Element Podcast

Eliáš | Člověk jako my 3. - Když mluvíme o prorocích, máme za to, že měli vždy skvělý vztah s Bohem, a že měli hluboké poznání reality nebo budoucnosti. Eliášův příběh nás učí, že tomu tak vždy není. Má pokřivené poznání Boha i své reality. Pro nás překvapivé, ale je to opravdu tak překvapivé? Samotný fakt, že někdo Bohu slouží, ještě neznamená, že ho dobře zná. Ve skutečnosti, horlivá služba Bohu bez dobré znalosti Božího charakteru, je bránou k radikálnímu fanatismu. Emocionální mix euforie, pocitu nepřemožitelnosti, triumfu, ohrožení vede Eliáše k násilí, které se v jeho příběhu stává předělem. Teprve díky tomuto zlomu pozná později sebe a pozná Boha.

Eliáš | Člověk jako my 2. - Kdo byli proroci? Proč jejich služba vyvolávala tak silné emoce? Když se z rodiny stal kmen, a z kmene národ, role patriarchů se změnila na vedení králů a kněžích. Mezi nimi oznikají ovšem třenice. Právě v této tenzi se objevují nezávislí duchovní vůdcové v podobě proroků. Nabádají k návratu ke kořenům, k samotnému Bohu, jsou ovšem pronásledováni jak králi, tak kněžími, protože narušují status quo a rovnováhu moci. Často je to stojí život. Tímto pohledem se musíme dívat také na příběh Eliáše, který celou svou službu začíná i končí mocnou konfrontací s vládnoucí mocí. také dnes má mít církev prorockou odvahu. Někdy však svůj prorocký úkol ztrácí, nechá se zkorumpovat – penězi, mocí a vlivem, pocitem důležitosti.

Eliáš | Člověk jako my 1. - Nejvýznamnější prorok starověkého Izraele Eliáš neprožil jen slavná vítězství, ale poznal sílu hněvu, se kterou se choval dnešníma očima jako náboženský fanatik. Po svých slavných výhrách prožíval také hluboké deprese, kdy si přál umřít, kdy měl pocit, že na světě už zůstal zcela sám, a kdy pochopil, že Boha znal jinak, než jaký doopravdy je. Eliáš dělal mocné věci, ale zároveň znal tíhu zhroucení. Možná proto o něm Ježíšův bratr napsal, že byl člověk jako my… Možná to ukazuje na to, že si Bůh používá a vždy používal přesně takové lidi jako jsme my.

Poslušnost 1. - V životě křesťana je důležité získat důvěru v Boha a budovat s ním osobní vztah. V této přednášce se mluví o poslušnosti jako dalším projevu důvěry a lásky k Bohu. Poslušnost tím vstupuje do vztahu s Bohem jako silný vztahotovrný prvek, který není o slepém poslouchání, ale o projevu lásky.

Bůh s rýčem v ruce 2. - Ať už to chápeme, jak chceme, doslovně, alegoricky nebo dokonce poeticky, v Genesis nacházíme, že Bůh stvořil svět za šest dní a sedmý den odpočíval. Nám, lidem, dal výsadu spravovat celou zemi a stvoření na ní. A je rád, když se toho úkolu s vervou chopíme a děláme zemi lepším místem. Pokud ale budeme žít pouze v tom pracovním nastavení prvních šesti dní a nedáme prostor tomu sedmému, náš vnitřní svět se vyprázdní. Je uměním udržet náš vnitřní a vnější svět v rovnováze. Nejlepším příkladem nám byl Ježíš, jeho život byl plný shonu, ale nitro bylo klidné. Byl dokonalým příkladem vyvážení aktivity a odpočinku. Brouzdejme naším vnitřním světem, dopřejme místo nudě, abychom u sebe zpozorovali případnou neplodnost zaneprázdněného života.

Bůh s rýčem v ruce 1. - Ježíš představuje Boha jako zahradníka-vinaře, který nekompromisně odřezává vše neplodící a špatné, a to dobré čistí. K užitku celé rostliny a pro co nejlepší plody. Jen udělat ten řez není vždy jednoduché, často to bolí, je to nepříjemné, vede to z počátku ke ztrátám. Pociťujeme to v našich životech každý den, kdy bilancujeme nad tím, kde to zlé odříznout a kde povolit nějaký kompromis. Pokud neuděláme řez od hříchu hned na začátku, bude to bolestivější a bolestivější. Zabere to více času a rozhodování, více prostoru. Pokud dáme kompromisům se zlem šanci, z kompromisu se nakonec stane vzorec chování. Naopak každé vítězství nad takovým kompromisem vede k dalším vítězstvím a plodnému životu.

Dobrý Bůh | Co máme na mysli, když mluvíme o Boží dobrotě? 4. - Sedm Ježíšových vět z kříže nejsou izolované výkřiky, zpětně nám dávají smysl ve světle Ježíšova vzkříšení. Od modlitby za své vrahy, přes ujištění pro kajícího se zločince, oznámení své nové komunity, až po volání vyplývající ze samoty utrpení, vyprahlosti, vítězství a odevzdání svého ducha do Božích rukou. Ten, který utišuje bouře, jehož slovem vytryskávají prameny živé vody, který nabízí vodu věčnosti, umírá žízní pro lásku ke svým milovaným ovcím. O to zajímavěji zní Ježíšova první slova po vzkříšení svým přátelům. Všímá si jejich smutku, ptá se jich, dává jim tak naději, má osobní přístup, vzbuzuje údiv a úctu. Ježíš je dobrý.

Dobrý Bůh | Co máme na mysli, když mluvíme o Boží dobrotě? 3. - Strach nás sice dokáže motivovat, vždy ale jen dočasně. Opravdová a dlouhotrvající změna musí být jedině z pozitivní motivace. Člověk totiž není zcela zkažený, má v sobě střípky dobra. Co nás tedy vede k pokání, tedy kombinaci lítosti a obrácení se na jiný směr? Boží svatost? Uvědomění si vlastní zkaženosti? Strach z trestu? Ne! Boží dobrota. Jak vidíme na krásném příběhu Mojžíše, když se setkal s Boží dobrotou, jeho tvář zářila. Když přišel Ježíš, dal Boží dobrotě tvář. Když se tedy přibližujeme ke Kristu, jeho dobrota nás skrz naskrz proměňuje.

Dobrý Bůh | Co máme na mysli, když mluvíme o Boží dobrotě? 2. - Bůh si nikdy nepoužívá zlo k dobru. Bůh nikdy dobro nezneužívá. Ano, Bůh dokáže vymáčknout něco dobrého z každého zla, které se nám děje, ale Bůh nikdy zlo nepůsobí, neplánuje ho, a neaktivuje ho. Bůh dokáže vykoupit a transformovat zlo v dobro v osobní i společenské rovině. Ale není jeho původcem ani schvalovatelem. Proč je to pro nás důležité?

Dobrý Bůh | Co máme na mysli, když mluvíme o Boží dobrotě? 1. - Pokud Bůh existuje, podvědomě doufáme, že je férový. Takto bychom viděli dobrotu častěji, že? Ježíš tvrdí, že nikdo z nás není opravdu dobrým, a že Bůh je opravdu dobrý. Jak ovšem jeho dobrota funguje? Nic neilustruje Ježíšův pohled na Boží dobrotu tak dobře jako podobenství o štědrém hospodáři. I pro nás jsou adresována tvrdá slova z tohoto podobenství: “Anebo snad kvůli mé štědrosti trpíš závistí?” Když závidíme, přivádíme sami sobě trápení. Dobro je vtisknuto do našeho nitra. Jenže, zlo nás poznamenalo tak, že nedokážeme vždy rozlišit a dělat dobro. A především, nedokážeme lehce být dobrými jako štědrý hospodář. Proto jsme nahradili dobrotu férovosti. Bůh ovšem není férový, Bůh je dobrý. To je pro nás paradoxně lepší zpráva!