Už je to skoro čtvrt století. Procházela jsem se po Šumavě u Lipna a našla jsem se na stráni vysoko nad přehradou, na malé silničce s přísným zákazem vjezdu. Nade mnou i pode mnou příkrá stráň porostlá neprostupným lesem s hustým podrostem a popadanými stromy, nad hlavou světle modrá obloha. Nikde nikdo. Žádné lidské hlasy.