    "ANO vede nad všemi o dva parníky. Je to nejsilnější strana v zemi. To je dlouhodobý fenomén, není jenom otázka posledních voleb. Vládní strany jsou trestány za vládnutí," tvrdí Jan Skopeček, místopředseda Sněmovny, ekonomický expert ODS a lídr kandidátky Spolu ve Středočeském kraji. Podle posledních průzkumů hnutí ANO dominuje s 33 procenty a Skopeček uznává, že tento výsledek není překvapující. Úspěch ANO přičítá zejména schopnosti Andreje Babiše oslovit nespokojené voliče, zvláště z řad bývalých podporovatelů ČSSD. 

    ODS musí podle něj doručit svým voličům tři až čtyři klíčová témata. „Pokud se ODS podaří doručit důchodovou reformu, liberalizaci zákoníku práce a přehodnotit některé aspekty klimatické politiky, máme šanci zmenšit rozdíl mezi námi a ANO". K povolební spolupráci s hnutím ANO říká, že na celostátní úrovni si společnou vládu neumí představit. “Nejsem přesvědčen, že bychom s ANO dokázali prosadit více pravicových témat, než jak to děláme nyní v koalici SPOLU. Navíc, míra kompromisů by byla pro ODS ještě nákladnější.” 

    „Odchodu Pirátů z vlády nelituju, protože si myslím, že to byla nejlevicovější politická strana v koalici. Skoro si myslím, že Fiala Piráty předběhl, že by sami po tom volebním neúspěchu museli řešit, jak zaujmout voliče a to by je dovedlo k odchodu z vlády,” tvrdí k tématu změny ve vládě. 

    Jan Skopeček v rozhovoru komentuje i koaliční vyjednávání ve Středočeském kraji, kde ODS po krajských volbách jednala o možné koalici. Nakonec se rozhodla pro vládnutí se STAN, nevyužila tak nabídku ANO, která obsahovala i pozici hejtmana právě pro Skopečka. „ODS už s Hnutím ANO ve Středočeském kraji jednou vládla. Ta koalice vydržela rok, následně se ANO rozhodlo k jiné koalici se sociálními demokraty a komunisty. I tato zkušenost přispěla k rozhodnutí jít tentokrát s hnutím STAN.“ 

    „Myslím si, že ve středních Čechách se hlasy Pirátů přesunuly zejména ke Starostům. Starostové dokázali vysát Piráty minimálně ve Středočeském kraji, protože Piráti se nedokázali dostat do krajského zastupitelstva. Starostové nám tu rostou jako konkurent. Myslím si, že pro ODS a koalici SPOLU to musí být varování, protože pokud voliči ztratí důvěru v Piráty, mohou začít volit Starosty,” komentuje Skopeček pozici STAN v jeho kraji i na celostátní úrovni. 


    21 min
  • Chovali se Češi za okupace jako hrdinové, nebo pracovali pro Hitlera? A dosud vytěsňovaný český antisemitismus

    Z filmů, knížek, dokumentárních a publicistických pořadů, které líčí příběhy z doby okupace a které vznikly po listopadu 89, by člověk mohl nabýt dojmu, že minimálně každý druhý Čech byl činný v odboji. To samozřejmě více než o minulosti svědčí o tom, jak velká je dnes u nás poptávka po hrdinství. O historii si totiž vyprávíme vždy tak, aby to odpovídalo současným představám o nás samotných.Z naší historie vytěsňujeme i nepříjemné vzpomínky týkající se našeho postoje k Židům.

    Dnes patří Češi – v porovnání s jinými evropskými státy – k největším podporovatelům státu Izrael. Přitom v 30. letech, kdy Židé byli našimi sousedy a spoluobčany a začínali být ohrožování nacistickou ideologií, se český antisemitismu projevil dost nehezky. A to se nezměnilo ani později, když začali být deportování do koncentračních táborů, nebo později, když se ti, co holokaust přežili, vrátili domů. Český antisemitismus vyvřel na povrch i v procesech v 50.letech.Více v dalším díle podcastu „Minulost není historie“

    22 min
  • Proč tak rádi něčemu otročíme, když toužíme po svobodě? Pravda neexistuje #43

    Jedni si stěžují na nedostatek svobody; je to trochu móda. Druzí si stěžují na ty, kteří si stěžují na nedostatek svobody; je to taky trochu móda. Začněme u druhé skupiny.

    Pozdvihování obočí nad tím, že si někdo může v tak svobodné společnosti, jako je ta naše, připadat nesvobodný, není na místě. Filozofové zkoumali otázku svobody odjakživa, neboť se vždy jevilo jako zřejmé, že každá doba svým jedinečným způsobem ohrožuje svobodu. Řekové stavěli svobodu proti osudu; křesťané si pokládali otázku, zda může být vševědoucí Bůh překvapován svobodou člověka; (nejen) od novověku se filozofové zamýšlejí nad tím, jak moc můžeme být svobodní, jsme-li součástí přírody a její kauzality. V současnosti se zdá být občanská i osobní svoboda v ohrožení tváří v tvář nadnárodním institucím, ať už těm politickým či byznysovým. Novu kapitolu v dějinách svobody právě píší moderní technologie.

    Těm, kteří si stýskají na nedostatek svobody, lze z druhé strany namítnout: svobodu chápete jako artikl, který vám buď někdo dává, nebo upírá. Jenže neexistuje jen občanská svoboda, která je nepochybně definována společenským uspořádáním. Existuje také cosi jako osobní pocit svobody, který je určitou podobou sebevztahu. Možná je tahle svoboda základnější než ta občanská. Osobní svoboda nezávisí na rámci, v němž žijeme. Dobře to vyjadřuje Miroslav Petříček v knize rozhovorů Všichni umřeme: filozof zde poznamenává, že si nikdy nepřipadal nesvobodný, ani v komunismu, ani v demokratické společnosti. Možná je tato svoboda především naším úkolem. Dokonce je možné, že zapomínáme na jednu podstatnou věc: že svoboda je také řemeslo.

    Spíše než na občanskou svobodu se autorka podcastu Tereza Matějčková tentokrát zaměřuje na zmíněnou osobní svobodu, na pocit, že je někdo svobodný. V nějakém smyslu je asi neproblematické tvrdit, že lidé touží po svobodě. Na straně druhé je v tom případě otázka, proč tolik lidí podléhá závislostem. Stereotypní vysvětlení, že závislost je znamením slabé vůle, je nepřesvědčivé. Kolikrát se zdá být opak pravdou: Vždyť kolik až nadlidského úsilí je schopen závislý člověk vyvinout, aby se dostal ke své látce? Kolik práce dokáže workoholik odvést, co všechno si odepřít, jen aby podal další skvělý výkon? Ale hlavně, proč tak rádi něčemu otročíme, když toužíme po svobodě?


    Kapitoly


    I. Svoboda nepřichází; svoboda neodchází. [začátek až 12:55]

    II. Zvíře je předvídatelné; od člověka čekejme cokoli. [12:55 až 18:00]

    III. Svobodní, protože umíme myslet? [18:00 až 22:37]

    IV. Nemáme povinnost být pro druhého srozumitelným. [22:37 až 29:09]

    V. Workoholik nechce být životním umělcem. [29:09 až 37:00]

    VI. Svoboda, závislost, nové (neuro)technologie [37:00 až závěr]



    Bibliografie


    Peter Bieri, Das Handwerk der Freiheit: Über die Entdeckung des eigenen Willens, Hamburg: Carl Hanser Verlag, 2001.

    Nita Farahany, The Battle for Your Brain: Defending the Right to Think Freely in the Age of Neurotechnology, New York: St. Martin's Publishing Group, 2024.

    Petr Fischer – Mirek Petříček, Všichni umřete. Hovory ze Slavie, Praha: Novela Bohemica, 2023, str. 19.

    Raymond Geuss, Not Thinking Like a Liberal, Harvard: Harvard University Press, 2022.

    Dimitri Verhulst, „Závislost je krajní forma lásky“, in: Týdeník Echo, str. 36–40, https://www.echo24.cz/a/HvurE/tydenik-echo-rozhovor-spisovatel-dimitri-verhulst.


    Celé epizody na echo24.cz nebo na www.forendors.cz/pravdaneexistujetm

    27 min
  • Muži za pultem se stěhují pod pult

    Poslední díl Mužů na pultem. Je třeba říkat víc? Sbohem a šáteček, připravte si kapesníky. Po nezbytných kulturních aktualitách detailně probereme nový film režisérky Coralie Fargeatové. Film Substance od premiéry v Cannes provázel urputný hype, lidé odcházeli z kina, bledí a vyděšení, neschopni promluvit. My jsme bohužel k těmto hrůzám už imunní. Dopadlo to vlastně jako se vším, od čeho máte přehnané očekávání: paní Fargeatová prostě není David Cronenberg, stejně jako Muži za pultem nejsou Jan Rejžek a Vladimír Just. Nebudeme však jen tklivě vzpomínat na všechny naše hurónské historky z natáčení. Ne! Směle nahlédneme i do budoucnosti. Na co se do konce roku kromě vinné klobásy ještě těšíme? Je jen náhoda, že náš neslavný kulturní podcast končí právě teď nebo je to kvůli tomu, abychom nemuseli číst nový román Sally Rooneyové? A budeme vůbec někdy v životě někomu chybět tak, jako chyběl Jakubovi Christopher Owens z kapely Girls?


    Obsazení: Ondřej Štindl, Jakub Peřina


    Zmíněná díla: deska Christophera Owense: I Wanna Run Barefoot Through Your Hair: https://christopherowens.bandcamp.com/album/i-wanna-run-barefoot-through-your-hair, dílo Vladimira Nabokova: https://www.paseka.cz/autor/vladimir-nabokov/, nový film Seana Bakera Anora: https://www.youtube.com/watch?v=08sR1MY2wpU, režisér Andrej Zvjagincev: https://www.csfd.cz/tvurce/12784-andrej-zvjagincev/prehled/, chystaný film Terrence Malicka Way of The Wind: https://www.imdb.com/title/tt10937004/, seriál Disclaimer: https://www.youtube.com/watch?v=so6XoqZgbVM, film Substance: https://www.youtube.com/watch?v=LNlrGhBpYjc




    X: http://twitter.com/echo24cz

    Facebook: http://twitter.com/echo24cz

    50 min
  • Hrotcast: Fialova vláda doma zahájila třídní boj. V Bruselu kritizuje, s čím sama souhlasila

    Může se Česko skutečně do roku 2040 posunout mezi deset nejsilnějších ekonomik EU, nebo jde pouze o naivní přání vlády premiéra Petra Fialy a jejího nového ministra průmyslu Lukáše Vlčka? O tom – i řadě dalších aktuálních témat – se dozvíte v novém Hrotcastu s Markétou Malou a Pavlem Štruncem.Jedním z hlavních témat, která se nyní dostávají do popředí politické agendy, je návrh na revizi Green Dealu, evropské klimatické a energetické strategie. Tuto iniciativu vedou – kromě jiných – čeští europoslanci Alexandr Vondra a Ondřej Krutílek, kteří žádají přehodnocení některých emisních cílů, zejména těch, jež ovlivňují evropský autoland. „Politika Bruselu směřuje k likvidaci evropského automobilového průmyslu,“ varují.Změna v přístupu ke Green Dealu je pro vládu velmi ambiciózní. Zvláště vzhledem k tomu, že Česko v minulosti souhlasilo s Fit for 55 a dalšími ekologickými nařízeními. „Chtěli by, aby k revizi došlo příští rok. Myslím, že to není špatně,“ říká Markéta Malá, ekonomická novinářka Echo24, v novém Hrotcastu.Malá dodává, že se jí nelíbí pokrytectví ODS, která nejprve byla u prosazení těchto témat na unijní úrovni a nyní zastává opačné stanovisko. „Jsme zase u všech těch směrnic o emisních povolenkách a dalších témat. Voliči by si to měli uvědomit,“ vyzývá novinářka.Aktuální ekonomický podcast se ale věnuje i ambicím nového ministra průmyslu Lukáše Vlčka, který vyhlásil, že chce Česko dostat mezi top deset zemí Evropské unie. Držitel titulu Nejlepší starosta Kraje Vysočina argumentuje tím, že je potřeba český průmysl modernizovat, digitalizovat a inovovat. Opírá se při tom o sáhodlouhý seznam ekonomických opatření vlády Petra Fialy, která chce zemi razantně posunout během následujících zhruba 15 let.„Přitom se již Hospodářská komora a Svaz průmyslu shodly, že je to sice dobrý záměr, který ale přináší zhruba 150 opatření, o nichž vůbec netuší, jak se dostanou do legislativního procesu,“ dodává Malá.Hrotcast reaguje také na zprávu Maria Draghiho ohledně řešení postupného ekonomického úpadku Evropské unie. Bývalý prezident Evropské centrální banky zdůrazňuje, že bez jednotného kapitálového trhu a větší federalizace Evropy nebude EU schopna čelit ekonomickým výzvám budoucnosti. Kapitálový trh považuje za klíčový pro financování inovací a růst firem.Jenže EU v tomto zaostává za Spojenými státy. Evropský trh je stále velmi fragmentovaný a jednotlivé země si udržují vysokou míru regulace. Třeba v Česku byla podle odborníků důvěra investorů v tuzemský kapitálový trh v posledních letech narušena, zejména kvůli kvůli windfall tax. Markéta Malá připomíná rovněž výrok premiéra Petra Fialy o tom, že akcionář ČEZ „není malý střadatel“, ale jsou to „podnikatelé se stamilionovými majetky“. Pozice minoritních akcionářů polostátního energetického kolosu přitom  začala být nejistá po úvahách vládních činitelů o zestátnění ČEZ. Klid mezi ně nevnesla ani windfall tax, neboli daň z neočekávaných zisků, kterou uvalil stát mimo jiné i právě na energetické společnosti.„Ten výrok je rozdmýchávání třídního boje. Na jednu stranu občanům říkají, aby investovali na důchod a neukládali své peníze do nevýdělečných penzijních fondů, zároveň tady ale je velká skupina lidí, kteří si nakoupili akcie ČEZ, protože spoléhají, že je to výhodná investice, a stát jetímhle způsobem okrade,“ říká Markéta Malá. Poslechněte si nový hrotcast.

    20 min
  • Spasí Lidovce Jiří Čunek? Držím se Bible. Babiš není Hitler ani Stalin

    Celý podcast sledujte na http://www.Echoprime.cz


    Jiří Čunek oznámil kandidaturu na předsedu KDU-ČSL. Stranu, kterou by podle posledního průzkumu volila dvě procenta lidí, chce vrátit k tradičním hodnotám. „Lidé nevědí, proč nás volit, strana se rozmělnila. Čekal jsem, že se o post předsedy přihlásí někdo, kdo to zvedne, takoví lidé ve straně jsou,“ říká v podcastu Echo Porada a dodává, že evropští politici si udělali z Green Dealu náboženství. A to je podle něj proti přírodě. Jaké chyby podle něj vláda udělala? A nezezelenali lidovci přeci jen? S lidoveckým senátorem diskutují Markéta Malá, Jiří Peňás, Daniel Kaiser a Pavel Štrunc.

    42 min
  • Hrdinové, nebo fašisti? Nejen Ukrajinci mají svého Banderu, u Srbů je to Draža Mihailović

    Víme, jak nakládat s problematickými hrdiny minulosti? Rozumíme dobovým kontextům a dokážeme vnímat, proč se někdo historicky zachoval, jak se zachoval? Anebo potřebujeme jednoduché nálepky a jednoznačně říct, že někdo byl hrdina a někdo jiný nácek? Na případu velitele (nechvalně) proslulých srbských četniků Draži Mihailoviće, Titova konkurenta a prvního odbojáře, který se postavil v Srbsku nacistům, si v osmnácté epizodě podcastu Hej, Slované, vysvětlíme, že dějiny jsou komplikovanější, než si myslíme. Bratři Jakub a Lukáš Novosadovi pokračují v rozhovoru o Srbsku s historikem Masarykova ústavu a Archivu AV ČR Borisem Moskovićem a docházejí k překvapivým závěrům. Řekli byste, že mladí Srbové v porovnání se svými rodiči, kteří byli zvyklí na rozlehlé Srbsko, jsou spokojeni se svým malým státem a preferují konečně si odpočinout od sporů s dalšími balkánskými národy?  


    Bělehradský primátor Aleksandar Šapić navrhnul přestěhovat hrob jugoslávského prezidenta Josipa Broze Tita a zároveň na jedné z nejrušnějších městských tříd vybudovat pomník problematického válečného hrdiny Draži Mihailoviće. Velká část společnosti to odmítla. Hrály v primátorově nápadu roli developerské zájmy vedení města, anebo šlo o upřímné historické přesvědčení nepřítele komunistů? Co s Titovým odkazem? Stihla se srbská společnost dekomunizovat? A co to vlastně znamená? Rehabilitaci hrdinů, kteří donedávna byli vnímání jako nacisté? Co si má společnost počít s nejednoznačnými hrdiny minulosti? Vždyť Draža Mihailović zformoval první protinacistický odboj v Srbsku, byl to royalista, hrdý voják, za války první legitimní politický partner Američanů, Britů a dokonce i Stalina, ale také politický soupeř Josipa Broze Tita, jehož režim následně jakékoli Mihailovićovy zásluhy s chutí vymazával ze společenské paměti.


    Jenže nehledě na to Mihailović skutečně provedl ve své politice obrat, který je mu přítěží. Domácí odboj proti nacistům sice zformoval takřka okamžitě po začátku okupace, jenže do konce války si jeho četnické jednotky pošramotily pověst spolehlivé antifašistické rezistence, protože na rozdíl od partyzánů zůstávaly v přesvědčení, že nemá smysl aktivně bojovat, nýbrž je potřeba vyčkat, jak se válka vyvine a zda se Spojenci na Balkáně vylodí a zemi pomůžou. Četnici se skutečně oficiálně paktovali s okupanty i dalšími představiteli kolaboračních sil. To vše Titův režim rád zdůrazňoval. Navíc v nesrbském prostředí se četnici dopouštěli brutálních zločinů nad nesrbským obyvatelstvem, nad nimiž dodnes zůstává rozum stát. Čili Mihailovićova pověst je právem kontroverzní a je potřeba se s ní vyrovnat. Není to jednoduché, vždyť jednak Američané Dražu Mihailoviće dvakrát vyznamenali – poprvé hned po válce, podruhé v devadesátých letech – a jednak na Západě zpravidla vnímáme složité jugoslávské dějiny černobíle, abychom se v nich neztratili. A to dokonce i v současné české publicistice zabývající se Dražou Mihailovićem.


    V současném kontextu zvýšeného zájmu o ukrajinské dějiny se samozřejmě nabízí analogie Draži Mihailoviće se Stepanem Banderou. Dává smysl? Boris Mosković ji v rozhovoru odmítá, vysvětluje proč a zdůrazňuje, že Mihailović měl jednodušší možnosti, jak prosazovat své koncepty a myšlenky, poněvadž na rozdíl od Bandery jednu dobu skutečně byl regulérním partnerem mocností: ostatně byl ministrem války v exilové vládě v Londýně a Britové ho vnímali jako hrdinu. Nešťastné připodobnění ale přivede diskutující k zamyšlení nad tím, které srbské politiky – současné i historické – Češi znají. Jsou to jen váleční zločinci devadesátých let a Tito? Zdá se, že ano, ostatně posledním důkazem byla oslava osmdesátých narozenin Miloše Zemana, kterou navštívil také srbský prezident Aleksandar Vučić, ale do českých médií se na rozdíl od jiných evropských politiků z oslavy nedostal. Platí to ale i na druhou stranu: co vědí Srbové o české politice? Jakou roli v tom hraje dědictví „humanitárního bombardování“ Bělehradu v roce 1999?

    celý podcast: www.forendors.cz/hej_slovane


    29 min
  • Bude se střelba na FF UK opakovat? Každý bezpečnostní systém je překonatelný

    Brzy uplyne rok od tragické střelby na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Hrozba teroristických i kybernetických útoků neustává. Mohly by moderní technologie vybavené umělou inteligencí podobným incidentům zabránit? Co naše soukromí? A dá se vůbec bránit proti útočníkům na internetu?

    V Salonu Echa o tom diskutovali Michal Šotek, ředitel divize inteligentních kamer Konica Minolta CZ/SK, předseda představenstva Bankovní identity Jan Blažek, šéf bezpečnosti Univerzity Karlovy Otomar Sláma a advokát ze spolku Iuridicum Remedium Jan Vobořil.


    57 min