Ke státním svátkům mám spíše ambivalentní vztah. Většina z nich má pro mě už od dětství jakýsi punc nezáživné formálnosti, který může ozvláštnit jedině nějaký silný osobní prožitek. Například První máj pro mě bude mít navždy vůni žitné pálenky zabudované do mávátka, které si dva manifestanti podávali přese mě tak dlouho, až mě přiotrávili alkoholem. Na Den osvobození jsem se zase naučila mluvit břichem.