V minulých dnech to bylo 27 let od vstupu České republiky do Severoatlantické aliance známé pod zkratkou NATO. Nemuselo se to stát, nebýt prezidentem republiky Václav Havel s jeho tehdejší autoritou na Západě.

Před 165 lety, v březnu 1861 zrušil ruský car Alexandr II. ve své říši nevolnictví. Mužici se už nemohli prodávat mezi statkáři, směli se ženit dle vlastního výběru, nemuseli se bát, že opilý nebo sadistický pán jejich rodinu rozdělí nebo utýrá k smrti. Byl to jediný okamžik v dějinách, kdy Rusko předstihlo Ameriku. Tamní otroctví se definitivně zrušilo o čtyři roky později.

Velvyslanec USA v Česku Nicholas Merrick minulý čtvrtek důrazně připomněl, že se Česká republika zavázala do deseti let vydávat na obranu pět procent HDP, z toho 3,5 procenta na základní obranu a 1,5 na mezioborové investice. Nejedná se podle něj o něco, co může být schváleno jednou vládou a druhou zrušeno. Předseda vlády Andrej Babiš přitom prohlásil, že Česko nenastupuje cestu k tomu, aby zmíněná procenta plnilo.

Druhého března byly nedožité 95. narozeniny Michaila Gorbačova. Kontroverzní politik, který chtěl vylepšit socialismus a přidat mu lidskou tvář, ale během svého působení pochopil, že to nejde, ale nesáhl k typicky ruským násilným metodám, aby zůstal u moci, je jednou z nejvýznamnějších postav 20. století.

Je to mýtus, ale ujal se tak, že se dostal do běžného jazyka. Pštros údajně před hrozícím nebezpečím schovává hlavu do písku. Jako že když sám kolem sebe nic nevidí, tak si myslí, že nikdo nevidí ani jeho.

Před sedmdesáti lety bylo na závěr 20. sjezdu Komunistické strany Sovětského svazu svoláno mimořádné zasedání. Přítomni směli být pouze delegáti sjezdu, pro všechny ostatní účastníky shromáždění byla schůze nepřístupná. První tajemník ÚV KSSS Nikita Chruščov šokoval nejdříve přítomné, pak celý svět.

Shromážděními, pochody a dalšími akcemi si lidé v Česku v sobotu připomněli čtvrté výročí ruské invaze na Ukrajinu. Vyjádřili tak solidaritu s napadenou zemí. S tím, že i Česká republika může být potenciálním cílem agresora.

Víme, že ukrajinské civilní obyvatelstvo ve svých bytech a domech v mnoha městech trpí zimou, neteče voda ani není elektřina. Víme, proč tomu tak je. Rusové chtějí genocidními útoky na energetickou síť Ukrajiny přinutit zemi ke kapitulaci. To se jim ovšem nedaří.

Když jsem byl ještě poměrně mladý, byl ministrem zahraničí Jiří Dienstbier. Když ho porovnám s tím, co je tam dnes, musím uvažovat o správnosti hypotézy, že svět se v prdel obrací. Hrubé? Ale jděte. Výstižné to je.

Téma důvěryhodného zastoupení ruské opozice je už delší dobu klíčové pro lidi zabývající se Ruskem v Evropě, ale i pro lidi v ruské emigraci, kterým jde o navázání vzájemných vztahů. V minulých dnech došlo k ustavení neoficiálního ruského výsadku protiputinovců v evropské organizaci a nedávno vydala tato opoziční skupina své první prohlášení.