Čím jsem starší, tím častěji vzpomínám na svou babičku, u které jsem bydlela ve svých sedmnácti letech, v době, kdy se kolem člověka rojí nejvíc nápadníků. Babička jim udělovala přezdívky – Jindra byl Ánry, Damašek byl Aksamit a Davidové měli čísla. Jedly jsme polomáčenky a bavily se o tom, jestli má židle duši.