Totalitní režim jsme si, coby studenti anglistiky, krátili tím, že jsme na fakultě založili divadelní skupinu s názvem One-off (Jenom jednou). Původně jsme chtěli totiž zahrát jen jedno představení, ale úspěch absurdní klasiky Plešatá zpěvačka nás inspiroval k tomu, že jsme hned poté nazkoušeli Hlavu XXII od Josefa Hellera. Hrát v cizím jazyce bylo opojné, anglická slova nebyla tolik zatížená emocemi a člověk si od sebe totálně odpočinul.