Vždycky před Vánoci si vzpomenu na svého strýce, který se často a rád nořil do světa metafyziky. Už když jsem byla malá, tak mi říkával: „Není pravda, že se les ozývá, jak my do něho voláme – je to vždycky hlas lesa, co se vrací. Šlapeme po zemi, ale právě tak zem šlape po nás. Ubíjejíce čas, čas ubíjí nás.“