Element Podcast

Léto v Elementu 1. - Ovoce Ducha jsou ctnosti, které se v našem životě objevují v důsledku spojení s Bohem. Je to ovoce, o jehož dozrávání se nemusíme snažit, pokud jsme pevně připojeni ke stromu. Zraje pomalu a není určeno jen pro nás samotné.

Komunita paradoxů 4. - Církev je inklusivním místem pro protiklady, ale i tak můžeme zažívat hlubokou jednotu. Dobře to jde vidět na dnešním paradoxu - musíme být plně na zemi a plně v nebi – zároveň. Když se Ježíš narodil, nebe sestoupilo na zem. Když Ježíš vystoupil na nebesa, prach země vstoupil do nebe.  Je to Ježíšova přítomnost, co vše drží pohromadě. Jsme-li v Kristu, nebe se zemí protíná v nás. To je naprostý paradox nebe a země. Sedíme v nebesích a pohybujeme se na zemi. Kamkoliv se pohybujeme, přinášíme světlo. Jsme lidé světla, lidé dne. Jsme povolání k duchovnímu bdění – přesto je v církvi místo i pro ty, kteří si zdřímli. Bůh se nezlobí, Bůh zachraňuje. Ať už spíme nebo bdíme – když žijeme s ním.

Komunita paradoxů 3. - Graham Greene napsal, že touha po poznání a touha po jednoduché odpovědi jsou dva hluboké, často si odporující sklony v lidské povaze. Nikde to nejde vidět tak dobře jako když se vypořádat s bolestí, utrpením, a strádáním. Církev Ježíše Krista je ovšem komunita smíchu a pláče zároveň. Církev, která neumí plakat s těmi, kdo se rmoutí, a která se neumí smát s těmi, kdo oslavují, je plochou církví, která uřezala ze svého středu to, co činí komunitu, rodinu tak zásadní. Skutečná církev bude mít ve svém středu vždy obě skupiny lidí: úspěšné i neúspěšné. Bude sloužit oběma.

Komunita paradoxů 2. - Při nanebevzetí Krista ho jeho učedníci uctívali. Někteří ovšem pochybovali. Přesto byli součástí církve. Přesto byli účastníci Velkého poslání. Ve zdravé církvi budeme mít – ba, musíme mít – pochybující uctívače a uctívající pochybovače. Pochybnosti totiž nejsou opakem víry, nýbrž průvodním jevem víry. Opakem víry je nevíra nebo dokonce lhostejnost. Pochybnosti ukazují na to, že nám to jedno není. Víra je především věrnost, vztah. Pro vzájemný vztah je nutná důvěra a ta může vzniknout jen na společné cestě. Proto důvěru ke Kristu můžeme pěstovat navzdory nejasnostem, pochybnostem, nesouhlasu nebo neznalostech.

Komunita paradoxů 1. - Ježíš založil církev jako komunitu. Barevnou, pestrou, živou, radikální, fascinující. Založil ji jako komunitu paradoxů a protikladů. Skoro to vypadá, jako by se Bohu líbilo, že křesťanství nelze nalinkovat lineárně. Prvním paradoxem je klasická tenze lásky a pravdy, která má svůj střed v Ježíšově identitě. Ježíš nebalancoval na hranici mezi milostí a pravdou, neměl to namixované v poměru. Ježíšova schopnost měnit lidské životy bez nucení nebo manipulace, jen kombinací dokonalé milosti a dokonalé pravdy, je úžasná. A vytváří základ a precedent pro církev plnou paradoxů a rozdílnosti.

Host v Elementu 1. - Jak se naučit naslouchat Bohu a prolomit svou duchovní hluchotu.

Host v Elementu 1. - Jak se naučit naslouchat Bohu a prolomit svou duchovní hluchotu.

Eliáš | Člověk jako my 6. - Bibličtí autoři vidí paralely mezi Mojžíšem a Eliášem. Mojžíš poslán se Zákonem. Eliáš poslán se srdečním úkolem. Židé Ježíšovy doby považovali Mojžíše za základ a Eliáše za klíč k budoucnosti. Očekávali, že Eliáš se vrátí ve fyzické podobě. Proto je velice paradoxní, že minuli, kdo tím Eliášem opravdu byl. Křesťanská tradice věří, že Jan Křtitel byl klíčem k budoucnosti, která již na svět přišla s Ježíšem. Eliáš měl přijít znovu, aby obrátil srdce otců k synům a srdce synů k otcům. Jeho hlavním posláním nebyly hromy a ohně. Hlavním posláním bylo spojit rozdělené. Služba smíření.

Eliáš | Člověk jako my 5. - Uprostřed deprese vysvobodí Bůh Eliáše k novému úkolu. Mezi jinými měl najít svého nástupce. Zbytek svého života stráví jako mentor mladšího kolegy. Součástí každého příběhu velkých vedoucích je předávání další generaci. Až co zůstane po nás, definuje úspěch. Na osamělé hoře říká Bohu, že zůstal sám. Od momentu, kdy vyhledal Elíšu, už nikdy nebyl sám. Ještě o jedné věci už nikdy v Eliášově příběhu nečteme: Už nikdy netrpěl depresí.

Eliáš | Člověk jako my 4. - Mnozí velmi dobře známe temnotu, která se skrývá na druhé straně úspěchu. Euforické pocity triumfu mají odvrácenou stranu osamění, vyprázdnění, obav, pochyb a strachu. Deprese obvykle přichází hned po okamžicích emočního a duchovního vrcholu. Eliášova reakce zní až extrémně, kdy žádá Boha, aby si vzal jeho život. Jak Bůh reaguje? Reaguje tím, že mu zajišťuje jídlo a spánek. Oboje je darem. Poté Bůh zve Eliáše na stejnou osamělou horu, kde se s ním dříve potkal Mojžíš. Na hoře se ho Bůh ptá, co chce. Musí to ven. Pak ho zve k tomu, aby jej poznal, jaký skutečně je. Nakonec mu z deprese pomáhá novým úkolem, novou vizí, novým směrem.